Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Rychlý rozjezd s moderním sporťákem je zdánlivě primitivní věc - navolíte sportovní režim motoru i automatu a dáte plný plyn. Jenže realita může být komplikovanější.

Na vývoj aut v posledních dekádách lze hledět minimálně ze dvou úhlů. Na jednu stranu se kvůli jistému přiblížení dokonalosti a elektronizaci na všech frontách stála hůře ovladatelnými a komunikativními. Tak to je, i když se to někomu, kdo má řidičák sotva pár let, nemusí znát. Je celkem jedno, jestli se z doby před dvou dekád podíváme třeba na obyčejné Fordy nebo tehdejší Porsche, v obou případech šlo o auta, skrze něž jste mohli hltat každý metr silnice a doslova si je obtočit kolem prstu. Něco takového se vám u dnešních Fordů ani dnešních Porsche, vlastně dnešního skoro cokoli nepovede, ani kdybyste se rozkrájeli.

Díky stejnému posunu se ale auta stala také o poznání méně náročnými na ovládání v extrémních situacích. Devadesátá léta sice už dávno nebyla obdobím, kdy by automobily mačkání posledních kapek svého potenciálu vysloveně odříkaly, přesto se z dnešního pohledu zdá být vhodné, abyste si k odhodlání přivést Porsche 911 993 na limit svých možností přibalili ještě krucifix a šampon s výtažkem z býčích koulí. K dnešní 911 991 budete potřebovat spíše hodně přítulnou spolujezdkyni, abyste nepostrádali vzrušení, třebaže vyloženě nudné auto to pochopitelně není.

Dostat z vozu vše, co nabízí, je prostě nesrovnatelně jednodušší a je vážně jen otázkou úhlu pohledu, jestli to budete brát jako plus a nebo minus. Totiž, tak jako tento pokrok činí pomalejší jízdu méně záživnou, činí tu extrémně rychlou snáze možnou. Už nepotřebujete žádné náboženské artefakty ani přírodní extrakty, stačí „jen” slušné řidičské schopnosti a dost odhodlání. A platí to nejen pro rychlou jízdu v její komplexnosti, ale i dílčí manévry jako akcelerace.

Když například natáčíme zrychlení testovaného auta, u některých ještě aspoň trochu starosvětských strojů, jako třeba Alfa Giulia QV, to chce několik pokusů. Opravdu dobrý výsledek se neobejde bez hrátek s prokluzem kol při rozjezdu, hledání ideálních momentů pro přeřazení nebo prostě povedeného provedení, jak si ho řidič přeje a ne vždy zvládne. U dokonalých modern s automaty, launch control a pohony všech kol, jako třeba Porsche Panamera Turbo, to děláme dvakrát jen pro jistotu, kdyby se něco nepovedlo kameře. Auto jinak předvede z tisíce pokusů o 0-300 km/h za stejných okolností tisíc stejných výsledků, jako řidič neovlivníte nic.

Tohle povědomí je asi obecně rozšířené, Carlos Lago a Chris Walton z Motor Trendu vám ale dnes ukážou, že to tak vždy být nemusí. Walton se rozhodl v rámci obvyklých precizních měření akcelerace tohoto magazínu ověřit zrychlení nového Astonu Martin DB11 a dost pohořel. Můžete říci, že je neschopný, ale tak to vážně není - DB11 je totiž spíše rychlé GT než sporťák, a tak nemá launch control. A bez něj všechno ostatní Waltonovi spíše hází klacky pod nohy.

Bez spojky neohlídáte dokonale prokluz při startu a průběh výkonu motoru znamená nutnost dávat více plynu v nízkých a méně ve vyšších otáčkách, kde mají kola tendenci prokluzovat. Ze stejného důvodu pak automat při prokluzu ve vyšších otáčkách příliš brzy řadí vyšší kvalt, tak Walton zkusí měnit převody ručně, ani to ale není dokonale bezproblémové řešení. Nakonec potřebuje 13 pokusů, aby dosáhl ani ne zcela továrních údajů: stovky za rovné 4 sekundy a čtvrtmíle za 12,1 sekundy s cílovou rychlostí necelých 200 km/h.

Podívejte se do detailu, jak to probíhalo, dobrat se tohoto výsledku jednoduché nebylo. Sám Walton říká, že když už to auto nezvládne úplně „samo”, raději by spojku a ruční řazení, to by pak šlo všechno snáz. I dnes zkrátka méně může být více...

Petr Miler