Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Jde o jedno z nejuniverzálnějších aut na trhu, skutečné „vše v jednom”, které poslouží při obchodních cestách, rodinných přesunech i víkendovém zahrádkaření. Jako takové vyvolává touhu mnoha lidí, přesto ojeté nemusí být až tak drahé. S klesající cenou ale roste riziko.

Volkswagen Passat můžeme považovat za posledního Mohykána mezi sedany, tedy alespoň na evropském kontinentu. Loni jej sice bylo prodáno jen 82 488 kusů, ovšem za tím stojí spíše přerozdělování dostupných čipů mezi jiné koncernové modely než nezájem zákazníků. Bez přetrvávající krize by se Passat nejspíše znovu vyhoupnul nad hranici 100 tisíc registrací, což je meta, jakou takový Peugeot 508 nepokořil ani v době největší slávy. Loni pak Francouz s 25 202 prodanými vozy spíše paběrkoval.

Ať tak či onak, dny sedanu jsou pozvolna sečteny. V nové generaci, která se ukáže příští rok, už dorazí jen kombík. Německá automobilka se totiž rozhodla dát přednost elektrickým vozům bez historie, od kterých si slibuje ani ne tak vyšší prodeje, ale spíše odpustky směrem k Evropské unii a časem snad i nějaký zisk. Zda na něj ovšem dojde, to je ve hvězdách. Budoucnost nicméně tak jako tak necháme být, zabývat se budeme spíše minulostí. Respektive ojetinami ze současné i předchozí generace.

Typ 3C vyráběný v letech 2005 až 2014 dnes můžete pořídit již od 50 tisíc korun. To není zrovna enormní suma, zájemci však musí počítat s nemalými riziky. Za těmi přitom nestojí až tak nekvalita výroby, nýbrž fakt, že Passat byl a je velmi častým firemním vozem. S tím je spojen poměrně velký nájezd vedoucí k vyššímu opotřebení jednotlivých komponentů. Problémem pak následně jsou poměrně vysoké ceny, které si autorizované servisy účtují za opravu a náhradní díly.

Nač je tedy třeba se připravit? Zatím zůstaneme u starší generace, u které jednou z tradičních slabin je dvouspojková převodovka DSG. U některých dieselů pak může unikat chladicí kapalina, což koresponduje s četnými cestami na krátké vzdálenosti. Oprava přitom vychází na 10 tisíc korun, což vzhledem k pořizovací ceně není málo. Zvláště když se k tomu mohou přidat i neočekávané výdaje za pružiny a tlumiče, které odchází častěji než u konkurentů. A věčné pochopitelně nejsou ani brzdy.

Aby toho nebylo málo, je možné u více než desetiletých kousků očekávat také selhávající světla. Technici dále upozorňují na korodující výfuky, kromě toho je ovšem rez objevuje i na víku zavazadelníku kombíků. Kvůli náročné štaci služebních vozů pak bývá pravidlem i ošoupané čalounění, zaseklá parkovací brzda či defekty zámků dveří. Nízká vstupní cena tedy může být snadno vykoupena delším pobytem vozu v servisech a následnou vysokou fakturou.

V případě dosavadního provedení 3G, které se začalo prodávat v roce 2014, naštěstí již nemusíte být tak obezřetní, jakkoli i tentokrát jde o favorita správců firemních vozových parků. Znovu tak lze počítat s vysokými nájezdy, je to ale novější a také vychytanější auto. Třeba v případě pružin a tlumičů tak následky velké zátěže zatím nejsou patrné. Chváleno je i řízení, stejně jako světla či brzdy. Kritika ovšem míří hlavně k elektronice, neboť lidem stále častěji odchází navigační nebo asistenční systémy, stejně jako zpětné kamery.

Ve finále byste tedy rozhodně měli trvat na testovací jízdě, ať již jde o jakýkoliv rok výroby. Dle generace se pak zaměřte buď na onen podvozek, nebo na elektroniku. S problémy druhého rázu se nicméně dá žít, zvláště když třeba lepší navigaci dnes můžete mít i v tom nejlevnějším mobilu. Pokud si tedy s hledáním dáte opravdovou práci, pak za nějakých 300 tisíc korun můžete mít velmi dobrý kousek s výkonem mezi 150 a 200 koňmi a relativně nízkým nájezdem. Byla a pořád to je dobrá koupě.

Její předchůdce je na tom o poznání hůře, zkontrolovat je třeba hlavně podvozek. Stejně jako motorový prostor či kabinu. Na druhou stranu lze ovšem toto provedení pořídit velmi levně. Foto: Pavel Janda, Autoforum.cz

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec