Autoforum

/

Foto: Michael-Schumacher.de

Mráz po zádech vám možná bude běhat z vůbec posledního rozhovoru Michaela Schumachera před jeho osudnou nehodou. Jak na tom nyní je, rodina nadále tají, co si myslel před incidentem ale připomíná.

Za měsíc a několik dní oslavíme poněkud smutné výročí. Od lyžařské nehody Michaela Schumachera uplyne již pět let, přičemž zřejmě nikdo mimo rodinu a okruh nejbližších přátel nemá ponětí o jeho skutečném zdravotním stavu. V tomto kontextu naposledy oficiálně promluvil jeho právní zástupce Felix Damn v roce 2016 u soudu, kde vyvracel tvrzení bulvárních magazínů. Dle něj přitom německý závodník „nemůže chodit“, což se ostatně shoduje s útržky zpráv, které přichází od lidí, jež jsou Michaleovi blízcí a jež mluví o upoutání na kolečkové křeslo.

Letos v srpnu se začalo mluvit rovněž o tom, že Schumacher je schopen vnějších projevů. Magazín Paris Match uvedl, že pokud závodníka ošetřující personál usadí do zmiňovaného křesla a postaví jej před nádherné scenérie obklopující jeho švýcarský domov, začnou se po jeho tvářích koulet slzy. Zda to ovšem je pravda či není, za to asi nikdo ruku do ohně nedá. A sdílný pak ostatně není ani Michaelův syn Mick, který letos vyhrál šampionát Formule 3. Ten od oné nehody vždy jen říká, že život bez otce bývá někdy velmi těžký, což je plně pochopitelné.

Současnou situaci ale nechme stranou, místo toho se zaměříme na jedno výjimečné interview - a sice vůbec to poslední, které Michael před svou nehodou poskytl a které nyní zveřejnila Schumacherova rodina na jeho oficiálním webu. Datováno je k 30. říjnu 2013, do osudného výletu do francouzských Alp tak zbývaly dva měsíce. V té době byl Schumi již podruhé v závodnickém důchodu, za sebou měl tříleté působení u Mercedesu, které se však příliš nevyvedlo. Nejen že k dosavadním titulům již žádný nepřidal, ale zároveň ani jednou nezvítězil a pouze jednou vystoupal na pódium.

Schumacher v něm připouští, že původně se měl opakovat stejný scénář, dle kterého pracoval u Benettonu a posléze také u Ferrari. V prvé řadě bylo tedy třeba vybudovat zázemí, poté došlo na výhry v šampionátu. „U Mercedesu jsme ale vše zkoušeli v kratším čase.“ Že se přitom věci tak trochu nepovedly, nyní již víme. Nicméně ze Schumiho zapojení nakonec stáj profituje dodnes, stejně jako Lewis Hamilton, který na Michaela aktuálně ztrácí již jen dva tituly.

Schumi je sedminásobným mistrem světa, jeden z dotazů proto logicky míří tímto směrem. Cítil tedy větší nadšení z vůbec toho prvního, v roce 1994, nebo prvního u Ferrari v roce 2000? V tomto ohledu má německý závodník naprosto jasno. „Ferrari po 21 let nemělo mistra světa. Já sám jsem po čtyři roky v této misi selhával. A poté přišel rok 2000, a závod na okruhu Suzuka, který byl výjimečným, a já zvítězil a vyhrál i ve skvělém šampionátu.“

Zisk titulu ovšem není jediným důvodem, proč Schumi na tuto Grand Prix vzpomíná. Zároveň za tím stojí i Mika Häkkinen, se kterým tehdy svedl na trati řadu bitev. Nejednalo se ani o první, ani o poslední, všechny si ale německý závodník nadmíru užíval. I proto uvedl, že Fina si ze všech soupeřů váží nejvíce. Mimo trať byli přáteli, obdobné pojítko však ve vztahu s Damonem Hillem, Jacquesem Villeneuvem či Davidem Coulthardem chybělo.

Zajímavé pak je, koho Schumi považoval za svého hrdinu z dětských let. Když se pohyboval v motokárách, samozřejmě si uvědomoval, že existuje někdo jako Ayrton Senna. A velmi jej ovlivnil také Vincenzo Sospiri, jenž byl expertem v juniorských kategoriích. „Ale mým skutečným idolem byl Toni Schumacher, protože byl skvělým hráčem fotbalu.“ Michael s ním přitom navzdory stejnému příjmení není nijak spřízněn, nicméně právě díky němu se začal fotbalu věnovat také.

My samozřejmě zůstaneme raději u čtyř kol než u míče, přičemž svět motokár hned tak neopustíme. Michael jej považuje za nejlepší přípravku pro veškeré další závodění. „Mnohé se při něm naučíte a své znalosti můžete poté rozvíjet. A poté jsou tu souboje. Jezdí se kolo na kolo, a to je asi to nejcennější, co si z motokárových závodů můžete odnést,“ říká Schumi a dodává, že důležité rovněž je učit se od ostatních. „Každý je totiž v něčem výjimečný.“

Je dojemné slyšet znovu Michaela Schumachera odpovídat na otázky - v originální podobě je vám rozhovor sestávající z deseti dotazů k dispozici na zdrojovém odkazu. My můžeme jen doufat, že jde jen o poslední rozhovor před jeho nehodou, nikoli jeho poslední vůbec, byť zatím platí to druhé. Zda se naše naděje někdy naplní, ukáže jenom čas.

Zdroj: Michael Schumacher.de

Petr Prokopec