Autoforum

/

Foto: Cadillac

Muž, který vyhrál jen šest velkých cen Formule 1 navzdory tomu, že léta sedlal jednu z nejdominantnějších ef-jedniček historie, nevypadá jako ten pravý kandidát pro podobnou poctu. Jeho popularita zejména v Mexiku ale zůstává nezměrná, a tak se to prostě stalo.

Mexický pilot Formule 1 Sergio Pérez, kterému málokdo řekne jinak než Checo, se dočkal nevídané pocty. Koncern General Motors pro něj skrze značku Cadillac stvoři ultra-limitovanou edici SUV Escalade-V. Vznikne jí jen 11 kusů, což je odkaz na Pérezovo osobní startovní číslo, které ho provází celou kariéru.

Že je to dojemný příběh o úspěchu pilného chlapce, který se z Latinské Ameriky probojoval až na samotný vrchol motorsportu? Inu, jak se to vezme. Pokud si vzpomenete na slova muže, který mexického závodníka důvěrně poznal, zřejmě byste na záď tohoto mamutího korábu nalepili poněkud jiná slova.

Místo sporťáku třítunový Otesánek

Když se v automobilovém světě řekne „limitovaná edice pro pilota F1”, většinou si představíte lehký, karbonem vyšperkovaný sporťák, se kterým dotyčný řeže zatáčky na své oblíbené okresce. Jenže v Cadillacu na to šli od lesa. Pro Sergia Péreze vybrali monstrum vážící bezmála tři tuny, pod jehož kapotou burácí kompresorem přeplňovaný vidlicový osmiválec o objemu 6,2 litru a výkonu 682 koní. Autu dál nechybí specifická černá barva s temnými doplňky, zakázková 22palcová kola, červené brzdové třmeny Brembo a samozřejmě plaketky s Checovým podpisem a jeho ikonickým číslem 11.

Jak už padlo, Cadillac vyrobí přesně jedenáct exemplářů, což nemá nic společného s počtem jeho vítězství ve Velkých cenách, jak někteří bůhvíproč tvrdí - těch má totiž Pérez na kontě ve skutečnosti jen šest. Jedenáctka je Checovým osobním číslem už od dob motokár, které si hrdě přenesl i do královny motorsportu. Zde se nabízí upřímná otázka: K čemu je vlastně dobrých 11 prodaných aut navíc pro automobilku takových rozměrů? Jde o čisté marketingové cvičení, které má General Motors pomoci upevnit pozici na mexickém trhu, kde je Pérez absolutní ikonou. Zda to reálně pomůže prodejem standardních verzí, je ovšem otázkou.

Mohla to být „pěkná” vzpomínka na mládí

Spojení Sergia Péreze s třítunovým, opulentním a poněkud těžkopádným korábem, který sice disponuje ohromným hrubým výkonem, ale do asketického sportovce má daleko, ovšem vyvolává ještě jednu vzpomínku. Jak jistě víte, v redakci si potrpíme na fakta a neradi někoho bezdůvodně urážíme. Nemůžeme se ale ubránit paralele k dnes legendárnímu výroku Petera Mückeho, bývalého šéfa týmu Mücke Motorsport, u něhož Pérez v roce 2006 závodil ve Formuli BMW.

Mücke se před lety v rozhovorech pro italská média vůbec nedržel zpátky a o svém tehdejším dospívajícím svěřenci prohlásil, že je „líné prase” a jeho přístup k profesionalitě měl tehdy k ideálu daleko. Vzpomínal na zdemolovaná auta z večírků i na to, že Pérezův tehdejší berlínský byt připomínal válečnou zónu. Podle Mückeho se Checo na vrchol nedostal díky nadpozemské píli, nýbrž díky tehdejšímu nekonečnému toku peněz od mexických sponzorů, bez nichž by v Evropě nepřežil ani týden. To vážně nejsou naše slova, ale slova člověka, který ho v jeho šestnácti letech poznal blíž než kdo jiný.

Když se tedy podíváme na obří, líně se pohupující Cadillac Escalade-V, který sice má spoustu síly od sponzorů (v tomto případě z továrny), ale k efektivnímu sportovnímu nářadí má dost daleko, název „Cadillac Escalade-V: Edice Líné prase” se s odkazem na divokou minulost vlastně nabízí. A pokud protestujete, přinejmenším „Těžké prase” musí projít. S jistou nadsázkou by to byl mnohem upřímnější název než oficiální „Checo Pérez Edition” nebo „Edición Checo Pérez” podle toho, v jaké řeči o něm automobilka mluví.

Jedenáct bohatých mexických sběratelů si však bezpochyby rádo připlatí za to, že mohou vozit Pérezův podpis na palubní desce. My ostatní raději zůstaneme u aut, která k rychlosti nepotřebují 682 koní, na provoz rozpočet menší rodiny a ke vzniku protekci amerického koncernu.

Zdroj: Cadillac

Petr Miler