Autoforum

/

Foto: Tatra

Někteří žijí v tom, že éra Tatry 613 se uzavřela s rokem 1989, ale není tomu tak. Ještě před modelem T700 automobilka zkoušela prodávat „papalášskou klasiku” na volném trhu a toto byl vrcholný pokus zvrátit zřejmě nezvratný osud.

Tatra 613 měla za dob komunismu pověst auta, kterým se vozili jen komunističtí pohlaváři. Vůz nebyl běžně v prodeji pro všechny, mohli ho získat jen představitelé vládnoucí strany. Tohoto stigmatu se kopřivnická automobilka snažila na počátku 90. let minulého století zbavit a prodávat své vozy na volném trhu třeba úspěšným podnikatelům. Přišla tak s několika zvláštními provedeními pokoušejícími se dostat do útrob technicky zastaralého modelu něco moderního. Model Tatra 613-4 Mi-Long Electronic z roku 1993 byl jedním z posledních pokusů.

Po technické stránce to byla stále Tatra 613-4 Long, tedy verze s prodlouženým rozvorem s celkovou délkou 515 cm a hmotností 2 260 kg. Nad zadní nápravou pracoval 3,5litrový vzduchem chlazený osmiválec o výkonu 200 koní a 300 Nm, který spolupracoval s manuálním pětikvaltem. Motor měl dva třícestné katalyzátory s lambda sondami a v městském provozu spotřeboval 14,5 litru benzínu na 100 km, v mimoměstském pak 10,3 litru.

Slovem Electronic byl označován vrchol nabídky a elektroniky bylo na palubě až překvapivě hodně. Za zmínku stojí hlavně tři palubní počítače, které spolupracovaly pomocí dnes běžné sběrnice Can Bus. Výstup byl jednak v jednoduchém displeji na přístrojovém štítu, ale také tu byl hlasový výstup, který vám jednoduše řekl, co bylo špatně, např. že máte „zásobu paliva na 30 kilometrů”, že je „žárovka levého dálkového světla vadná” nebo že „teplota oleje překročila 130 stupňů, snižte zátěž motoru”.

Vůz byl vybaven systémem, který hlídal stav baterie a automaticky vypínal rádio, světla či cokoliv jiného, co byste mohli při opuštění vozu omylem nechat zapnuté, abyste ráno spolehlivě nastartovali. Také tu byla vnější zpětná zrcátka s automatickým stmíváním a elektrickým ovládáním, kožené čalounění nejen interiéru, ale také palubní desky nebo třeba ostřikovače světlometů. A v základní výbavě se našla i klimatizace.

Seznam příplatků byl zajímavější, mohli jste si přiobjednat palubní telefon, barevný televizor s videorekordérem, autorádio Blaupunkt s měničem CD, sklápěcí stolečky se zářivkovým osvětlením pro zadní pasažéry, vyhřívání i zadních sedaček nebo ledničku mezi ně, fungující zároveň jako loketní opěrka. Mezi volitelnou výbavou byl také přenosný počítač.

Palubní počítač, tedy ne ten vzadu, ale ten, který uměl mluvit, také uměl otestovat všechno osvětlení vozu zvenčí i zevnitř. Zmáčkli jste tlačítko a vůz postupně zablikal úplně vším, co měl, a pak nahlásil případné chyby. Tento test se u některých aut dal provádět i za jízdy, u jiných za jízdy zobrazil displej hlášku, že „není povolen”.

Zní to zajímavě, žádný velký hit se ale z vozu nestal - Electroniců bylo vyrobeno jen sedmnáct. Že většinu odběratelů nakonec stejně tvořily úřady a státní firmy, snad ani nemusíme dodávat, na otevřeném trhu se 613-4 přes veškerou snahu uplatňovala složitě. Ostatně se stačí podívat do dobových ceníků. Základní cena T613-4 byla 559 tisíc korun, to ještě nezní tak hrozně, Electronic ale byl k mání za 1 250 000 Kč, a to bez zmíněných příplatků. Šlo sice o luxusní a výjimečné auto, to nepochybně, ale stále mělo výdechy ventilace z Favoritu a spoustu dalších připomínek toho, že jeho hodiny už dotikaly. Navíc se u nás tehdy dalo koupit prakticky cokoli, třeba i skoro stejně drahý Mercedes-Benz třídy S, jehož generace W140 byla tehdy úplně nová, ne dekády stará.

Dnes už ale Tatra 613 o zákazníky nových aut nesoutěží a jako ojetina je v dobrém stavu raritou stojící klidně miliony korun, zvlášť pokud jde o variantu, jako je právě Electronic. Jeden z oněch 17 vyrobených kusů se nyní objevil na prodej v Praze ve velmi dobrém stavu, třebaže nájezd 231 223 km vyloženě o sběratelském kousku nenapovídá. Auto bylo zjevně renovováno a udržováno ve stavu odpovídajícím jeho vzácnosti, a tak vypadá spíše jako zánovní, ne skoro 30 let starý a řádně používaný exemplář.

Jde o kus české automobilové historie a touto optikou je třeba vnímat i požadovanou cenu 2,5 milionu korun. Jestli za to bude někomu stát, ukáže až čas, menší sumu ale při tom, kolik dnes stávají i mnohem obyčejnější verze v horším stavu, nešlo čekat.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler