Reklama

O pád šéfa Renaultu a Nissanu se nepřímo postaral současný francouzský prezident

Může to zní jako divoká spekulace, všechno do sebe ale zapadá. Prezident Francie Emmanuel Macron totiž ještě za svého ministrování zvýšil vliv vlády na Renault a vylekal japonské partntery.
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Zajímavosti

O pád šéfa Renaultu a Nissanu se nepřímo postaral současný francouzský prezident

29.11.2018 | Petr Prokopec

Může to zní jako divoká spekulace, všechno do sebe ale zapadá. Prezident Francie Emmanuel Macron totiž ještě za svého ministrování zvýšil vliv vlády na Renault a vylekal japonské partntery.

Co na počátku vypadalo jako finanční skandál chamtivého manažera, se začíná čím dál tím víc zamotávat. A je v tuto chvíli obtížně zpochybnitelné, že za zadržením Carlose Ghosna stojí v prvé řadě mocenský boj. Nové informace naznačují, že jej zřejmě nevědomky nastartoval současný francouzský prezident Emmanuel Macron v době, kdy byl ještě ministrem hospodářství. Jako takový totiž nařídil navýšit podíl francouzské vlády v automobilce Renault, které vyústilo ve zdvojnásobení jejích hlasovacích práv. Tohoto kroku se ovšem zalekl Nissan, který se nechtěl dostat do područí jiného státu.

Celá záležitost přitom odstartovala trochu jinde než u aliance Renault-Nissan, a sice u hutního komplexu ArcelorMittal v lotrinském městě Florange. Tato společnost se rozhodla, že pece uzavře a produkci přesune do zahraničí, konkrétně pak do země s nižšími platy. A jakkoliv se tomu francouzská vláda snažila zabránit, k ukončení činnosti a vyhazovu více než tří tisíc lidí skutečně došlo. Tehdejší prezident Francois Hollande proto začal pracovat na novém zákonu, který by mu dal větší kontrolu nad soukromými společnostmi s více než tisíci zaměstnanci.

Připravit legislativu trvalo poměrně dlouho, i proto, že do značné míry šlo o jistou formu znárodňování. Přesto však byl nakonec prosazen, přičemž mimo jiné umožňoval dlouhodobým investorům - a zejména pak francouzské vládě - zdvojnásobení hlasovacích práv v jakékoliv veřejně obchodovatelné společnosti, pokud její představenstvo rada nepřijde s protinávrhem, který bude přijat valnou hromadou. Toto opatření se přitom týkalo i Renaultu, v němž stát držel 15 procent.

Krátce po přijetí tohoto zákona, které neměl pod taktovkou nikdo jiný než Macron, se budoucí francouzský prezident na konci roku 2014 sešel s Ghosnem a pokusil se jej varovat před jakýmkoliv protinávrhem, který by měl padnout na následující valné hromadě na konci dubna roku 2015. Ghosn z toho nebyl šťastný a chtěl něčemu takovému zabránit, jenže na počátku dubna Macron Ghosnovi sdělil, že stát koupil další 4,73procentní podíl za 1,2 miliardy Eur (cca 31,15 mld. Kč). Díky tomu se tedy dostal do pozice, kdy mohl jakýkoliv návrh protistrany zablokovat. V tu chvíli se rozezněl poplach v Tokiu, neboť Japonci dostali strach, že jejich firmu začne ovládat francouzská vláda. Je totiž třeba připomenout, že Renault drží v Nissanu kontrolní 43,4procentní podíl včetně hlasovacích práv.

Že šlo od Macrona, někdejšího bankéře Rothschildů, šlo o chladnokrevný kalkul, dosvědčují jeho další činů. Jakmile totiž došlo k přehlasování jeho protinávrhu a tedy ke zdvojnásobení hlasovacích práv, nově nabitý podíl byl opětovně prodán a Francie se vrátila k 15 procentům akcií. Japonci však v daném kroku viděli porušení dohody o alianci. Současný šéf Nissanu Hiroto Saikawa proto vládě oznámil, že akt ohrožuje důvěru mezi oběma stranami.

Jakékoliv požadavky japonské strany ale byly Macronovými lidmi odmítnuty, neboť za nimi viděli Ghosna, který v té době byl šéfem Nissanu. Jelikož však tlak narůstal a hrozil konec aliance, Francouzi nakonec v rámci „stabilizace“ ustoupili. Japonci tedy získali větší podíl na hlasovacích právech, byť jen u většiny mimostrategických rozhodnutí. Kromě toho bylo rozhodnuto, že Renault nebude Nissanu nikdy oporovat na valných hromadách. Ghosnova vedoucí role tak byla značně podkopána.

