Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už „standardní” Volha byla pro běžné smrtelníky nedostupným zbožím, tato vojenská verze je ale ještě lepší. Mimo jiné má zvýšený výkon a více převodů.

V poslední době se mluví o návratu značky Volha, pokud k tomu ale skutečně dojde, už nepůjde o ty velké luxusní limuzíny z časů komunistické SSSR. A i kdyby náhodou šlo, těžko takovým autům někdo vrátí statut vozů určených jen pro „rovnější mezi rovnými”. Podobné postavení jim může dopřát jen velmi autoritářský styl vládnutí, kterým současný Putinův režim navzdory svým nedemokratickým a netržním manýrům zdaleka není.

Pokud tedy chcete Volhu s příchutí, která ji činila zcela jedinečnou, je třeba sáhnout po některém z původních kusů vyráběných v zejména 70. a 80. letech minulého století. Nevzniklo jich zase tak málo, takže se občas objeví v prodeji sotva jetý exemplář za adekvátní cenu, takový ale mohl mít třeba i schopný zelinář. Chcete-li něco opravdu jedinečného, je třeba sáhnout po kusech vyráběných pro policii, armádu či tajné služby, které nabízely ještě víc.

Některé z nich měly dokonce i motor V8 a říkalo se jim „dogoňalka”, neboť sloužily hlavně jako stíhací vůz KGB. Až takovou výjimečnost tu dnes nemáme, i když její účel byl podobný - GAZ-24, který stojí před námi, byl vyroben v roce 1972 jako stroj pro pohraničníky v tehdy sovětském Murmansku, posledním velkém městě před hranicí s Finskem a s ním i celým západním světem.

Stav, ve kterém jej vidíte, je kompletně „sovětský”, není to žádná replika, napodobenina ani nic podobného. Přesně v této podobě fungoval ve službách sovětské armády, v nichž si také odkroutil naprostou většinu ze svých zdokumentovaných, 51 483 najetých kilometrů. Pokud se divíte jeho skoro dokonalému stavu, je to dílem renovace ale ne současné - vůz byl v roce 1986 stažen ze služby, kompletně zrenovován a až do revolučních časů zůstal v armádních skladech jen jako záložní.

Poté byl odkoupen sběratelem „sovětských relikvií” a od roku 1992 byl vystavován v ruském vojenském muzeu ve Smolensku. Tam zůstal až do této dekády, kdy jej teprve odkoupil německý sběratel a nabízí jej k prodeji. Říká, že kompletně originální stav a minimální počet najetých kilometrů od roku 1986 je stále aktuální, pouze původní disky kol během vlastnictví předchozího majitele napadla koroze do té míry, že musely být vyměněny. Jinak tu stále máme zánovně vyhlížející Volhu ve vojenských barvách, zocelenou... ještě prací socialistického lidu.

Sama historie a stav auta jsou zajímavé, pozoruhodné je ale i konkrétní provedení. Zatímco „běžné” Volhy měly čtyřválcový dvouapůllitr o výkonu 96 koní, tato má výkon 130 koní. Místo čtyřstupňové manuální převodovky je tu pětikvalt a podobně jako výše zmiňovaný osmiválec dostala i tato varianta posilovač řízení. Pochopitelně jsou tu i majáky či hledací světla a podívejte se dovnitř, také tam je spousta zvláštností. Současný majitel ostatně říká, že jde o v mnoha ohledech specifický vůz, který byl dodáván pouze armádním institucím.

Dnes je registrován v Německu jako veterán s platnou „STK” a kvůli tomu i všemu výše zmíněnému by člověk mohl čekat, že bude pořádně drahý. Levný pravda není, ale za 16 490 Eur, v přepočtu něco přes 430 tisíc Kč, jde s ohledem na výjimečnost tohoto kusu o docela zajímavou nabídku. Nakonec si představte, že zítra s tímto vyrazíte do ulic, v noci. Pamětníkům roku 1968 by z toho mohla naskočit i husí kůže...

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler