Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Automobil je dnes něčím naprosto běžným, na konci 19. století jím ale zdaleka nebyl. A svou cestu na výsluní si klestil i hodně bizarními cestami.

Konzervativismus, setrvačnost, zabedněnost. Říkejte tomu, jak chcete, faktem ale je, že lidé ve schopnosti rychle akceptovat zásadní změny ve fungování svých životů dvakrát neexcelují. Trvá obvykle dekády, přinejmenším jednu generaci, než je přijmou za své. A přitom je od začátku jasné, že jsou nevyhnutelné.

Pro příklady z dnešní doby nemusíme chodit daleko. Osobně jsem si už roky nekoupil žádný tištěný časopis nebo noviny a čekal bych, že to tak bude dělat naprostá většina lidí. Že podobných médií dnes bude existovat jako šafránu, asi jako mobilů bez dotykového displeje, neboť někteří na této formě přijímání informací budou dále holdovat a nikdo jim to nerozmluví. Jenže se to neděje. Tištěná média jsou sice na ústupu, ale velmi pozvolném, existuje jich stále spousta. Přitom je ta internetová všechna dávno převálcovala, do jednoho - není tu žádné minus, je to jen jiná, lepší cesta k informacím, které mohou být širší, aktuálnější, multimediální, interaktivní.

Přesto si spousta lidí ráno dál koupí Právo a odpoledne Vlastu, protože... to tak dělali 30 let.

O trochu modernější vynález je klasická televize, i tu ale považuji za mrtvou. Víte, že když si dnes koupíte televizi a připojíte ji na internet, najdete tam prakticky všechno? I Seznam.cz má dnes svoji televizi a můžete si na ni pustit Honzu Koubka, jak testuje nějaké auto a můžete to udělat třeba v úterý ve 4 ráno. Tak proč čekat na víkend, až nějaký expert z Primy rozjede Autosalon v čase, kdy byste ještě spali? Nehledě na to, že to neudělá tak dobře, protože není vystaven prakticky žádné konkurenci, zatímco Honza K. se musí smířit s tím, že si také mohu přepnout na Youtube a „naladit” si některou z asi tisíce alternativních recenzí, které jednoduše mohou být lepší.

Přesto si spousta lidí ráno naladí jakousi Snídani, odpoledne Divokého anděla a večer ke kávě Raye, protože... to tak dělali 20 let.

Obojí se jednou změní, nebude téměř žádné tištěné médium a nebude téměř žádná televize, jak ji známe dnes. Kdy, nikdo neví, to první může trvat dekády, to druhé klidně sto let, ale stane se to. Až se lidé proberou a zjistí, že ten kůň, který vždycky skvěle jezdil, je definitivně mrtvý a nic už ho nezachrání.

Doprava nyní žádným revolučním vývojem neprochází. Někteří jistě zakřičí: „A co elektromobily?”, to ale není zase tak revoluční změna. Auta na elektřinu jsou pořád do značné míry vozy, jak je známe dnes, akorát je pohání jiné motory. Dává jim to nové možnosti, ale je to zkrátka evoluce, nikoli revoluce. A o tom, jestli se jednou stanou či nestanou běžnou realitou, nerozhodne ani tak jejich přijetí či nepřijetí ze strany zákazníků (jakkoli i tento faktor jistě hraje roli), jako to, jestli bude vymyšlen efektivní a dostupný způsob, jak skladovat dostatek energie. Vozit s sebou půl tuny baterek pro dojezd klidně jen v řádu desítek kilometrů (ano, i s Teslou S, zkuste s ní jet rychle), který nelze opravdu rychle „obnovit” (ano, i ty desítky minut u Superchargeru jsou dlouhé), efektivní cesta není, o ceně ani nemluvě. Nařízení shora mohou uspíšit vývoj, černou v bílou ale neobrátí.

Před nějakými 120 léty ale doprava revoluční změnou procházela. Onou revolucí byl automobil jako takový, který se pokoušel nahradit kočáry tažené koňmi. Ty jsou dnes v pozici, ve které bych očekával tištěná média - sem tam si s nimi někdo sjede pro zábavu, jinak je ale prakticky nepotkáte. Na konci 19. století to ale byl jasně dominantní způsob dopravy a kdo by čekal, že vynález automobilu vymýtí jeho existenci pomalu ze dne na den, hluboce by se mýlil.

Tak jako dnes v případě výše zmíněných věcí zkrátka spousta lidí raději „osedlala” koně, protože... to tak dělali celý život. Pochopitelně, automobil tehdy nepředstavoval o tolik lepší řešení, jako představuje dnes, ani chytrý pan Benz nenavrhl hned napoprvé poslední evoluci třídy S. Přesto bylo jasné, že možnost pohánět dopravní prostředek motorem s nesrovnatelně větším výkonem, dojezdem, životností a provozní efektivitou a bůhví čím ještě posílá živého koně k zemi první ranou v prvním kole. Většina lidí to ale odmítala přijmout.

Jistého pana Uriaha Smithe z amerického Michiganu (odkud také jinud, že, Silicon Valley je též jedno) tak koncem 19. století napadla myšlenka postavit jakýsi crossover (sic) mezi autem a kočárem taženým koněm. Když se podíváte níže na fotky, zjistíte, že všechna první auta byla v podstatě kočáry předělanými na motorový pohon a trvalo docela dlouho, než začala nabírat racionálnější tvary mířící k těm dnešním. Uriah Smith to ale dotáhl ještě dál - kočáru poháněnému motorem nasadil umělou koňskou hlavu.

To není vtip, tuto věc si nechal v USA patentovat 13. března 1899 a patent pod číslem USD30551 mu by přidělen 11. dubna 1899 - 10 dnů poté, co bychom všem věřili, že to je jen jedna velká taškařice. Vůz nazval Horsey Horseless, což bychom s nadsázkou přeložili jako „Koně připomínající Bezkůň” (jinak slovo „horseless” naráží na anglické „horseless carriage” - kočár bez koně, ony první automobily) a jak sami můžete vidět na patentových obrázcích i ilustraci, skutečně to byl kočár s nasazenou koňskou hlavou.

Smysl byl dvojí a minimálně ten druhý nepostrádá alespoň náznaky racionality. Prvním byl pokus dopřát lidem „plný prožitek z jízdy” z kočáru taženého koněm, k čemuž by... vizualizace koně jistě přispěla. Jestli měl motor řehtat, nemáme zprávy, druhým aspektem ale bylo zabránit plašení koňů táhnoucích tehdy převažující kočáry, což byl pro řadu lidí též odrazující faktor. Pro představu - v roce 1900 bylo v New Yorku 200 lidí zabito splašenými koňmi při dopravních nehodách. Aktuálně zemře v New Yorku okolo 300 lidí ročně při dopravních nehodách aut. A New York je dnes nesrovnatelně větší město, takže toto byl problém, ke kterému pohyb hlučných a pro koně neznámých aut mezi nimi jistě přispíval. Kdyby mezi nimi jezdil kůň jiný, motorový, možná by ho brali jako kamaráda...

Už doboví odborníci ale varovali před tím, že kůň není tak hloupé zvíře a bezpečně pozná, že toto není jiný kůň, i když tak vypadá. Prý se řídí hlavně čichem, zejména pak zápachem moči, který odor spáleného benzinu úplně nepřipomíná. I kdyby ale „experti” té doby mlčeli, Horsey Horseless by to asi nepomohlo - lidé buď chtěli koně nebo auto, „motorový kůň” pro nic neřešil. A tak nápad pana Smithe obchodně propadl a nic na tom nezměnila ani idea použít onu falešnou hlavu jako nádrž na benzin. Nevíme ani jistě, jestli byl postaven byť jen jeden kus pro zákazníka, na každý pád se nedochoval.

Zní to jako úsměvná hříčka historie, připomíná ale, jak obtížně lidé přijímají velké změny. Auto byla obrovská změna a trvalo několik dekád, než se z původního vynálezu pana Benze v polovině 80. let 19. století stalo něco běžného. Pochopitelně v tom hrály roli i jiné faktory od infrastruktury po funkčnost a dostupnost samotného auta, odpor lidí k představě poslat raději pást koně na louku v tom ale hrál klíčovou roli. A Horsey Horseless ukazuje, jak se s odporem někteří pokoušeli bojovat, s marností Dona Quijota...

Kočár bez koně připomínala všechna první auta a trvalo docela dlouho, než toto prokletí někdo zlomil

I první auto firmy, která je dnes Škodou, ještě kočár dost připomínalo, přerod ve skutečný automobil byl velmi pozvolný. Laurin & Klement Voiturette B vznikl roku 1906, celých 7 let po nápadu pana Smithe

Petr Miler