Autoforum

/

Foto: Auto Leitner, publikováno se souhlasem

A je to i ukázka někdejší kvality ingolstadtských aut, která se nejnovějším modelům značky vyhýbá obloukem. Tento stroj si odkroutil své, pořád ale vypadá velmi, velmi perspektivně. Specifikaci má téměř dokonalou, kdo se jej ujme?

Audi je dnes mrtvé, bohužel. Neříká se mi to snadno, k jeho autům jsem měl vždy blízko, firmy se ale zmocnili ti slabší, začali dělat slaboduché věci a výsledkem jsou slábnoucí prodeje a zisky. Koupit s čistým svědomím toho od něj lze stále méně, a když už se něco najde, obvykle jde o starší modely. Věcí, jako absurdně těžké a zjevně nevyvinuté RS5 bych se už nedotkl ani ošklivou tyčí.

Není nutně všem dnům konec, Audi není pohřbené a zmíněné se jednoho dne prostě musí změnit. Než se tak ale stane, bude třeba se utěšovat perlami minulosti, kdy ingolstadtským autům skoro nebylo co vyčíst, pakliže jste správně chápali jejich poslání. O předchůdcích RS5, kteří si až do loňska říkali RS4, to platí bezezbytku. A nám je obzvlášť blízká jeho generace B7.

Tohle auto se prodávalo v letech 2006 až 2008. Pokud chcete výkonný motor bez turba, čtyři dveře, manuál a pohon 4x4, je to úplně poslední možnost, která se kdy naskytla, nejen u Audi. K dispozici byl navíc jak sedan, tak kombík. Další generaci RS4 s označením B8 zůstal alespoň motor V8, ze scény ovšem ruční řazení odkráčelo. Ta předchozí B9 už přepřáhla na přeplňovanou V6 a automat s hydrodynamickým měničem místo dvouspojky. Špatné auto to není ani omylem, puristy nicméně nemá šanci ohromit. Takže pojďme znovu víc do minulosti.

Před vznikem RS4 B7 se tento model vyráběl jen ve verzi Avant, právě B7 se ale nejprve představila v lednu 2006 na detroitském autosalonu jako sedan. Až pak přišlo na řadu kombi a ještě později kabriolet. Tahle generace byla v době svého představení jediné Audi RS, které mělo atmosférický motor. Právě tento fakt auto posouvá v očích nadšenců stále výš. A ceny pěkných kusů šroubuje stejným směrem.

Oním motorem je 4,2litrový osmiválec s přímým vstřikováním paliva a plochou klikovou hřídelí. Maximum otáček leží na čísle 8 250 a podle toho vypadají parametry - výkonu 420 koní motor dosahuje v 7 800 otáčkách a točivého momentu 430 Nm ve stále celkem vysokých 5 500 otáčkách. 90 % je ho ale dostupné mezi 2 250 a 7 600 ot./min. Motor tedy je opravdu hodně pružný, ať už se s nim pohybujete skoro v jakýchkoli točkách.

Pohání všechna kola přes systém quattro s mezinápravovým diferenciálem Torsen, který posílá standardně 60 % výkonu dozadu a 40 % dopředu. Na obou nápravách jsou otevřené diferenciály, kterým pomáhá elektronická náhražka uzávěrky - elektronika přibrzďuje kolo s rychlejšími otáčkami. O odpružení se starají tlumiče, které Audi pro tenhle model dodávalo KW. A třebaže jsou Audi známá tuhými podvozky, zrovna ten v RS4 umí být pevný, ale zároveň poddajný, s adaptivním tlumením je to pohodlnější auto než dobové dieselové A4 s paketem S-line a velkými disky kol. Neděláme si legraci, pamatujeme i majitele říkat, že to byla paradoxně nejkomfortnější rychlá B7. I Nikolaos Seizis by mohl vyprávět.

Samozřejmě, jsou tu i nevýhody. Tou největší je, že celý osmiválec je vystrčený před přední nápravu. Ne že by to byl nejtěžší motor na světě, ale na jízdních vlastnostech je to poznat, i když se to nastavení podvozku a quattra snaží maskovat. Přesto je ale tahle generace RS4 vynikajícím vozem a pokud nemáte pyžamo s trikolorou BMW M, může být zajímavou koupí, v případě RS od Audi jednou z nejlepších.

Problém je, že po brzy dvou dekádách od začátku výroby není vůbec jednoduché sehnat tuhle RS4 alespoň v pěkném stavu. Pravidelně se díváme na alespoň nějak zachovalé kousky a obvykle jich najdeme v Evropě na prodej přesně 0. Křiklavě oranžový kombík na fotkách níže je ale aspoň trochu výjimka - není to žádná garážová královna, má za sebou 186 tisíc kilometrů, ale měl vždy dobrou péči a je to na něm znát, je opravdu krásně zachovalý. A také celkem slušně vybavený, k „plné polní” tu není daleko - nechybí ani vítané karbon-keramické brzdy (ano, už tehdy je šlo do RS4 mít z fabriky).

Je to auto, které v posledních letech jen roste na ceně, takže i tento kousek s ne až tak dokonalou historií (186 tisíc km je na sportovní auto vždy dost) nebude levný. Cenu neznáme, jeho prodejce, Douwe Leitner, jej zatím nabízí bez veřejně známé ceny zájemcům, kteří si zavolají. Čekáme ale cifru přesahující 50 000 Eur, tedy nejméně 1,2 milionu Kč. A spíš víc, Douwe nikdy nebyl z laciného kraje.

To opravdu není málo, ale aspoň nebudete mít problém si s autem čas od času pořádně sjet, kilometry navíc už cenu tolik neovlivní. Jinak je to vůz, se kterým můžete pořád občas jezdit, užívat si ho a neprodělávat. Však co vám dnes výše popsané nabídne za jakékoli podobné peníze? To není řečnická otázka, odpovědí je jedno slovo: Nic. A obáváme se, že do budoucna už nikdy nic takového znovu nepřijde, proto se také cena bude držet nadále vysoko, i když najetých kilometrů bude přes 200 tisíc. Stav nakonec vždy rozhoduje.

Zdroj: Auto Leitner

Petr Miler