Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V noci na dnešek si Američané zvolili nového prezidenta a tím cestu, kterou se bude příští roky ubírat automobilový průmysl. Nejen jejich.

Barack Obama je staronovým prezidentem Spojených států amerických. Hloubat nad tím, co mohl nebo nemohl jeho republikánský protivník Mitt Romney udělat pro motoristy a automobilky, tímto pozbývá smyslu. Důležitější je ptát se, co to pro nejen americký automobilový svět znamená do budoucnosti, minimálně do roku 2016.

Velmi stručně řečeno, nezmění se vůbec nic, tedy alespoň z hlediska dosavadních trendů. Setrvání Obamy v úřadě hlavy státu může jen urychlit již nastartovaný proces deformace trhu umělými zásahy byrokracie. Demokratická (na poměry amerického prostředí socialistická) administrativa Obamy už dala najevo, že i nadále hodlá masivně dotovat jen určité formy osobní dopravy a tím podporovat parazitování jedné skupiny Američanů na úkor těch druhých. Na stejné straně chce zároveň sypat prostředky občanů ve formě státních dotací pouze do ideologicky spřízněných soukromých společností a zároveň všemožně podporovat stavbu vzdušných zámků, přestože trh na něj již reaguje a ne zrovna tak, jak si politici vysnili.

Abyste neměli dojem, že mluvím jen v teoretické rovině, můžeme se na jednotlivé body podívat i v souvislostech. Není tomu tak dávno, co jsme zde nechápavě kroutili hlavou nad ohňostrojem debility kolem francouzského ministra pro průmyslovou obnovu, který se (a to se snad opravdu nedá vysvětlit jinak) asi z hecu rozhodl udělat z Francie nejzelenější stát Evropské unie. Patrně pod výtryskem německé geniality požadujícím do roku 2020 milion elektromobilů na svých silnicích prohlásil, že země galského kohouta jich bude mít dva miliony. Co na tom, že skutečné prodeje aut na baterky se počítají řádově ve stovkách, maximálně pár tisících, přestože ve Francii jsou už dnes tyto vozy masivně dotovány částkou 7 000 Eur (v přepočtu téměř 180 tisíc korun na kus). A teď zpátky za Atlantik s bonusovou otázkou - myslíte si, že je Obama jiný?

Odpověď je prostá. Ano, je, protože Obama překonal Montebourga rozdílem třídy. Přestože je trh v USA poněkud větší než ten evropský, Barack Obama chce také milion elektromobilů, jenže ne do roku 2020, ale prakticky ihned - do roku 2015. Přitom i ten nejobletovanější, roky i ze státních peněz nad vodou udržovaný výrobce Tesla Motors letos vyrobil pár set karoserií (nikoli celých aut) a ještě se tím chlubí. Pokud jste se pozastavovali nad tím, jak je možné ve Spojených státech podnikat se sekerou v přepočtu 17 miliard korun, tohle předsevzetí je možná odpovědí. Stačí se jmenovat Tesla, slíbit zelenou budoucnost pro všechny, ale hlavně ve správném čase a před vhodným prezidentem/kongresmanem/senátorem natáhnout ruku. Však občanům se to už nějak politicky podá, ideálně zabalené jako řešení jejich obav, o kterých dosud vlastně ani nevěděli, že je mají.

Co však s pokulhávající, nebo vůbec žádnou poptávkou po autech poháněných akumulátory? I na to mají sociální inženýři odpověď. Obama již v únoru navrhl zvýšení dotace na každý elektromobil ze 7 500 na rovných 10 tisíc dolarů. Jak by se asi podnikalo mladoboleslavské automobilce, kdyby dostala na každý vůz 200 tisíc? Pochopitelně od majitelů, kteří si dovolili koupit konvenční auto zatížené pokutami za nadlimitní spotřebu, která je sice nedosažitelná, ale z překročení se lze vykoupit.

V rámci automobilové pozitivní diskriminace pak asi už nepřekvapí, že Obamova vláda využívá rezervní fond, tzv. Advanced Technology Vehicles Manufacturing Loan Program ve výši 25 miliard dolarů, sloužící k přímé podpoře firem zabývajících se „udržitelnou mobilitou“, především pak technologiemi elektromobilů. O efektivitě přerozdělování cizích peněz nemusíte pochybovat ani tady. Dosud rozházeli devět miliard dolarů, a pokud chcete vědět jak, stačí se podívat na zkrachovalé společnosti Aptera nebo Bright Automotive, které uvedený program využívali v jednom případě k vývoji elektromobilu, ve druhém pak plug-in hybridní dodávky. Mimochodem, zkuste hádat, zdali jsou ke stejnému státnímu prsu přisáté Tesla Motors a Fisker Automotive.

Paradoxní přitom je, že za zvolení Obamy jsou odpovědné i státy patřící do skupiny tzv. nerozhodných, mezi které spadly někdejší tradiční bašty republikánů Michigan a Ohio. Možná by bylo zajímavé podívat se blíže na to, jestli tento obrat náhodou nesouvisí také s tím, že až dvě třetiny továren nedávno zbankrotovaných koncernů General Motors a Chrysler stojí právě na území těchto dvou států. Protože to byl právě Obama, který jim svého času štědře nalil 85 miliard dolarů. Prakticky zdarma.

Kdybyste snad došli k závěru, že si zde jen pláčeme nad prohrou toho skvělého Mitta Romneyho, nenechte se mýlit. Není vůbec jisté, že by jednal jinak a důvodů, proč se nad ním nerozplývat, by se jistě našlo více. Stejně tak nemávejte nad výsledky amerických voleb rukou s tím, že se nás přece netýkají, ať si Američané svůj automobilismus (mimo jiné...) „zmrví”, jak sami chtějí. Takhle jednoduché to není. Zvolením jiné, racionálnější cesty mohlo být Evropě padající ke dnu pod tíhou regulací nastaveno zrcadlo a ukázáno, že cesta vpřed může vést úplně jiným směrem, než který favorizují vládci Evropské unie. Jen tak by mohlo řadě lidí přesvědčených o tom, že problémy spadly shůry a jejich strůjci je ve skutečnosti řeší, dojít, že existují alternativy.

Alespoň naděje na tento, připusťme vynucený návrat k obyčejné racionalitě, se dneškem i u nás vytratila. Minimálně na další čtyři roky.

Zdroj: Autonews

Miro Mihálik