Autoforum

/

Foto: SL Shop, tiskové materiály

Zůstáváme přesvědčeni, že auta jsou tu od toho, aby se s nimi jezdilo, přesto nemáme problém uznat, že některým autům prostě život vetkl jiný osud. A není od věci, pokud zůstanou těmi časovými kapslemi, které z nich udělal jejich první majitel. Jako v tomto případě.

Před pár dny se Jason Cammisa aktualně pracující pro Hagerty opravdu poutavě rozpovídal o Mercedesu SL generace R129. Ta byla představena v roce 1988, tedy dlouhých 17 let poté, co třícípá hvězda odstartovala výrobu jejího předchůdce. Skončit s ní dle původních plánů měla ještě během sedmdesátek, ovšem vývoj nového provedení se začal komplikovat. Značka na něj navíc v jednu chvíli neměla ani dostatek peněz a kapacit, v důsledku čehož se životní cyklus generace R107 natáhl od roku 1971 až do chvíle, kdy Češi vyrazili z Albertova na Václavské náměstí cinkat klíči.

Pokud máte půl hodinky času a nevíte, co je jazyková bariéra, Cammisovo vyprávění níže si rozhodně pusťte. My se mezitím budeme dále věnovat právě třetímu SL v pořadí, tedy oné generaci R107. Ta byla oproti svým předchůdcům poprvé nabídnuta také s osmiválcem, jakkoli klientela si na pětilitrový atmosférický osmiválec musela počkat až do roku 1977. K mání byl navíc tento motor zpočátku jen v omezeném množství a navíc pouze pod kapotou kupé SLC, jehož střešní panely nešlo jakkoliv sundat či stáhnout.

S příchodem 80. let nicméně Mercedes dodal osmiválec také roadsteru SL, a protože v roce 1981 došlo na ukončení výroby SLC, stalo se dvoudvířko umožňující jízdu s větrem ve vlasech velmi vyhledávané. Jeho 240 koní posílal na zadní kola výlučně čtyřstupňový automat, a protože hmotnost se pohybovala okolo 1 500 kilogramů, nebyla překvapením ani působivá dynamika. Verze 500SL se totiž na stovku rozjela za 8,5 sekundy a její maximum činilo 225 km/h. Něco takového byl v roce 1980 mimo sportovní ligu menší zázrak.

Vábení třícípé hvězdy neodolal ani jistý pan Hough, který si kabriolet koupil jako zcela nový dva roky po premiéře. Kombinace modro-zeleného laku a kůží a dřevem osazeného interiéru mu ovšem učarovala natolik, že se nakonec z vozu rozhodl udělat jakýsi stroj času. Uzavřel jej totiž ve vyhřívané garáži, kde byla navíc monitorována vlhkost. Mimo to na něj nasadil plachtu, kterou sundával jen ve chvíli, kdy se SL chtěl pokochat či kdy ho ukazoval některému ze svých známých.

Po 15 letech skladování se pan Hough o svém pokladu rozpovídal také před britskými nadšenci, kteří založili společnost SL Shop, jež se již dle názvu věnuje právě ikonickému modelu třícípé hvězdy. Když se jej zeptali, zda by náhodou svůj vůz nechtěl prodat, nepřekvapivě se dočkali zavrtění hlavou. O to víc je překvapil letošní telefonát, ve kterém jim pan Hough sdělil, že si vše rozmyslel a pro roadster, které se nikdy nedočkal ani registračních značek, hledá nového majitele.

Za kolik jej odkoupili, nepoví. Ve finále to ale není podstatné, neboť součástí transakce byl i závazek, že prakticky nejeté 500SL zůstane se svými teprve druhými vlastníky v pořadí až do konce jejich života. Na silnice se pak opět nepodívá, místo toho má v Stratfordu připravenou další skleněnou kukaň, ve které bude udržována konstantní teplota a nízká vlhkost, aby karoserie a interiér mohli bez nutnosti oprav přežít další desítky let.

Zdroj: SL Shop

Petr Prokopec