Autoforum

/

Foto: Ferrari

Nečekali jsme nic krásného ani technicky přitažlivého, výsledek je ale za hranicí jakékoli děsuplné fantazie. Vysoký ocumlaný bonbon s detaily jako ze špatných čínských aut a nejhorších Mercedesů je neuvěřitelné zklamání.

Mercedes minulý týden ukázal nové čtyřdvéřové AMG GT a způsobil obrovské zklamání. Vizuálně neatraktivní, technicky nesmyslné auto si nenašlo téměř žádné zastání, pokud jste si ale mysleli, že jsme tím v roce 2026 narazili na pomyslné automobilové dno, mýlili jste se. Na tom jsme až teď. Zatím.

Jmenuje se Ferrari Luce a jde o takové selhání snad v každém myslitelném směru, že si umíme položit jen dvě otázky: Jak je vůbec možné, že se něco takového dostane do sériové výroby? A jak je vůbec možné, že si Ferrari musí počkat na téměř jednohlasný odpor téměř veškerého myslitelného publika, aby teprve začalo přemýšlet, co udělalo špatně?

Tohle jsou úvodní pocity po spatření historicky prvního elektrického Ferrari a jeho parametrů. A přichází v situaci, kdy jsme od auta nečekali téměř nic pozitivního, ostatně už skoro před rokem se začalo proslýchat, že automobilka vůz ukázala svým zámožným klientům a vzbudil „nulový zájem”. Přesto projekt nezamířil k ledu, ač zjevně měl.

Samo spojení „elektrické Ferrari” je kontroverzní, neboť při současných technických limitech tohoto pohonu nedokáže obstarat zdaleka to, co lidé mohou od aut této značky očekávat. Problematický je také emotivní rozměr, neboť elektrický pohon přirozeně postrádá to, co nemalá část zákazníků u Ferrari vyhledává. A v neposlední řadě bylo jasné, že auto bližší SUV než sportovnímu kupé či sedanu bude z podstaty rozdělující, nemluvě o tom, že už jsme viděli jeho interiér, který není nezajímavý už vůbec ne nefunkční, ale jednoduše ani nenaznačuje, že patří Ferrari.

Přesto automobilka způsobila hluboké zklamání až úlek tím, co nakonec skutečně stvořila. Nedokážeme si představit, že by Luce bylo něco jiného než ohromná ostuda, neboť nezajímavě vypadá i vedle toho, čemu se říká jeho čínská obdoba, která se ale prodává za cenu Škody. A Italové budou mít hromadu práce udržet vedle něj svou relevanci i po technické stránce, neboť tohle auto je pekelně rychlé i na okruhu. Je to jako kdyby šlo o fiktivní premiéru vytvořenou AI. Je to jako když najednou nejste schopni vnímat hranici mezi satirou a realitou. Skutečné nové Ferrari nyní vypadá víc jako Ferrari z Temu než to, které si na Temu skoro opravdu můžete koupit. Hlava nám to nebere.

Jméno auta, které sice odkazuje na zlidovělé označení elektřiny, doslova ale znamená světlo, je najednou krajně ironické, neboť si budete přát, aby jej nikdo nikdy na světlo světa nevytáhl. Na pohled vypadá aspoň drobné, ale není, neboť je s víc než 5 metry délky ještě větší (asi o 5 cm) než čtyřmístné Purosangue. Na rozdíl od něj navíc nepůsobí skoro jako hatchback, působí jako mix SUV a MPV, i když je reálně s výškou dost přes 1,5 metru o podobných zhruba 5 cm nižší.

Už tohle je špatně, nemluvě o tom, že jde o nejtěžší Ferrari, které kdy vzniklo. Automobilka udává 2 260 kg, není to ale hmotnost podle žádné normy, je to „Ferrari číslo”. Dle předchozích zkušeností s jinými modely značky může být realita snadno o stovky kilo horší. Až hořce úsměvné pak je, že Italové tuto informaci bagatelizují tím, že vůz sice není lehký, ale jeví se být zhruba o 400 kg lehčí, než ve skutečnosti je. Neuvěřitelné, asi je na čase zavést termín „pocitová hmotnost” - zde je to zjevně přesně 1 860 kg...

Svou enormní hmotnost tento vůz - v elektrickém světě už tradičně - zaplácává vysokým výkonem, který v závislosti na zvoleném jízdním režimu dosahuje až 1 050 koní. Dostali jsme se bohužel do doby, kdy - zvlášť u tak těžkého auta - ani nelze hovořit o něčem mimořádném, když zmíněné Xiaomi nabízí přibližně totéž. Je to v podstatě průměrné číslo, o které se v tomto případě starají čtyři synchronní elektromotory s permanentními magnety, jež jasně preferují zadní osu. Konkrétně ty na přední nápravě produkují maximálně 285 koní, ty na zadní pak 840 koní.

