Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Hovořilo se o odhalení při testování akademiků, bylo ale pravděpodobnější, že úplný základ kauzy Dieselgate je jinde. Teď už se ví, kde.

Minulý pátek byla do značné míry uzavřena kauza Dieselgate. Proběhlo slyšení u amerického soudu, kde se Volkswagen přiznal ke třem zločinům. Těmi jsou spiknutí, narušování spravedlnosti a import zboží na základě lživých podkladů. Značce byla vyměřena další pokuta, tentokráte ve výši 4,3 miliard dolarů (cca 107,6 miliard korun). Pokud by automobilka vinu nepřiznala, čelila by dle vlády možnému stíhání a pokutě až 34 miliard USD (850,65 mld. Kč).

Soudce Sean Cox, který soudu předsedal, v jeho průběhu řekl. „Neutrpěl management VW, tedy lidé, kterým jsou vypláceny velké mzdy a bonusy. Hlavní zátěž nesou běžní zaměstnanci, kteří vyrábějí auta. Právě ti přijdou o miliony Eur na bonusech. Jejich hodinová mzda se navíc snižuje a bude se ještě snižovat kvůli miliardám, jež musí Volkswagen v důsledku skandálu vyplácet.“

Současně Cox přiznal, že německá automobilka poslouží jako exemplární případ ostatním výrobcům, aby taktéž nesahali po ilegálních praktikách. Je to takový americký Lacina - ani zde už nejde o spravedlnost, ale o to někoho důkladně potrestat a dát příklad ostatním. V tomto kontextu nakonec ani nepřekvapí, že během pátečního slyšení nezazněla jména lidí, kteří jsou za skandál zodpovědní ze strany VW. Shodou okolností ale vylezlo na světlo světa jméno člověka, který německou značku americkým regulátorům „práskl“. V nové knize Faster, Higher, Farther: The Volkswagen Skandal, kterou napsal reportér New York Times Jack Ewing, je totiž přesně označen.

Jmenuje se Stuart Johnson a svého času byl šéfem technické a ekologické divize Volkswagenu sídlící v Auburn Hills v Michiganu. Jeho pracovní náplní bylo vyjednávání s americkými regulátory. O tzv. odpojovacím zařízení tak musel být zpraven a asi mu tato taktika automobilky byla proti srsti. To potvrzuje i Ewing, dle nějž při „pročítání dokumentů dostáváte pocit, že mu celá situace byla odporná“.

Nakonec se tedy Johnson v srpnu 2015 sešel s Alberto Ayalou, zástupcem ředitele sdružení CARB. Tomu pak velmi pravděpodobně potvrdil to, o čem se v zákulisí mluvilo již hezkých pár měsíců - tedy že Volkswagen používá nelegální software, díky němuž jeho dieselové vozy vyhovují regulím pouze v laboratorních podmínkách, na reálných silnicích ale produkují mnohem více NOx, než je povoleno.

Johnson tak jednal v přímém rozporu s příkazy svých nadřízených. A svého chlebodárce nejspíše udal výměnou za vlastní kůži. Americkými vyšetřovateli je totiž veden jako „spolupracující svědek číslo 1“, kromě něj mají úřady k dispozici také svědka č. 2. Jeho jméno je zatím utajeno, nicméně i ten souhlasil se spoluprací výměnou za dohodu, dle které nebude za svou účast na kauze stíhán.

Můžeme tedy jen předpokládat, že ve chvíli, kdy by došlo na lámání chleba, byl by před soud postaven i Johnson. Jakkoliv mu bylo jednání Volkswagenu odporné, až do 19. srpna 2015 vůči němu nic nepodnikl. A jelikož si navíc musel být vědom konverzace, která od jara 2014 probíhala mezi německou automobilkou a organizacemi CARB a EPA, snadno si spočítal výsledek.

Ukazuje se tedy, že na počátku celé kauzy nebylo měření emisí akademiků, kterým se výsledky tehdy zkoušeného Passatu 2,0 TDI, tohle už přišlo v reakci na informace, které měli regulátoři k dispozici od člověka, který přesně věděl, co TDI v USA (a nejen tam) dělají. A nebýt jeho, možná by se na celý podvod nikdy nepřišlo - VW všechno držel pod pokličkou léta, aniž by kdokoli měl podezření, že něco takového dělá.

Jsme zvědavi, kdo Johnsona bude hrát ve filmu, který již Hollywood o celé kauze chystá. Jisté ovšem je, že pro Volkswagen se bude jednat pomalu o stejného „zrádce národa“, jakým byl pro nás Karel Čurda. Váš pohled bude zřejmě trochu jiný, ten už si ale můžete udělat sami. Pomoci vám k tomu případě může i zmiňovaná kniha, která vyjde v květnu, prozatím samozřejmě jen v angličtině.

Zdroj: Auto News

Petr Prokopec