Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Poeticky bychom mohli mluvit o soumraku současných aut. Reálně jde ale o další hřebík do rakve občanských svobod naplánovaný pro nás a bez nás.

Vláda Baracka Obamy potvrdila už loni navržené limity spotřeby osobních automobilů zvaných zkratkou CAFE (Corporate Average Fuel Economy). Průměrná spotřeba každého vozového parku prodávaného konkrétní automobilkou na severoamerickém trhu se bude muset mezi léty 2017 a 2025 snížit až na 54,5 MPG (miles per gallon), což je ekvivalent 4,32 litru paliva na 100 km.

Zavedení podobného limitu neznamená, že by se auta s vyšší spotřebou nemohla prodávat, pokuty za vyšší spotřebu ale učiní řadu z nich jednoduše neprodejnou. A to zvláště přihlédneme-li k tomu, že měření spotřeby dle amerických norem vykazuje vyšší hodnoty než u nás - její, třebaže průměrné snížení na čísla blízká čtyřem litrů paliva na 100 kilometrů jízdy je u vozů dnešní koncepce zkrátka nereálné, většina nabízených aut se bude muset zásadně změnit.

Konec konců, co všechno provede tak radikální umělý zásah státu s dosud relativně volně se vyvíjejícím trhem a samotným spalovacím motorem opravdu není těžké si domyslet. Dopady vynuceného nařizování efektivity motorů jsme si nastínili již v minulém článku, když se o Obamově plánu začalo diskutovat a výsledky podobně laděného sociálního inženýrství můžeme už nyní v Evropě.

EU se svou analogicky nastavenou „environmentální“ politikou postarala o to, aby se teoretická průměrná spotřeba nových automobilů ještě více vzdálila od skutečné reality. V podstatě donutila automobilky stavět auta na míru normám a hledat přitom v zákonech kličky, třeba ve formě plug-in hybridu, kterému při normovaném testu stačí ujet pár kilometrů na baterky, aby vykázal fantastickou avšak v praxi nikdy nedosažitelnou spotřebu. Ostatně, kriticky smýšlející americká média už nyní konstatují, že zavedení nového limitu bude znamenat snížení průměrné spotřeby ve srovnání s tím, jak ji Američané vnímají skrze dnes uváděná čísla, jen na přibližně 36 MPG (cca 6,5 l/100 km). Zbytek bude uměle „nahnán” v praxi mnoho neřešící „hybridizací” a podobnými obezličkami. Tomu se říká déjà-vu.

Není zapotřebí mít Nostradamovy schopnosti, abychom si domysleli, co se bude teď dít ve Spojených státech a dlužno podotknout, že nejen tam. Na zcela konkrétních příkladech jsme si již ukázali, že severoameričtí zákazníci mají na automobilky výrazně větší vliv než Evropa. V zásadě nepochybujeme o tom, že výrobci skutečně budou schopni vyrobit modely tak, aby na papíře fungovaly podle politického diktátu, zásadní otázka ale zní, kolik to bude stát.

Pochopitelně Obamova administrativa by své plány neobhájila a nezískala politické body před nadcházejícími prezidentskými volbami, kdyby svou pravdu rodinám/voličům/motoristům nepodala s náležitým socialistickým stylem. A tak bylo lidu řečeno, že Amerika omezí svou závislost na dovážené ropě až o padesát procent snížením její spotřeby o 3,1 milionu barelů denně, což je - jak už jsme si řekli - vhledem k rozdílným výsledkům mezi teorií a praxí v měření utopickou metou.

V oficiální tiskové zprávě americké vlády si však na své přijdou také příznivci globálně oteplovacího dogmatu („zařídíme ekvivalentní pokles produkce oxidu uhličitého“) i patriotické noty („pokaždé, když stoupne cena za barel ropy o pět dolarů, Irán si přijde na dalších 7,9 miliardy dolarů ročně“).

Pro průměrného amerického voliče ale evidentně nestačí ani tohle, a tak bylo nutné přistoupit k ještě konkrétnějším číslům. Za socialismu jsme byli schopni plánovat na pětiletky, při podávání obrazu zářné budoucnosti občanovi Spojených států Amerických se však už přeskakují dekády. A tak se dozvěděl, že během průměrné doby vlastnictví státem zařízeného automobilu ušetří na pumpě osm tisíc dolarů, v přepočtu asi 160 tisíc korun a celkem domácnostem zůstane doma 451 miliard dolarů, tedy přes devět bilionů korun. Jeden s logikou tamních demokratů se nemůže vyhnout otázce, jestli nebylo lepší nehrát si na skromného a nařídit spotřebu dva litry a vložit voličovy hezky do ruky nějakých dvanáct nebo i vice virtuálních tisíc. Však slibem neurazíte, že...

Spíše by mě ale zajímalo, jestli je vůbec možné ze srážky s podobným intelektem vyjít se zdravým rozumem i kůží a zdali je všem normálním, svobodným dnům uživatele motorového vozidla v jeho dnešní podobě konec. Odpovědí je, že s největší pravděpodobností ano, pokud republikánská opozice neosloví více volebních hlasů. Konzervativní křídlo kongresu se vyptává, co to bude znamenat pro automobilky, konkrétně pak hlavně pro ty domácí. Opatrnou odpovědí je, že kolem 136 miliard dolarů, tedy asi 2,72 bilionu korun a navýšení ceny každého auta o 1 800 dolarů.

To se na první pohled nemusí zdát jako mnoho (i když představte si zvýšení ceny auta nižší střední třídy o 40 tisíc Kč...), ale i kdyby to bylo ještě méně (nebo klidně více, americká Národní asociace automobilových dealerů tvrdí, že 3 000 dolarů), otázkou je, proč ceny automobilů neřídí poptávka vyjadřující skutečné potřeby řidičů? Anebo jinak řečeno, proč není prostým určujícím faktorem úspěchu produktu pouze jeho cena? Odpověď je asi poněkud složitější, nicméně oholení pravdy až na kost by nám patrně řeklo, že mezi námi žije spousta lidí, kteří vědí mnohem lépe než my sami, co potřebujeme. A páchají své dobro, ať se nám to líbí nebo ne.

Následky „54,5 MPG“ poneseme všichni a republikáni navíc upozorňují, že to povede k posílení japonských a evropských značek na úkor těch domácích, jak už se počátkem 70. let jednou a před pár lety po nastartování krize podruhé už stalo.

Dovolím si nesouhlasit. Obama už dříve prokázal, že používá socialistické metody se vším všudy a v případě potřeby prostě napumpuje státní peníze do soukromých podniků, aby pak mohl říci, jak moc mu záleží na udržení pracovních jistot občanů. Pokud někde opravdu existuje insitní podoba nebe, Karl Marx se musí na obláčku smíchem plácat do kolen.

Průměrná spotřeba 4,3 litru na 100 km je dle amerických norem skutečně extrémně nízká a dotkne se všech aut - i těch, která jsou dnes považována za úsporná. Kupříkladu BMW 328i F30 má dnes podle amerických norem kombinovanou spotřebu 9,1 litru benzinu na 100 km (v Evropě 6,3) a k hodnotě 4,3 mu tedy zbývá celých 4,8 litru. A to už je „downsizované”, „ustart-stopované” a kdo ví jaké ještě auto. Není reálné jej se současnými technickým základy upravit tak, aby takové spotřeby dosáhlo - nepomohl by ani litrový motor...

Zdroje: Motor Authority, Bloomberg

Miro Mihálik