Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(214 foto) Jean-Pierre Dumelie vlastnil vrakoviště, část aut ale odkládal pro pozdější renovaci. Už na ni nedošlo, auta byla nyní objevena a prodána.

Vrakoviště jsou nezřídka dobrým zdrojem náhradních dílů, pokud vám stačí použitý kousek a hledáte něco za nízkou cenu. Leckoho tedy může napadnout pořídit si ke svému autu jedno další na náhradní díly, někam ho uložit a postupně z něho brát to, co je potřeba. Spousta lidí také kupuje nepojízdná stará auta s tím, že je zrenovuje a bude v nich jezdit.

Podobně přemýšlel i Jean-Pierre Dumelie, majitel vrakoviště ve francouzské vesnici Brazey-en-Plaine kousek od Dijonu. Vykupoval stará auta jako každé jiné vrakoviště, ale ne všechna odsuzoval k zániku. Některá si odkládal stranou s tím, že je jednoho dne zrenovuje a buď v nich bude jezdit, nebo je se ziskem prodá.

Ovšem, renovace byť jednoho auta je věc mimořádně náročná, i když je nakládání s vraky váš denní chleba a teoreticky byste tak mohli mít téměř neomezený přístup k náhradním dílům. Dumelie tak možná zrenovoval pár aut, která si odložil, možná taky žádné, ale stále se nevzdával a postupem času nakupil neuvěřitelných 1 500 aut, která stála na odlehlém místě poblíž nikterak frekventovaného Brazey-en-Plaine. Z jakéhosi odložiště se tak postupem času stal doslova hřbitov automobilů - bylo jich tu na patnáct stovek a spousta z těch starších se tam už pomalu rozkládala.

Nic se s nimi nedělo až do letoška, kdy se pár nadšenců o tomto místě dozvědělo a rozhodlo se jednat. Zjistili, že pan Dumelie stále žije, je však už desátým rokem v penzi a se svým podivným, ale rozsáhlým majetkem by zřejmě nic neprovedl. Po domluvě se tedy rozhodl svůj rozhodl svůj „sklad aut” definitivně zrušit a auta prodat - z většiny do šrotu, 200 z nich ale bylo nabídnuto k prodeji těm, kteří by o ně mohli mít zájem. Třeba proto, že renovují svá auta a potřebují nějaké součástky, které jinak sehnat by bylo krajně obtížné.

Co všechno na tomto hřbitově stálo, ukážou nejlépe fotky níže. Vidíme mechem porostlé „Bohyně”, staré Peugeoty, Renaulty, „Kachny”, Alfy Romeo, vraky aut s logy GTi na bocích, zkrátka skoro všechno ze silnic západní Evropy posledních několika dekád. Také ale vidíme Peugeot 301 z meziválečných dob, Simcy, BMW, Maluchy, Mercedesy... a takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna.

Spoustu typů ani neznáme a v řadu dalších už nelze pro pokročilé stádium rozkladu identifikovat. Zmiňme ale také jednu Tatru 603 se „čtyřokým” čelem, dokonce na českých značkách, která je bohužel už také dávno za bodem, ze kterého by se ještě dala zachránit. To je ostatně stav 99 % aut na fotkách - a ten zbytek zachraňovat nemá cenu, protože co šlo a mělo to význam, už bylo zrenovováno. Všechna prodaná auta byla bez dokladů a samozřejmě bez záruky.

„Člověk vždycky zamáčkne slzu, když se loučí s něčím takovým, se svou celoživotní prací. Je to téměř padesát let mého života,” komentoval konec svého vrakoviště Jean-Pierre Dumelie. Na odvezení některých aut k novým majitelům a jiných rovnou do sběrných surovin se přišla podívat spousta lidí, z velké části jistě obyvatel Brazey-en-Plaine, kteří vedle vrakoviště léta žili.

Mezi návštěvníky byl i Joffroy Colliard z nedaleké vsi La Grande-Résie a návštěvu zdokumentoval na 214 fotografiích, které si můžete prohlédnout níže. Je to skutečně zajímavá podívaná, zejména pokud jste fanoušky starých aut. Podobných hřbitovů aut na světě není tolik a těch, které fungovaly jako vrakoviště či sklad aut určených k renovaci - ne jako prosté odkladiště doslouživších aut - ještě méně...

Foto: Joffroy Colliard@Facebook

Marek Bednář