Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Při pohledu na tento interiér se nezdá, že by zrovna vysoká kvalita byla pro výrobce problémem, právě to je ale podstata věci. Trvanlivější technika je stále větší výzvou pro výdrž interiérů.

Prakticky po celém světě dochází ke stárnutí vozového parku. Patrné je to i v Česku, kde průměrný věk aktuálně již přesahuje 15 let. Ovšem ani zbytek Evropy na tom není jinak, loni zde byla prolomena psychologická bariéra 10 let. A nejinak je tomu také ve Spojených státech, kde také loni došlo na přepisování historických tabulek. Podle společnosti IHS Markit se totiž průměrné stáří aut zvedlo na 11,8 roku. To je však pouze začátek, dle téže firmy se totiž v příštích čtyřech letech dočkáme dalšího posunu.

Do roku 2023 by po amerických silnicích mělo jezdit zhruba 84 milionů aut, jež jsou staré přinejmenším 16 let. Ještě v roce 2002 ale takových vozů bylo v USA „pouze“ 35 milionů. Jak jsme ale sami nedávno zmiňovali, takový vývoj není tak problematický, jak se někteří snaží tvrdit. Za tímto posunem stojí hlavně zvýšení spolehlivosti a trvanlivosti aut, ke kterému v posledních dekádách došlo. I u nás platí, že v roce 2000 bylo 20 let staré auto typicky Škoda 120 nezřídka zralá na sešrotování už v roce 1990, dnes to ale může být BMW řady 3 E46, které snadno může vydržet fit další dekádu.

Auta se za posledních 30 let stala obecně trvanlivějšími, podle IHS se ale vývoj zaměřil především na mechaniku, zbytek auta stojí stranou. Automobily tak zůstávají v některých ohledech koncipovány tak, aby bez ztráty květinky zvládly zhruba desetiletý provoz, a to je z hlediska výdrže moderní mechaniky málo. Dochází tak k praskání plastů i přílišnému ošoupávání čalounění, což logicky snižuje atraktivitu i vůbec použitelnost auta.

Z toho důvodu řada firem začíná měnit svůj přístup a koncipovat konstrukci aut spíše na 15letou službu místo 10leté. To ovšem znamená nemalé investice do nových materiálů, jejich složení i samotného designu. Pokud si však automobilky hodlají zachovat své dobré jméno, nic jiného jim nezbývá, zvláště v době, kdy začíná být ve stále větší míře zmiňována sdílená mobilita a tedy využívání jednoho auta vícero lidmi.

Podle J.D. Power mezi roky 2013 a 2019 došlo na základě průzkumu mezi zákazníky k takřka poloviční redukci problémů týkajících se kvality plastů a znečištění čalounění. Za tím ovšem do značné míry stojí nahrazování přírodní kůže umělou. Nicméně ani ta nezvládá odolat třeba džínovině, která je pro kabiny aut jedním z největších nepřátel. A její vliv se sdílením aut ještě více narůstá, neboť co lidé přímo nevlastní, o to se daleko méně a hůře starají.

Je paradoxem, že asi nejlépe jsou na tom auta, která jsou všeobecně považována spíše za problémová, a to vozy zaměřené na nadšence. V jejich případě totiž sice dochází na daleko tvrdší „týrání“, kdy je maximum vyžadováno prakticky po každém komponentu, nicméně zároveň se taková auta dočkávají daleko nejlepší péče. Dalo by se tedy pomalu říci, že není třeba investovat do kvalitnějších materiálů. Jen stačí vyrábět taková auta, která si lidé budou přát vlastnit, budou je milovat. Ale to je trochu utopická vize, proto výrobcům nezbude než dále zatopit pod kotlem kvality.

Uvnitř se však jeho stáří začíná projevovat daleko více. Právě toto je tak část, na které automobilky musí zapracovat

Zdroj: USA Today

Petr Prokopec