Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Ze 17 značek je „vítěz” od reality o vzdálen o více než 15 %. Škoda je s dalšími pod 5 % odchylky.

Není žádnou velkou novinkou, že katalogová spotřeba automobilů je od té reálné, s jakou pak člověk jezdí ve skutečnosti, dost odlišná. Výsledky některých motorů se liší více, u jiných je rozdíl menší. A pochopitelně také velmi záleží na tom, jakým stylem většinou člověk řídí a jestli jezdívá sám s prázdným autem anebo ve čtyřech lidech a s po střechu naloženým zavazadelníkem.

Většina lidí se však katalogové spotřebě ani nepřiblíží, natož aby jezdili za méně paliva, než uvádí výrobce. A nezřídka platí, že čím menší spotřeba je na papíře a čím víc downsizovaný je motor, tím větší je odchylka normovaných čísel od reality. To ukázala například loňská studie Němců, která odhalila, že největšími lháři byly hybridy a právě malé motory. Naopak některé velké atmosférické motory byly schopny dosahovat i spotřeby nižší než udávané.

Ať Evropská unie a na ni přisáté „neziskovky” říkají cokoliv, na tomto stavu má největší podíl způsob, jakým se zjišťuje spotřeba do katalogů - a pro výpočet případných pokut za nadlimitní emise CO2, nutno dodat. Říká se mu NEDC, New European Driving Cycle, a v jeho pravidlech je pro automobilky zakotvena dost velká volnost na to, aby auta skutečně dosáhla čísel, která pak vidíme v katalozích.

Tak třeba je možno přehustit pneumatiky, aby měly menší valivý odpor. Test se provádí s vypnutým rádiem, světly i klimatizací. Dokonce se oblepují spáry karoserie, aby byl sníže aerodynamický odpor a zatlačí se brzdové pístky do třmenů tak, aby se destičky vůbec nedotýkaly kotoučů. Také se test může provádět s co nejvíce „oholeným” autem, které si reálně koupí málokdo - a méně výbavy znamená menší hmotnost a nižší spotřebu paliva. A v laboratoři je možné dokonce nalít do auta speciální olej s nižším třením a odpojit alternátor. Testy je také možno provádět při teplotě až 30 °C, což znamená, že se motor rychleji zahřeje na provozní teplotu, při které má nejnižší spotřebu paliva. Všechno tohle znamená menší zátěž pro motor, který tak spotřebovává méně paliva.

Je tu ještě spousta dalších věcí, které pravidla umožňují, takže je výrobci dělají. Současný přístup výrobců nevypadá úplně čestně, ale nejsou to vysloveně podvody - pravidla takové úpravy nezakazují. Právě z důvodu příliš velké volnosti automobilek v úpravách aut pro testy spotřeby vzniká nový cyklus jejího měření, nazvaný WLTP, World-harmonized Light-duty vehicle Test Procedure, ale to už je trochu jiný příběh a je otázka, kdy a zda vůbec měření podle WLTP vstoupí v platnost.

Na každý pád musíme dodat, co automobilky k využívání oněch děr primárně vede - není to snaha obalamutit zákazníka, je to snaha obalamutit EU a vyhnout se maximu bez přehánění brutálních pokut za nadlimitní emise CO2. Přesto je to také informace pro zákazníka, a proto by s ní výrobci měli zacházet citlivě. Nikdo je nenutí mezery využívat, a tak je také využívají v různé míře. Právě tohle dává prostor k tomu zkoumat, kdo realitu překrucuje více a kdo méně.

...záměrná manipulace výrobců s nimi ale problémem je

Britský Which? Car provádí své vlastní testy spotřeby právě z toho důvodu, že v reálném světě většinou nelze dosáhnout katalogových čísel. Jeho test probíhá také v laboratoři, ale auta nejsou zcela bez výbavy, nejsou nijak upravena oproti tomu, jak vyjíždějí z továren a při testu jsou zapnuté rádio, klimatizace i světla. Nechybí navíc ani rychlá dálniční jízda, tu NEDC vůbec nezkoumá. Tento test je údajně blíže WLTP a podle Which? Car jeho výsledky lépe odrážejí realitu, kterou mohou skuteční řidiči na skutečných silnicích od svého auta očekávat.

Stále jsme nicméně v laboratoři, takže výsledky německého AutoBildu z jejich 160km testovacího okruhu, po kterém se kromě nových aut projíždějí i veteráni, budou patrně přesnější. Jenže Which? Car má při testování všech aut stejné podmínky, takže jsou výsledky dokonale srovnatelné; k zajištění něčeho takového je měření v laboratoři jediným možným způsobem. Výsledky AutoBildu jsou ovlivněny počasím a provozem na silnici a tak je potřeba k nim i přistupovat.

Which? Car nyní dal dohromady seznam 17 automobilek, u nichž zjistil rozdíly mezi spotřebou oficiálně udávanou a tou, kterou naměřil ve vlastním testu. Jistě nicméně zkoušel auta více značek než jen těchto sedmnácti, nejsou tu všechny značky, jejichž auta na silnicích aspoň občas vídáme. Jsou to průměry výsledků aut té značky, které spadají do nižší střední a střední třídy, tj. se sem nepočítají třeba Audi Q7 nebo BMW Z4. Taková Škoda Octavia tu ale je.

A právě Škodovka dosáhla výsledku relativně dobrého. Je jednou z pouhých pěti automobilek, u kterých se odchylka vešla do 5 %, tzn. že spotřeba naměřená v testu Which? Car byla o maximálně 5 % vyšší než ta katalogová. Se slušným náskokem nejhůře na tom je značka Audi, jejíž auta se odchylovala až o 15 %. Druhé Volvo a třetí Alfa Romeo nicméně zdatně sekundují, pod 10 % je až bramborová příčka.

Největší lháři o spotřebě dle značek

Z žebříčku je zřejmé, že o tom, kdo jaká čísla udává, nerozhoduje primárně technika - Audi, VW a Škoda mají v testovaných třídách aut velmi podobnou, přesto jsou odchylky zcela odlišné. Zjevně o ní rozhoduje snaha samotné automobilky výsledky „optimalizovat”. Očekávejme tedy, že Audi bude využívat více všemožných slabých míst současné metodiky a Škoda méně, jinak lze jen těžko vysvětit, proč srovnatelné laboratorní pokusy dojdou k odlišným rozdílům.

Audi v nižší střední třídě lžou o spotřebě dost výrazně, říká Which? Car (na snímcích současná A3 1,4 TFSI)