Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Volvo posílá pětiválce do penze a do Švédska přichází doba čtyřválcová. Nový diesel v modernizované S60 chce zbořit obavy z nefunkčního downsizingu. Uspívá?

Podvozek vyžehlí i to, co nejde

V úvodu zazněly dřívější ambice Volva poslat S60 po bok nejsportovnějších aut své kategorie. Nikdy se to tak úplně nepovedlo a po tomto testu nebude verdikt jiný. Podvozek testovacího vozu je totiž volbou základní (ze čtyř možných), automobilkou prezentovaný pod označením Comfort. Svému názvu však dozajista dostojí, protože málokterý vůz - třeba i vyšší kategorie - dokáže přes české tankodromy putovat s takovým nadhledem. Na sedmnáctipalcových kolech udělá i z pořádně ošklivé vozovky ve většině případů jen další běžný kus silnice. Rázem je život ve zdejších krajích příjemnější.

Nedosahuje plavnosti Airmaticů, ale na rozdíl od nich po vymetení jámy na mamuty nedupe a od silnice zároveň neizoluje řidiče do té míry, že by to mohlo být nepříjemné. Pokud s ním jedete po dálnici, pak v kombinaci s měkkými sedadly a solidním odhlučněním poskytuje horu komfortu dostatečnou pro dost možná jedno z nejpříjemnějších cestování. Pokud byste ale čekali, že přihodí širokou paletu schopností v dalších disciplínách, zřejmě jste na špatné adrese. Tohle auto má je už od podstaty koncepčně na cokoli jiné nevhodné. Vše vpředu zde reprezentuje vysoko uložený motor s převodovkou i poháněná kola a předesílám, že hlavní nevýhodou není jen velký poloměr otáčení.

Rychlejší tempo ještě zvládá S60 docela statečně a stabilně, ale cokoliv, za co by vám roztrhal příslušník Policie papíry na místě, mu už k pleti nejde. Karoserie se začne při svižnější jízdě naklánět a kolébat a vysoko uložený motor před přední nápravou zajistí, že si znovu rychle připomenete, jak chutná řádná porce nedotáčivosti. Podobně rozporuplným dojmem působí elektrický posilovač řízení, který vám rozpoznávání limitů nijak neulehčuje. Přesnost mu sice nechybí, ale zpětné vazby je zcela prostý, občas má dokonce problémy samovolně vracet volant do neutrální polohy.

Volvo S60 je rozkolíbané v zatáčkách i na brzdách (i když brzdí dobře) a je vcelku dost odtažité, tudíž docela antiřidičské. Rozhodně to neznamená, že by stálo za starou bačkoru, ale stejně jako ho nelze dle dřívější reklamy otočit přes ruční brzdu (má elektronickou), nelze ho ani považovat za sportovní sedan. Nový motor s převodovkou by přitom vůbec proti nebyly, proti nim ale stojí ekologické pneumatiky s neoslnivou přilnavostí a stabilizační systém DSTC bez možnosti úplné deaktivace.

Tím nejlepším je tedy klidná jízda, při které si posádka bude rochnit jako hroši - vy víte v čem. Ostatně na prvním místě je u Volva již tradičně bezpečnost a tu vnímá řidič někdy až v příliš přehnané míře. Řeč musí být v první řadě o technologii detekce chodců a cyklistů s funkcí panického brzdění, či zdokonaleném systému City Safety, který je schopen automaticky zabránit střetu do rychlosti 50 km/h, jakmile je však relativní rozdíl rychlostí Volva a vozu pohybujícího se před ním maximálně 15 km/h. Předkolizní asistent mi svojí činností občas málem přivodil infarkt, ale nezbývá než doufat, že to více lidem pomůže nehodě se vyhnout, než ji způsobit. Naštěstí lze stejně jako řadu dalších v případě nezájmu utnout v menu nadobro.

Mezi užitečnosti ale řadím BLIS, coby monitoring slepého úhlu a také varování před automobily křižující trajektorii zádě vozu při vycouvávání z řady zaparkovaných aut. Nejvíce mě nakonec překvapilo, jak dobře fungují nové bi-xenony. Copak jejich účinek při běžném užívání, ale dálková funkce, která zajistí, že nebudete oslňovat vůz jedoucí před vámi.

Cenou se nadále nepodbízí

Takže tu máme dobře vypadající auto s fortelným švédským interiérem, který sice většinu neduhů zdědil od předfaceliftované verze, ale se zcela novým motorem a převodovkou, za které by se nemuseli stydět ani největší rivalové. Je však znát, že Volvo nespadá do žádného velkého koncernu a svoje úsilí i neoslnivé prodeje musí kompenzovat cenou. Už ta základní, která u této motorizace se třetím stupněm výbavy (Summum) a automatem vychází na milion, není zrovna něčím, čím by mohla zajistit Volvu fronty u showroomů.

U tohoto konkrétního kusu se navíc připlácelo deset tisíc za TFT displej přístrojového štítu, stejné peníze stál zadní spoiler, na téměř dvojnásobek vyšel parkovací asistent pro automatické podélné parkování, na 23 tisíc metalický lak, světelný paket přišel bratru na 34 tisíc, vyhřívaná sedadla, čelní sklo a trysky ostřikovačů na 12 tisíc a navigační systém Sensus Connect na 36 tisíc. K tomu ještě 4 tisíce za pádla řazení. Výsledná konfigurace tak vychází byť se slušnou enklávou na více než 1,2 milionu.

Tento sedan střední třídy nemá rozhodně snadný život, neboť od vzniku první generace (v roce 2000) čelí populárům, jako je Audi A4, BMW řady 3 nebo Mercedes třídy C. Zákazníky od úvah nad jeho koupí ostatně úspěšně odrazuje také v ČR velmi populární Superb, jeho zdatný souputník Passat a jistý díl přistává na bedrech Insignie. Ptám se proto, zda není cena velmi dobře vybavené české vlajkové lodi pro švédského „odpadlíka“ trochu moc. Myslím, že bohužel je.

S ohledem na neustálé pochybnosti nad dostatečnou „prémiovostí” Volva dost možná definitivně. Představte si koneckonců Lexus IS (pravda spíše s benzinovým motorem) a jeho interiér, který vizuálně rozhodně působí daleko honosněji, podélný prostor Superbu, dynamicky laděné jízdní vlastnosti německých rivalů nebo firemní enklávu univerzálních Passatů, akční ceník Insignie. Všichni mají nějaké zbraně a Volvo v tomto ohledu trochu strádá.