Autoforum

/

Foto: Bristol Cars

Pouze velcí nadšenci budou vědět, že tahle automobilka existuje, protože už jednou existovat přestala. Právě to je ale její cesta k debutu novinky s takovou technikou, v prvé řadě v podstatě jen dokončí nepředaná auta z hloubi minulé dekády.

Na založení britské automobilky Bristol došlo v roce 1945, přesto by nás nepřekvapilo, kdybyste o ní v životě neslyšeli. Šlo totiž o malosériového výrobce, který dokázal ručně smontovat vždy jen pár desítek aut ročně. Vůbec posledním modelem bylo kupé Fighter, které částečně vycházelo z amerického Dodge Viper. Pod protáhlou přední kapotu se tak nastěhoval osmilitrový desetiválec, který byl Bristolem vyladěn na 532 koní. Automobilka ovšem přišla i s verzí S, která disponovala 660 kobylami.

V roce 2006 ovšem Bristol oznámil, že chystá variantu T, ze které by se nejspíše rozklepala kolena i tehdy novému Bugatti Veyron. Desetiválec se totiž měl dočkat přeplňování, načež by výkon vystoupal na 1 026 koní a točivý moment na 1 405 Nm. Podle Britů by pak dosáhl teoretické rychlosti 430 km/h, nicméně ke klientům se měly dostat vozy s elektronickým omezovačem nastaveným na 362 km/h. Jenže toto provedení nikdy nedorazilo, místo toho Bristol v roce 2011 zkrachoval.

Kolik „Bojovníků“ vzniklo, asi nikdo neví. Podle dostupných informací měla ovšem značka vyrobit dvacítku šasí, z nichž 13 mělo být plně dokončeno. Jestli k tomu ale skutečně došlo, za to asi nikdo krk na špalek nedá. Faktem však zůstává, že minimálně pět aut zůstalo nedokončených, a právě s těmi se Bristol nyní vrací na scénu. Automobilku totiž převzal Paul King, který s ní má velké plány. Než ovšem přijde s ryzími novinkami, hodlá oprášit 15 let starou minulost. A právě to je trik, který Bristolu dovoluje použít dnes pomalu zakázanou techniku.

První kousek z této série je už dokončený a v černé barvě se žlutohnědým interiérem debutoval na akci Salon Privé. Další čtyři vozy ovšem budou doladěny plně podle přání jejich kupců. Ti si budou moci i zvolit, zda chtějí volant na levé či pravé straně. Vedle toho je prý možný i export do Ameriky. Cena pak zveřejněna nebyla, v roce 2004 ovšem Fighter startoval na 230 tisících librách, což byla dvojnásobná suma, jakou platili zákazníci za Bentley Continental GT či Ferrari 360 Modena.

Na druhou stranu, kdo dnes vyrábí desetiválcová osobní auta? Nikdo. Pět lidí tak bude mít neuvěřitelnou příležitost sáhnout po velké vzácnosti. Ta se pak ostatně nemusí opakovat, neboť budoucnost Bristolu je zatím skryta pod plachtou. Protože tu ovšem máme společnost, která za celých 80 let nepřišla s vlastním motorem, je možné, že motor V10 nakonec znovu dorazí. Nešlo by však o starou jednotku Chrysleru, spíše tipujeme zakázkový agregát s logem Cosworthu.

S Kingem bude v čele společnosti stát Richard Hackett, který byl dlouholetým partnerem někdejšího šéfa Bristolu Tonyho Crooka. Ten nicméně odešel na věčnost tři roky po uzavření továrny. Novou pak znovuzrozená značka zatím nechystá, místo toho si má vzít výrobu jejích příštích aut na povel neupřesněný britský partner. Že by tedy Jaguar našel způsob, jak alespoň trochu využít své osiřelé montážní linky? Ani to by nebylo překvapivé.

Zdroj: Bristol Cars

Petr Prokopec