Autoforum

/

Foto: Ford

Zní to jako chytrá věc, to ale jen do chvíle, než se podíváte, jak - a proč - s ní dopadli konkurenti. Naděje, že by se tohle Fordu opravdu vyplatilo a přineslo řadu dlouhodobě spokojených zákazníků, se limitně blíží nule.

Automobilový svět někdy připomíná přehlídku ztraceného času a festival zapomnění současně. Když Tesla před lety přišla s tzv. „gigacastingem”, tedy lisováním obřích částí karoserie z jednoho kusu hliníku místo svařování desítek menších plechů, sklidila potlesk za inovaci i kritiku za praktické dopady. Nyní, v roce 2026, přichází s velkou slávou Ford a oznamuje, že pro svůj chystaný elektrický pickup Fathom pro rok 2028 použije přesně ten samý trik.

Ford už to dříve avizoval, a tak teď vlastně jen plní sliby. Svému postupu sice říká „unicasting”, ale princip je úplně stejný. Modrý ovál to prezentuje jako spásu a revoluci, která mu umožní stlačit základní cenu auta až na 28 350 dolarů (cca 620 tisíc Kč). Jenže pohled na realitu dosavadní praxe ukazuje, že si automobilka současně tak trochu plní slipy. Neboť skáče do pasti, ve které už se jiní ošklivě spálili.

Místo 146 dílů jen dva

Američané se pochlubili, že ve svém technickém centru v Shelbyville už vyrobili prvních 5 000 těchto obřích odlitků (což stačí pro asi 2 500 aut), které následně poputují do montážního závodu v Louisville. Celá „revoluce” spočívá v tom, že přední a zadní část struktury vozu tvoří jen dva masivní hliníkové výlisky. Ty podle Fordu nahrazují neuvěřitelných 146 strukturálních komponentů, které by jinak museli dělníci či roboti pracně svařovat, nýtovat či lepit.

Pro automobilku je to samozřejmě úleva. Výroba se zrychlí, ušetří se za logistiku stovek drobností a auto je ve výsledku lehčí. Ford dokonce mění zažitý způsob montáže zavedený Henrym Fordem před víc než stoletím - auto se nebude posouvat po jedné lince, ale bude se skládat ze tří samostatných subsystémů, které se spojí až v samotném závěru. Všechno to zní moderně a efektivně, dokud se nepodíváme na druhou stranu mince. A to na zkušenosti konkurence i koncových zákazníků.

Volvo už narazilo. A lidé též

Ford se tváří, jako by vymyslel perpetuum mobile, jenže obří odlitky už roky používá nejen Tesla, ale velké plány s nimi mělo i Volvo. A jak to dopadlo? Švédská automobilka, dnes ovládaná čínským Geely, chtěla svým megacastingem též spasit výrobu svých nových elektrických modelů. Výsledek je ale tristní. Jak jsme nedávno informovali, Volvo muselo kvůli obrovským produkčním problémům a komplikacím s kvalitou drasticky omezit své plány a jednoho ze svých klíčových modelů nyní vyrábí o 90 procent míň, než plánovalo.

Problémem je výrobní zmetkovitost, která je u takto obřích dílů obrovská - stačí malá bublina uvnitř materiálu (na což Ford hrdě nasazuje průmyslové rentgeny a optické skenery, takže chyby též snadno najde...) a celý masivní kus hliníku můžete rovnou hodit zpátky do pece. Přínos pro celkovou efektivitu produkce je v takovém případě velkou otázkou.

Noční můra pro majitele i pojišťovny

Ten největší problém ale nečeká na Ford ve fabrice, nýbrž na zákazníky na silnicích. Auta vyrobená s pomocí megacastingu jsou sice levná na výrobu, ale fatálně drahá na opravy. Internet je dnes už plný stovek a tisíců příběhů majitelů takto vyrobených, kterým pojišťovny poslaly auto do registru totálních škod po relativně banálním „ťukanci” na křižovatce nebo po nárazu do obrubníku. Popř. je oprava následků drobné nehody stála statisíce.

Když totiž u klasického auta poškodíte jeden nosník nebo deformační zónu, odříznete ji a navaříte nový díl. Když ale deformujete část obřího monolitu, který nese celou nápravu i baterii, nelze s tím rozumně udělat vůbec nic. Oprava znamená buď výměnu celé poloviny auta (což finančně nedává smysl), nebo rovnou odpis vozidla. Výsledkem jsou astronomické ceny pojistného, které pojišťovny majitelům takových aut logicky účtují, protože moc dobře vědí, že i malá nehoda znamená vysoké plnění.

Ford tak sice láká na snesitelnou pořizovací cenu pod 30 tisíc dolarů, prostornost větší než v Toyotě RAV4 a zrychlení na stovku za 4,5 sekundy, ale už taktně mlčí o tom, co se stane, až s tímto „zázrakem” někdo na parkovišti neopatrně nacouvá do lampy. Oh-la-la, to bude ještě pro modrý ovál hodně drahé vystřízlivění z technologické euforie, která se od začátku netváří jinak než jako kopie starých postupů Tesly.

Zdroj: Ford

Petr Miler