Autoforum

/

Foto: Big Boys Toys B.V., publikováno se souhlasem

Pokud jste zastánci teorie, že i to nejobyčejnější auto se jednoho dne stane ceněným zbožím, pakliže ho na dostatečně dlouhou dobu někam zavřete, tento vůz vám čáru přes rozpočet rozhodně neudělá.

Kdybyste náhodou netušili, co byl Trabant, pak ve stručnosti řekneme, že šlo o mizerný automobil s dvouválcovým dvoutaktním motorem a plastovou karoserií, podle mnohých jedno z nejhorších aut vůbec. Byla to pojízdná ukázka nekonkurenceschopnosti zřízení, ve kterých se moci nad ekonomikou chopila politika způsobem v principu nikoli nepodobným tomu, jakým se o to pokouší dnes. Výsledkem bylo, že auta ještě nějak konkurenceschopná v 60. nebo 70. letech minulého století se v prakticky stejné podobě vyráběla i o 20 nebo 30 let později. To už byla skutečně leda pro smích.

Stát o ně tedy nebyl důvod ani tehdy, tím spíše pak neexistuje dnes. Tedy hledíte-li na automobil jen jako na dopravní prostředek. Existují ovšem i sběratelé automobilů, pro které je cokoli obskurního zajímavé. A poslední dobou jim Trabanty zjevně učarovaly. Patříte-li mezi takto smýšlející, popřípadě láká-li vás možnost tento bakelitový zázrak znovu osedlat, mohla by vás oslovit nabídka dodnes úplně nového Trabantu. Čtete správně, i po víc jak 30 letech od ukončení jeho výroby se najdou kousky, které jsou jako nové a tento nás opravdu zaujal. I mezi obecně výjimečnými nabídkami dodnes zánovních Trabantů je mimořádný.

Pokud se totiž objeví v prodeji nejetý Trabant z konce výroby, obvykle už nejde o model 601 nebo 601 S, ale ten s označením 1.1. To podle motoru, který je pod jeho kapotou. V letech 1990 a 1991, těsně před úplným koncem výroby, se totiž do Trabantů montoval čtyřtaktní řadový čtyřválec z Volkswagenu Polo, který nabídl 41 koní. A to už není ten pravý Trabant.

K návratu do dob, které jsou naštěstí již za námi, nejlépe poslouží nejznámější varianta s dvoutaktní dvouválcem, který z objemu 0,6 litru doloval závratných 26 koní. „Bakeliťáku” to tak na stovku trvalo okolo 21 vteřin podle toho, jestli jste zrovna mířili na toaletu, nebo už jste se z ní vraceli. A maximálka byla právě oněch 100 km/h, takže zrychlení lze vnímat i z jiné perspektivy - akcelerovat za 21 vteřin na maximální rychlost není zas tak špatný výsledek, to snad ani žádné jiné auto nedokáže...

Dvoutaktní verze skončily ve výrobě zkraje roku 1990 a těsně před ním se zrodil vůz na fotkách níže. Byl stvořen na oslavu pádu Berlínské zdi (jaký paradox, když se auto spojené spíše s onou zdí stane symbolem jejího zničení) v pouhých 20 kusech, poprvé registrován byl ale až v lednu roku 1992. Pořízen byl mužem, který s ním od začátku zacházel jako se „starožitností”, takže s ním nikdy nevyjel. A tak má nyní, o víc jak 32 let později na tachometru pouhých 20 km. Vypadá jako nový a podle prodávajícího je stále stoprocentně originální.

Je to skutečně mimořádný stroj času, který je asi už odsouzen k tomu stát se předmětem statického kochání. Nakonec i proto, že cena reflektuje primárně jeho historickou výjimečnost. Pokud byste totiž o tento návrat zpět v čase měli zájem, bez 24 900 euro v kapse, tedy asi 616 tisíc korun, o něm ani nepřemýšlejte. Jsou to opravdu šílené peníze a nejsme si jisti, zda je někdo bude ochoten vydat. Při pohledu na původní fakturu za 3 600 marek to komukoli půjde jen hůř. Něco nám ale říká, že sběratelská vášeň z tohoto kdysi odmítaného a dokonale tuctového auta bude dál dělat jen cennější zboží. Kdybyste měli zájem, vůz stojí neobvykle v Nizozemsku u jednoho z tamních prodejců automobilových specialit.

Zdroj: Big Boys Toys B.V.@Mobile.de

Petr Miler