Autoforum

/

Foto: N.D., publikováno se souhlasem

Existuje tedy ještě jedna dostupnější alternativa, ale ta prostě není krásná a mnohé kolikrát ani nenapadne, že se dívají na Ferrari. Tady není pochyb, zvlášť ne v této specifikaci. Jedinou vadou na kráse je na tento typ aut extrémní nájezd, ale opravdu je tak vysoký, aby takové auto nestálo za hřích?

Sebastian Vettel to kdysi řekl tak výstižně jako nikdo před ním ani po něm: „Everybody is a Ferrari fan.” Jeho proslov z Montrealu 2016 je i v Česku dobře znám ve své původní podobě, ale pokud ho neznáte, dovolíme si jej volně přeložit.

Čtyřnásobný mistr světa Formule 1 tehdy doslova prohlásil: „Každý je fanouškem Ferrari. I když třeba říká, že není, stejně je fanouškem Ferrari. I když zajdete za kluky z Mercedesu a ti vám budou říkat: ‚Jasně, Mercedes je ta nejlepší značka na světě,‘ jsou to pořád fanoušci Ferrari.”

Mluvil samozřejmě o prostředí ef-jedniček, ale prakticky to samé platí ve světě aut. Každý by prostě chtěl jezdit Ferrari. Možná ne Luce, protože to není Ferrari, ale jinak to tak je. I když někdo říká, že by s ním jezdit nechtěl, stejně by chtěl. I když někdo může mít zcela věcné námitky proti této značce, jejímu způsobu zacházení se zákazníky, designu některých jejích aut, technickým řešením konkrétních vozů, vhodnosti jeho typických modelů pro své obvyklé využití auta apod., stejně by jedno Ferrari chtěl. Aura této značky je zcela neopakovatelná, a i když za sebe říkám, že jsem nikdy necítil nutkání na Ferrari šetřit nebo dělat cokoli jiného proto, abych jej měl, nemůžu říci, že by mi představa, že s ním jezdím, byla nějak protivná. Prostě „everybody is a Ferrari fan”.

Nedivím se tedy nikomu, pokud cítí touhu takové auto mít, problém je v tom, že je velmi drahé na pořízení. Levnější cestou jsou samozřejmě ojetiny (tedy jak které, 250 GTO to vážně není...), problém je ale v tom, že pokud jsou opravdu levné, Ferrari to vlastně moc nejsou. Buď jsou moc stará, zbídačelá, nevypadají jako Ferrari nebo nemají dost výjimečnou techniku, aby nebyla trapná vedle Golfu GTI. To pak akorát ponesete náklady provozu Ferrari, aniž byste měli něco, co se skutečnému Ferrari blíží.

Auto na fotkách okolo je výjimkou. A přesto není až tak drahé, vlastně je tím nejlevnějším svého druhu. Jde o daleko nejlevnější moderní dvanáctiválcové Ferrari vypadající jako Ferrari, které je dnes v Evropě na prodej. A to ve „správné” rudé barvě s béžovým interiérem, kombinací definující značku jako nic jiného. Jde o model 599 GTB Fiorano, což z podstaty (motor vepředu...) nebyl nikdy vyloženě ceněný vůz, na rozdíl od opravdu neatraktivní 612 ale má všechny ingredience Ferrari a cenu si drží docela slušně.

Jedním z důvodů je právě jeho atmosféricky plněný, překrásně znějící dvanáctiválec o objemu ještě 6,0 litru, který dává až 620 koní výkonu při 7 600 ot./min a točí dokonce 8 400 ot./min. Sám jsem kdysi měl tu čest s Fioranem jet, a byť na dnešní poměry vyloženě neuchvátí dynamikou, árie, které za jízdy pěje, a bezprostřednost, s jakou reaguje na vaše impulsy, je v rámci dnešní produkce neopakovatelná. O turbech ani nemá smysl mluvit, ale i pozdější atmosférická Ferrari skrytá za 730 nových emisních omezení nepůsobí tak bezprostředně.

Přes tohle všechno může být vaše za 108 599 (sic!) Eur, tedy asi 2,6 milionu Kč. Není to samozřejmě peněz, ale na Ferrari 599 GTB v této specifikaci to málo je, levnější prostě v Evropě neexistuje. Auta v „typickém stavu” dnes nekoupíte pod 3 miliony ani omylem a na většinu hezkých kusů to chce kolem 3,5 milionu, za krásný málo jetý exemplář dáte snadno přes 4 miliony. Tohle je prostě relativní láce, která se obvykle v prodeji nevídá.

Co za ní stojí? Už jsme to naznačili - vysoký nájezd. Přitom 126 tisíc najetých km není moc na 20 let provozu skoro čehokoli, na Ferrari 599 je to ale zkrátka jeden z extrémů. Nějakých 6 300 km za rok vyžaduje aspoň mírné pravidelné ježdění, které majitelé těmto vozům obvykle nedopřávají. Vůz jinak vypadá velmi dobře, uvnitř až překvapivě dobře. A podle nizozemského majitele, který jej cvakl na jednom z ikonických míst Rotterdamu, měl pravidelný servis a příkladnou péči. Vyjeďte s tímhle autem do ulic a holky budou pořád koukat, však kolikrát v životě jste Fiorano viděli naživo?

Auto tak čeká na někoho s odvahou, kdo nebude mít problém trochu hazardovat s pořád ne úplně malou sumou peněz. Při stání v garáži se na autě nic nepokazí, při občasných vyjížďkách, kdo ví. Necelých 130 tisíc km ale není zase tolik, byť Ferrari na to běžně stavěná být nemusí. A obáváme se, že i sama automobilka bude koukat, co se s vozem po takovém zápřahu děje. Ale víte, jak to chodí - kdo nehraje, nevyhraje.

A v době, kdy není problém koupit za 2 miliony hned několik modelů Škody, není 2,6 „mega” zase tak extrémní suma, na moderní Ferrari rozhodně ne. 620 znělých koní, stovka za 3,7 sekundy a maximálka 330 km/h čekají...

Zdroje: Ferrari 599 GTB Fiorano F1@Mobile.de

Petr Miler