Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Automatická myčka je nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak umýt své auto. Je i nejlevnější? O tom už se dá s úspěchem pochybovat.

S létem se pojí spousta zajímavých možností, o které vás zima, podzim i jaro obvykle připraví. Jednou z nich je možnost nechat pořádně zazářit své auto, neboť není nic výjimečného, když několik dnů v řadě nezaprší. Jedno pořádné umytí dá autu lesk na celou tu dobu, zatímco v zimě už po pár stech metrech nemusí být znát, že jste vašemu vozu nějakou očistu vůbec dopřáli.

Leckoho tak při pohledu na vůz pokrytý špínou, mouchami či výkaly ptactva napadne zajet do automatické myčky. V té chvíli ovšem jeden neideální stav vyměníte za jiný, možná ještě horší. Na pověrách, které jsou s automyčkami spojeny, je více než trocha pravdy. I když nebezpečí se možná i překvapivě neskrývá v umělohmotných štětinkách, jež mohou ztvrdnout a samy o sobě autu ubližovat.

Podle Paula Lambertyho, šéfa vývoje a výzkumu automobilových laků u společnosti BASF, která je jedním z hlavních dodavatelů většiny světových výrobců aut, jsou skutečným problémem vozy, které myčku navštívily před vámi. A je úplně jedno, jestli je myčka kartáčová, textilní nebo jakákoli jiná. I jiná auta totiž byla z větší či menší míry pokryta špínou. A ta vždy obsahuje drobné kamínky z granitu, tedy extrémně tvrdého, drsného a na povrchu ostrého nerostu.

Mikroskopické částečky granitu se přichytávají k mycím kartáčům, ze kterých následně dělají obdobu brusného papíru, a to již po pár týdnech. „Viděl jsem řadu myček, kde konečky kartáčů byly hnědé či šedé od špíny,“ říká k tématu Lamberty. A dodává, že v kombinaci s rychlostí, jakou váš vůz myčkou projíždí, a tlakem vody, jednoduše při každé návštěvě automobil přijde o jemnou vrstvičku laku.

„Je úplně jedno, jaký je to typ myčky. Pokud se ony kartáče otírají o povrch laku, pak jej mohou zbrousit,“ nešetří kritikou Lamberty. Na druhé straně má však i dobré zprávy. V uplynulých letech šel vývoj hodně dopředu, přičemž výrobci na karoserie aplikují klidně i několik vrstev čirého laku, jenž má sloužit jako ochrana. Použita může být i „samoopravovací“ nanotechnologie, kdy při působení tepla jsou drobné škrábance zaceleny.

V takovém případě může trvat i deset let nebo více, než bude lak definitivně na odpis, takový „kabátek” má ale na své karoserii jen hrstka aut starých nanejvýš pár let. U většiny z nich taková situace nastane mnohem dříve a vše záleží na tom, jakou úroveň konvenčnější ochrany laku ta či ona automobilka zvolila. Někdy to může být lepší, někdy horší, problémem ovšem je, že to vám nikdo neřekne, přičemž nápovědou nemusí být ani cena. Navíc u stejné značky značky můžete dostat různou ochranu, v závislosti na modelu či továrně.

Lamberty v tomto směru poukazuje třeba na Ford F-150, v jehož případě dostáváte zcela odlišnou úroveň ochrany laku dle toho, zda jde o kus vyrobený v Kansas City nebo v Dearbornu. „Obě varianty odpovídají specifikacím a standardům výrobce, obě ovšem mají odlišný lak.“ V podstatě tak jedinou jistotou je tak ruční mytí. Tedy za předpokladu, že pro vás auto něco znamená nebo nechcete zbytečně snižovat jeho zůstatkovou hodnotu. Ostatní možná drobné poškození snesou, teď už ale aspoň budou vědět, že přijde - ať zvolí na papíře sebeohleduplnější způsob automatického mytí...

Zdroj: BASF

Petr Prokopec