Autoforum

/

Foto: U.S. Department of Transportation, tiskové materiály

Problémem dnešních nových aut je, že s nimi dostanete i spoustu věcí, které nechcete a které v nich kolikrát ani být nemusí. Permanentní připojení k internetu či tisíc asistentů „kecajících” vám do toho či onoho patří mezi ně. Sean Duffy to chce změnit.

Osobní automobil je od chvíle svého prvního většího rozšíření vnímán jako symbol svobody. Možnost cestovat z místa na místo lidé měli pochopitelně už dávno před jeho příchodem, žádný z dřívějších ani pozdějších prostředků ale nespojil jeho rychlost s jakousi okamžitostí, téměř neomezeným akčním radiem, uzavřeností vůči okolnímu světu a do značné míry i anonymitou.

Neexistuje nic jiného, co byste mohli osedlat klidně ve tři hodiny ráno, přesunout se tím bez diskuzí s kýmkoli v řádu hodin třeba z Prahy do Paříže a v případě nouze v tom i chvíli bydlet. A vrátit se druhý den, aniž by se o tom dozvěděl kdokoli, komu jste to sami nechtěli sdělit. Letadlo může být rychlejší, vlak pohodlnější, bicykl (!) zdravější, o tom by šlo mluvit dlouho. Je to ale spojení flexibility, bezprostřednosti a anonymity, co dělá auto tím, čím je.

Nevíme, jestli si to kritici aut neuvědomují, nebo si to uvědomují až moc dobře, v každém případě některé z těchto vlastností z aut v posledních letech mizí. Už sám pokus o rozšíření elektromobility někteří berou jako útok na část svobody s autem spojenou, neboť tento typ aut postrádá flexibilitu v téměř neomezeném pohybu prakticky kdykoli a kamkoli, která je spalovacím vozům vlastní.

Dalšími problematickými aspekty jsou asistenční systémy, které z vás kolikrát dělají víc pasažéra v soukromém vlaku než vládce osobního vozu. A neustálé připojení k internetu s GPS a dalšími vymoženostmi? Co je za svobodu, když existuje cesta najít vás prakticky kdekoli na Zemi v řádu sekund? Tohle všechno bere autům část jejich kouzla - většině lidí je to asi fuk, všem ale ne.

Problém je v tom, že ti, kteří tohle nechtějí, mají dnes prakticky nulovou možnost si koupit nový vůz, který by je zmíněným nezatěžoval - na „západních” trzích nic takového obvykle neexistuje, i když to náhodou není nařízeno. A Evropa? Tady to nařízeno je, povinné je permanentní online připojení, nespočet asistentů a dalších prvků, které některým ani nedovolují pořídit si auto, jaké by chtěli mít - buď vezmete ojetinu, nebo máte smůlu, jste pod dohledem a můžete jen čekat, kdy nová online aktualizace předělá pasivní omezovače rychlosti na aktivní, je to pár řádků kódu.

Výše zmíněné také dokládá, že nestačí tyto věci nenařídit, neboť automobilky je do aut instalují, i když nemusí, v rámci své pohodlnosti, efektivity, harmonizace provedení s různými trhy... Bylo by tedy nutné uzákonit právo takové auto nemít, což zní z evropského úhlu pohledu jako fantasmagorie. Spojené státy ale jsou dnes trochu jiný svět a přesně o takovou věc tam usilují. A nejsou to žádní blázni z okraje společnosti, je to sám ministr dopravy Sean Duffy.

Tohoto člověka musíte jako petrolheadi respektovat už pro jedno z jeho hesel: „Svoboda nezvoní zvonkem, túruje motor!” Právě on poslal do kongresu dopis zveřejněný ARTBA, ve kterém mluví o záměru uzákonit právo na „Freedom Car“, tedy jakési „Auto svobody”. Tedy takové, které bude stoprocentně offline a nebylo by osazeno žádným povinným asistenčním systémem. Zákazník by si tak mohl vybrat, co do vozu chce a co ne.

Nejde tu ale jen o svobodu, jde tu také o peníze. Všechny popisované vymoženosti nová auta pochopitelně nevyhnutelně zdražují, bez nich by mohla být levnější. Tato myšlenka nám tedy není cizí z obou myslitelných pohledů. Ostatně při testu prakticky každého moderního vozu nadáváme především na asistenční systémy, které mění kabinu v blikající a pípající diskotéku, která vás akorát rozčiluje. A to nemusíte dělat vůbec nic problematického, samotné systémy dokola identifikují jako problém něco, co problémem reálně není.

Zda Duffy dosáhne svého cíle, je v tuto chvíli nejisté. Ale nebylo by od věci, kdyby uspěl. Budeme nyní opakovat v každém relevantním článku že jediným pokrokem pro automobilový svět nyní bude vrátit se o krok zpět. A vyházet z aut přemíru kontraproduktivní a drahé elektroniky coby naprosté samozřejmosti je toho nezbytnou součástí.

Zdroj: American Road & Transportation Builders Association

Petr Prokopec