Následující rok lze popsat jako klid zbraní, 1. dubna 2017 pak Ghosn dokonce odstoupil z pozice šéfa Nissanu, jenž připadla Saikawovi. Ze strany Francouzů přitom do značné míry mělo jít o ústupek, jenž měl protistranu uchlácholit. Snahou totiž nebylo jen opětovné upevnění aliance, ale ještě další rozšíření spolupráce. Renault jednoduše toužil po sloučení s mnohem větším gigantem, což však Japonci odmítali. A rovněž i Ghosn takový krok zprvu odmítal s tím, že stát nejprve musí prodat svůj podíl.

Svůj názor však změnil ve chvíli, kdy bylo ve hře prodloužení jeho kontraktu o další čtyři roky. K tomu nakonec letos došlo, a to poté, co Ghosn souhlasil s tím, že začne zkoumat užší propojení obou firem. Jeho vedoucí post tak byl posvěcen i francouzskou vládou. To ovšem v Japoncích s největší pravděpodobností znamenalo definitivní potvrzení zrady. Vedení v čele se Saikawou pak ostatně mělo prohlásit, že udělá vše možné proto, aby pro japonskou automobilku opětovně získalo nezávislost.

Přesunout se můžeme do letošního 19. listopadu, kdy byl Ghosn krátce po přistání firemního tryskáče na tokijském letišti zatčen. Vyšetřovatelé mu přitom sdělili, že je podezírán z rozličných finančních machinací a hrozí mu až desetileté vězení. Ghosn toto vše odmítl, což je pochopitelné i z toho důvodu, že účetnictví si nedělá sám. Veškeré finance, které dostával a navíc způsob, jakým byly vypláceny a prezentovány navenek, měl schválit i zbytek vedení Nissanu.

Svědčí o tom záznamy auditorské firmy Ernst & Young, která se japonské automobilky opakovaně, zejména pak v roce 2013, ptala, zda jsou Ghosnovy příjmy v pořádku. Nissan ovšem pokaždé odpověděl, že transakce a způsob, jakým je o nich reportováno, jsou správné. To je přitom v naprostém rozvoru se současným postojem značky, dle kterého se měl Ghosn za pomoci šéfa divize lidských zdrojů Grega Kellyho dopustit podvodu za zády zbytku firmy.

Jak tedy bylo naznačeno v úvodu, za uvězněním obou vedoucích představitelů aliance nejspíše stojí mocenský boj uvnitř Renaultu a Nissanu. Je prakticky jisté, že Ghosn není žádný svatoušek, nicméně v tomto případě působí spíše dojmem obětního beránka. Vězení mu totiž hrozí za snahu francouzské vlády navýšit svůj vliv v Renaultu a skrze něj možná i v Nissanu, čehož se začali obávat Japonci. A ti pravděpodobně vykonstruovali důmyslný plán, jak vliv Francouzů značně oslabit.

Zda tomu tak opravdu bylo, není zatím jasné, vše tomu ale nasvědčuje. Stejně jako vše nasvědčuje tomu, že nebýt Macronovy snahy o navýšení vlivu Francie v Renaultu v roce 2015, možná by se nic ze současných dramatických událostí v Nissanu neodehrálo.

O pád šéfa Renaultu a Nissanu se nepřímo postaral současný francouzský prezident - 1 - DS7 Crossback Emmanuel Macron 04O pád šéfa Renaultu a Nissanu se nepřímo postaral současný francouzský prezident - 2 - DS7 Crossback Emmanuel Macron dalsi 01O pád šéfa Renaultu a Nissanu se nepřímo postaral současný francouzský prezident - 3 - Peugeot 5008 Presidential Armoured 2018 prvni foto 06
Francouzský prezident Emmanuel Macron a jeho snaha o navýšení vlivu vlády v Renaultu ve výsledku velmi pravděpodobně vedla až ke zkáze...

O pád šéfa Renaultu a Nissanu se nepřímo postaral současný francouzský prezident - 4 - Carlos Ghosn 01O pád šéfa Renaultu a Nissanu se nepřímo postaral současný francouzský prezident - 5 - Carlos Ghosn 02O pád šéfa Renaultu a Nissanu se nepřímo postaral současný francouzský prezident - 6 - Carlos Ghosn 01
...Carlose Ghosna

Petr Prokopec

Další zajímavé články:

Reklama

Živá témata na fóru

zobrazit vše

Autobazar

zobrazit vše

Reklama