Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

I když se francouzští politici v poslední době vyznačují spíše anti-dieselovými náladami, Emmanuel Macron sáhl po autě poháněném naftovým motorem.

V letošním roce se neodehrála pouze volba amerického prezidenta, došlo i na zvolení toho francouzského. Zatímco Donald Trump se vítězem stal překvapivě, v případě Emmanuela Macrona bylo zvolení vcelku očekávané. I přesto došlo na protesty a nepokoje, což je ovšem také nepřekvapivé - jde přece o Francii, zemi, ve které stávky jsou na denním pořádku a kde na stávkující je pomalu pohlíženo jako na hrdiny.

Pozadí voleb ovšem nechme plavat, koneckonců nejsme politický web, ale automobilový. Starat se tedy budeme pouze o to, co je nám vlastní, tedy vůz pana Macrona a jeho transport do úřadu. Zatímco američtí prezidenti již dle tradic sahají po prodloužených limuzínách od Cadillacu či Lincolnu, většina ostatních státníků se vozí v britských či německých vozech. Zrovna takový krok by ale ve Francii jistě zvedl další vlnu protestů.

Macron tedy logicky sáhl po domácí značce, přičemž navázal na volbu svého předchůdce Francoise Hollanda. Už k inauguraci tedy zamířil ve speciálním DS 7 Crossback, který se dočkal řady modifikací. Na mysli přitom nemáme speciální inkoustově modrý lak karoserie či černou kůží čalouněný interiér, ale především konverzi střechy, kde pevné střešní panely nahradilo plátno umožňující prezidentovi ukázat se lidu.

Mimo to vůz dostal do vínku také francouzskou trikoloru, jenž zdobí čelní i zadní partie, v případě kol či kabiny je pak možné počítat se zlatými detaily. Velmi překvapivá je pak volba motoru - Francie se totiž poslední dobou v politické rovině profiluje jako anti-dieselová země (třebaže většina lidí na diesely nedá dopustit), ve které „producenti sazí“ zejména v centru Paříže nejsou vítáni. Macron ale i navzdory tomu sáhl po dvoulitru BlueHDi se 180 koňmi.

Více již k tomuto speciálu dodat nemůžeme, z přítomnosti tedy zamíříme do nedávné minulosti a podíváme se na dopravní prostředky Macronových předchůdců. Vynecháme přitom Alaina Pohera, který sice zemi vládl dvakrát, nicméně pokaždé jen po dobu několika málo měsíců jako Prezident senátu a dočasný prezident Francie.

Citroën DS 5 HYbrid4 Francoise Hollanda

Jak jsme naznačili výše, Macron tak trochu pokračuje v tradici, jíž odstartoval jeho přímý předchůdce. Francois Hollande se přitom musel držet více při zemi, během jeho volebního období totiž ještě divize DS nebyla separována od mateřského Citroënu. Také zde přitom došlo na konverzi střechy, pod kapotou se ovšem nacházelo hybridní ústrojí, které bychom očekávali i v Macronově voze.

Peugeot 607 Paladine Nicolase Sarkozyho

Nicolas Sarkozy si potrpěl na luxusní životní styl, jeho touha po zakázkovém Peugeotu tak ani nepřekvapí. Kromě specifických zadních partií se přitom tento unikát chlubil i působivým multimediálním systémem. Nešlo navíc o jediný Sarkozyho vůz, dále totiž sáhl po pancéřovaném Citroënu C6 a Renaultu Vel Satis, tedy všech špičkách tehdejší francouzské produkce.

Citroën C6 Jacquese Chiraca

Ani Jacques Chirac nevydržel u jediného modelu. Na počátku jeho volebního období jej vozil zakázkový Citroën CX Prestige, nicméně v roce 1995, kdy tehdy nově zvolený prezident nastupoval do úřadu, šlo již o čtyři roky nevyráběný vůz. Nejspíše i proto Chirac záhy přesedlal na Citroën C6.

Renault Super 5 Francoise Mitterranda

Volba Francoise Mitteranda možná překvapí, Renault Super 5 totiž nebyl žádnou okázalou limuzínou. Místo toho šlo o malý hatchback s tyrkysovou barvou karoserie, který si francouzský prezident často řídil sám. Mitterand chtěl přitom volbou Renaultu pomoci chřadnoucí značce, což se i povedlo - zvláště když během svého úřadování ještě dále používal modely R25 Baccara a Safrane.

Peugeot 604 Valéry Giscarda d‘Estainga

S VGE, jak se Valérymu Giscardu d‘Estaingovi říkalo, se vracíme k Peugeotu. Model 604 byl přitom vůbec prvním vozem francouzského státníka, jenž se nepyšnil černě lakovanou karoserií. Stejně tak zde po dlouhé době chyběla i otevírací střecha, jíž vůz standardně nenabízel a d'Estaing, respektive jeho kabinet, nesáhl po konverzi.

Citroën SM Georgese Pompidou

Georges Pompidou byl velkým fanouškem automobilů, pro svůj mandát proto zvolil elegantní Citroën SM s výkonným motorem naladěným na 170 koní. Zrovna tato volba ale nebyla až tak moc taktní, během úřadu totiž musel v roce 1973 čelit ropné krizi. O rok později navíc zemřel, a to dva roky před koncem vládnoucího období.

Citroën DS Charlese de Gaulla

Dostáváme se do finále, a to nejspíše k nejznámějšímu vozu francouzského prezidenta. Původnímu Citroënu DS je totiž připisován kredit za záchranu de Gaullova života, neboť v srpnu 1962 na něj byl spáchán atentát. Dvě ze střel přitom zasáhly i pneumatiky, řidiči se ovšem povedlo z Petit-Clamart uniknout. De Gaulle následně již do konce svého volebního období nechtěl užívat žádný jiný automobil, pochopitelně...

Petr Prokopec