Autoforum

/

Foto: Auta Super, publikováno se souhlasem

Automobilovým štěstím nepolíbení lidé nepochopí, jak můžeme VW Golf označit za něco krásného či výjimečného, ale podívejte se na tento kousek, je to vrchol jedné éry.

Stejně jako některé ženy, i některá auta musíte lépe poznat, abyste si je zamilovali. Když se řekne VW Golf, kolena se z automobilových nadšenců nerozklepou téměř nikomu - jde o nejtuctovější z tuctových aut, nejprodávanější auto Evropy, které si tento titul udrželo i loni. Absolutním vládcem byl Golf také mezi léty 1997 a 2003, kdy se jej v jeho čtvrté generaci vyrobilo 4,92 milionu kusů. Vidět jej tehdy na silnicích nebylo nic zvláštního a docela často ho v provozu potkáte i dnes, 17 let po skončení výroby.

Jenže mezi touhle hromadou aut se najdou stroje, po jejichž spatření musí každý člověk s benzinem v krvi suše polknout, kývnout hlavou a dlouze se přemáhat, aby si hned nešel přepočítat peníze na účtu. Golf IV je totiž auto z doby, kdy koncernu VW neomezeně vládl Ferdinand Piëch, technokrat, jehož marketingové schopnosti končily u toho, že nějaké auto udělá ještě o trochu lépe než ostatní. A tak nabídky prakticky všech tehdejších modelů Volkswagenu končily u až absurdních verzí s velkými a silnými motory, pohony všech kol a výbavovými prvky, které v těchto vodách jiní nenabízeli.

Byl to i případ Golfu, který se v milionech jistě prodával hlavně v nudných variantách, jako byla 1,9 TDI 66 kW. Piëch byl ale přesvědčen, že i takové prodá image vybudovaná „nesmysly”, které nekupuje téměř nikdo. Jeden můj známý ze Škody Auto, který pamatuje jeho éru a dodnes o doktoru P. hovoří s až posvátnou úctou, říká, že cíle této expanze byly tři.

Jednak šlo o výše zmíněné, tedy podpořit image konkrétního auta „vymazlenými” prezentačními variantami, které sice málokdo koupí, ale ve výsledku prodají i ty prodělečné. Jednak šlo o zlepšení image Volkswagenu jako takového, který by se posunul do prémiovějších vod, což by v delším časovém výhledu dovolilo zvýšit velmi nízké ziskové marže (když Piëch VW přebíral, byl dokonce silně ztrátový). A jednak šlo o psychologickou hru s konkurencí - šéf VW se prý vyžíval v pocitu, že zatímco konkurence tápe, jak prodat obyčejné verze svých obyčejných aut v dostatečném počtu, VW si s úsměvem staví Lupa GTi, Golfy V6, Passaty W8, Phaetony W12 nebo Touaregy V10 TDI.

Nepochybujeme o tom, že vzhledem k vysokým vývojovým nákladům a pozdějším minimálním prodejům musel na každé z těchto variant VW prodělat spoustu peněz. Z výše zmíněného pohledu ale jejich existence smysl dávala a asi nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že německá značka dodnes žije z image, kterou nabyla pod Piëchovým vedením. A to i když jeho „nesmysly” vesměs dávno nenabízí, protože firmě vládne mnohem přímočařejší ekonomická racionalita, podle níž jejich vývoj neospravedlní ony minimální prodeje.

Pár lidí si takové vozy přesto koupilo, s odstupem času jsou ale vidět stále méně, však už jde o skoro dvě dekády starou historii. Tím spíše to platí v ČR, kde se jich prodalo ještě méně a později jich o mnoho více nebylo dovezeno. S o to větší radostí vám chceme ukázat jeden zachovalý Golf IV s motorem V6, který se tu objevil v prodeji.

Jde o přesně tu verzi, nad kterou nelze nežasnout. Pozornost upoutá už její elegantní, tmavě zelený lak a klasická, sedmipaprsková litá kola o 16" průměru - to byl na přelomu milénia už docela odvážný rozměr. Zevnějšek, třebaže zachovalý, ale není tím, co by ohromilo, to byste si museli všimnou drobných znáčků V6 a 4motion na přídi a zádi.

To nejsou nálepky od pumpy ale ryzí reflexe reality. Jakkoli to později narozeným může přijít neuvěřitelné, Golf té doby se nabízel v bezpočtu verzí s motory od R4 po V6, a to včetně pětiválců, s pohony předních i všech kol, s manuálními i automatickými převodovkami k čemukoli. Tento kousek má krom V6 a 4x4 i manuál, což jeho přitažlivost jen umocňuje, především má ale zcela jedinečné vnitřní provedení.

Krémová kůže v kombinaci s černými plasty a tmavě dřevěným dekorem působí v nižší střední třídě poněkud nepatřičně, ale Golfu IV tohle řešení sluší. I v tomto případě je vše dohnáno až do nesmyslna - podívejte se na ten malý dřevěný dekor na madlu dveří, nemusel tam být. Ale je tam. Dřevěná hlavice řadicí páky také mohla být z plastu, detaily podobné těmto ale dělají dojem a umí jej udělat i velkoryse pojatá kožená sportovní sedadla. A nebo výbavové libůstky jako infotainment s navigací či integrované řešení pro uložení mobilního telefonu v loketní opěrce.

S touto verzí jsem kdysi dávno jel a zapůsobila na mě svou kvalitou, úrovní, kultivovaností, slušnou dynamikou 204koňového motoru a jakousi celkovou noblesou. Tohle byl lidový luxus (třebaže na za úplně lidovou cenu), který už se nenabízí a obáváme se, že už ani nikdy nabízet nebude. Zkuste si dnes koupit takový Golf, vysmějí se vám od A do Z. Ale proč se trápit u VW, nic podobného dnes neprodává ani Audi, BMW nebo Mercedes, v nižší střední třídě ani omylem, ani zdaleka.

Nevím, jestli bych po usednutí do tohoto konkrétního auta nebyl zklamán, ale svého času to byla zajímavá zkušenost. Pokud ji nemáte, můžete po tomto autě sáhnout, návrat v čase lze prožít u pražského prodejce, který tento vůz nabízí se 78 tisíci km na tachometru v nevídaně zachovalém stavu. Požaduje za něj 339 tisíc Kč, to na 20 let starý Golf není málo. Ale svým způsobem to není ani moc - je to zcela výjimečný exemplář, kterých bude dnes po Evropě v tomto stavu jezdit hrstka.

Zdroj: Auta Super

Petr Miler