Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Politici v sousedním Německu jsou jen o málo lepší než ti naši. Racionálních kroků jsou schopni, ale až poté, co lidem bez úspěchu nutí opak.

Biopalivo je pro politiky vděčné populistické téma, dokud jim nedojde, že podvojnou povahu páchání zeleného dobra nelze maskovat donekonečna. Horlivě jsme byli přesvědčováni, že budeme díky biolihu a bionaftě soběstačnější a nezávislejší na fosilních palivech, ale hlavně se nám bohorovně lhalo, že budeme děsně eko, protože vyprodukujeme méně oxidu uhličitého. Stačí jen přidávat biosložky z polí do benzínu a nafty. Jak snadné.

První bublina praskla ve chvíli, když i EU přiznala, že biopaliva přináší výrazně vyšší emise CO2, než tvrdila. Úředníci si konečně uvědomili, že energii spotřebovává už samotné pěstování rostlin i následná produkce biosložek a navíc se při výpočtu „prospěšnosti“ biopaliv jaksi nezohledňovalo, že místo „klimaticky neutrální“ energetické plodiny by na polích beztak rostla jiná, stejně ekologická a oxid uhličitý využívající rostlina.

Bublina číslo dvě oficiálně praskla před pár dni v Německu, které si uvědomilo konflikt mezi nádrží a talířem. Spolkový ministr pro rozvojovou politiku Dirk Niebel vyzval k okamžitému ukončení prodeje biopaliva E10 na německých čerpacích stanicích kvůli suchu a trvale stoupajícím cenám zemědělských produktů. „S rostoucími cenami potravin mohou biopaliva přispívat k hladu ve světě. A my se musíme v první řadě starat především o lidi.“

Pan ministr Niebel to řekl poněkud kulantně, my nemusíme. Věc se má zkrátka tak, že zemědělské půdy (především pak té kvalitní) není přebytek. Právě naopak. A jednoduchá nepřímá úměra říká, že čím více rostlinných produktů vypěstujete pro nádrž auta, tím méně ji budete mít na talíři. Anebo ji odkudsi dovezete, což je v pořádku, ale musíte počítat s tím, že může být dražší, než kdybyste ji nechali narůst doma a nemuseli ji importovat přes půl kontinentu nebo světa.

Ono je ale těch problémů s německým bio-benzínem poněkud více. Tamní palivo E10 obsahující až desetiprocentní podíl bioetanolu (což je o tři procenta více, než nařizuje EU do roku 2020) je oficiálně schváleno, masivně vyráběno a distribuováno jen rok, ale motoristé už dali jasně najevo, že jej prostě tankovat nehodlají. Na E10 pravidelně jezdí méně než patnáct procent majitelů benzínových aut, což je hluboko pod původními představami politiků. V jejich nejdivočejších snech teklo do nádrží Němců osm litrů E10 z deseti.

Zády k vládě se proto obrátily také petrochemické koncerny. Kvůli ztrátám se tamní jednička Aral i další hráči jako je Shell rozhodly vrátit zpátky k benzínu označovanému jako E5, s pětiprocentním podílem bioetanolu. Křik Dirka Niebela je tak spíše považován za vykalkulované politické gesto. Trh a skutečná poptávka Němců se s politickým symbolem - jak je E10 označován, vypořádaly po svém a propíchly onu eko-bublinu ještě v zárodku.

Pokud chce být Niebel v tomto směru svým motoristům prospěšný, měl by se se svou žádostí obrátit na Evropskou komisi, aby přehodnotila zmiňovaný sedmiprocentní podíl biosložky, který bude pro Evropu (na rozdíl od E10 v Německu) povinný. I tak je jeho krok třeba vnímat pozitivněji, než místní přístup - u nás si politici s vůlí lidu hlavu nedělají a sebehloupější nařízení nutí všem až do sebezničení.

Zdroj: autoweek.nl

Miro Mihálik