Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Elektromobily jsou drahé na pořízení a levné na provoz, což logicky svádí k myšlence, jak je v provozu udržet co nejdéle a učinit je ekonomicky zajímavou volbou aspoň dlouhodobě.

Elektrická auta mají své výhody i nevýhody. Hlavním minusem jsou nepochybně současné akumulátory, které mají negativní vliv mimo jiné na pořizovací cenu. To ale automaticky neznamená, že elektromobily musí byt drahé i z dlouhodobého hlediska, neboť jejich provozní náklady mohou být naopak velmi nízké.

Prvním důvodem je nižší cena elektřiny, která může a nemusí vydržet, pádnějším argumentem je ale omezená nezbytná údržba. Elektrické hnací ústrojí elektrických automobilů je neuvěřitelně jednoduché a robustní, zejména ve srovnání s klasickým spalovacím mechanismem. U elektromotoru se toho může opotřebovat opravdu velice málo, zmínit lze třeba ložiska, v tom mají nad pístovými spalovacími motory složenými ze stovek dílů jasně navrch. Případ jediného člověka, který najel s Teslou 1 milion km, to sice tak úplně nepotvrzuje, ale věřme, že jde spíše o problém vozu staršího data zrodu, ne typický stav.

Pochopitelně, ani ony akumulátory nejsou věčné, obavy z jejich krátké výdrže se ale ukazují být liché. Už dnes není problém s nimi ujet okolo 800 tisíc km a na stole tzv. milionové baterie, které by měly vydržet dvojnásobek. Takže problém vyřešen? Ne tak docela, jsou tu pořád zbývající části vozu, které mají rovněž omezenou omezenou životnost a stěží tomu bude kdy jinak - třeba interiér je přes veškerý pokrok posledních let po 200 až 300 tisících km obvykle hodně opotřebovaný a k dalšímu používání moc neláká.

Američtí kolegové z Jalopniku se tak vytasili s možným řešením, které si za vzor bere nakládání s vysloužilými Tatrami v komunistickém Československu. Kopřivnická továrna si tehdy v určitých ohledech doslouživší ojetiny mohla vzít zpět a důkladně je zrenovovat.

U elektromobilů by tomu mohlo být stejně, vlastně by to bylo ještě snazší - po stovkách tisíc km, kdy by auto vypadalo na odpis, ale technika ale stále klidně další milion kilometrů před sebou, by se bzučící auto poslalo do továrny na renovaci opotřebovaných komponentů. Karoserie by mohla dostat nový lak, čalouníci by znovu potáhli sedačky, vyměnily by se určité plasty či ovladače a oživené auto by ve vší parádě putovalo zpět k původnímu či dalšímu majiteli. Základní komponenty hnacího ústrojí, zavěšení a rám by z velké části mohly zůstat stejné.

Nápad inspirovaný „komunistickou” Tatrou by dovolil ušetřit náklady na pořízení zbrusu nového vozu a dal by původní vysoké investici smysl. Přestavba by určitě vyšla levněji než výroba celého elektromobilu, nezapomenutelným faktem je méně škodlivého odpadu ovlivňujícího životní prostředí. Vyspělejší automobilky by mohly recyklovat staré díly a připravovat je k instalaci při dalším omlazení. Vývojem modulárních platforem by se dal časem nabídnout zájemcům zásah do léta okoukaného vozu například doplněním střešního okna, většího kufru nebo jiných nárazníků.

Nevíme, jak moc je to realizovatelné, představy Američanů mohou leckomu přijít naivní - automobilky vždy budou chtít maximum aut vyrábět od nuly, nikoli udržovat při životě. Ocenit ale musíme rozhled kolegů a odvahu inspirovat se způsoby proslavené v dobách komunismu, který je v USA populární ještě méně, než nyní u nás.

Zdroj: Jalopnik

Mirek Mazal