Jde ale špičkové hodnoty, které se jednak nepotkávají a jednak nejsou k dispozici vždy. Jízdní režim Range znamená jen 435 koní a pohon zadních kol, režim Tour 625 koní s pohonem všech kol, režim Performance 995 koní znovu s pohonem všech kol a jen dočasný režim Launch Control (aktivujete ho zatažením za svérázný ovladač na stropě) doluje z auta plných 1 050 koní. V takovém případě Luce zrychlí z 0 na 100 km/h za 2,5 sekundy, na 200 km/h za 6,8 sekundy a rozjede se až na 310 km/h.

Ferrari dále uvádí, že způsob řízení jeho novinky bude unikátní, neboť má pádla pod volantem, která nemění stupně převodovky (žádné tu ostatně nejsou) a ani to - díky bohu - nesimuluje. Levé pádlo ovládá pět úrovní rekuperace energie, zatímco pravé pádlo ovládá pět úrovní servírování výkonu motoru. Můžete tedy měnit to, jak agresivně se bude auto chovat za jízdy - jestli zrovna to je tím, co byste chtěli ovládat pádly přímo pod volantem, si nejsme jisti, ale uvidíme, jak to bude fungovat v praxi.

Co se týče zvukového projevu, Ferrari naštěstí opět nešlo cestou simulace, jakkoli přirozený také není. Jeho patentovaný systém zachycuje přirozené zvuky v zadní nápravě, filtruje její nežádoucí projevy a pouští je dovnitř i ven podle zvoleného režimu jízdy. V Range je zvuk velmi utlumený, v Performance nejhlasitější a v Tour něco mezi. Systém lze také zcela vypnout, ale jen pro posádku, navenek se auto bude nějak projevovat vždy.

Jak jsou na tom baterie? Ani tady revoluce nenastala, je to jen 122kWh (navíc brutto, čistou použitelnou kapacitu zatím neznáme) paket od korejské firmy SK On a při rychlé jízdě ji čeká podobně rychlý... skon. Automobilka sice uvádí až 530 km dojezdu v normované testu, ale představte si realitu spíš s námi. Řekněme, že baterie bude mít 115 kWh čisté kapacity, to by byl ekvivalent ani ne 30litrové nádrže v naftovém autě. S posádkou tu budeme mít 2,5 tuny, k tomu až přes 1 000 koní... Ujet s tímto autem rychle 100 km mezi dobíjeními bude realizovatelné jen hraničně, to už dobře známe. A u nabíječky budete moci dlouze ukazovat, jakou krasavici jste si koupili, protože baterie se nenabíjejí výkonem vyšším než 350 kW. Znovu neohromující číslo.

Podvozek je zajímavější, máme tu standardně řízení zadní nápravy, aktivní odpružení s milionovými tlumiči Multimaticu a vektorováním točivého momentu na obou nápravách. Brzdný výkon zajišťují 15,4palcové brzdové kotouče vpředu a 14,6palcové vzadu, které jsou skryté v kolech kol 23x9,5 palce vpředu a 24x11 palců vzadu - nic většího ještě na Ferrari nepřistálo. Na fotkách dole vidíte jejich oba dostupné designy, kdy zejména ten, který prý snižuje odpor vzduchu o 5 procent, vypadá znovu spíš jako čínská kopie sebe sama.

Na design jako takový už nechceme plivat, jakkoli si to zaslouží každým coulem. Vznikl ve spolupráci Ferrari Centro Stile a firmou LoveFrom založenou Jonym Ivem a Marcem Newsonem, kdy první je autorem původního iPhonu. Vzhled ocumlaného italského bonbonu má pozitivní efekt aspoň na odpor vzduchu (koeficient 0,254), který vám ale u tak velkého auta stejně nebude moc platný. Jinak auto vypadá jako všechno, jen ne Ferrari - předek je jako z elektrického Dodge Charger nebo asi tisíce čínských aut, zadek jako ze zmíněného Mercedesu, který přes noc pobyl v garáži ve společnosti Ferrari F40.

Za zmínku dále stojí „sebevražedné” zadní dveře, což bývá osvěžující detail, tady jde ale o hezké sedlo na dávno mrtvém koni A větu si zaslouží i největší zavazadlový prostor, jaký kdy Ferrari dostalo (597 litrů), podobně jako pět míst k sezení, které žádné Ferrari též dřív nemělo. Kabině dále přidává zachování fyzických ovladačů a samozřejmě hodnotné materiály, výchozí design je ale prostě až moc jednoduchý. Celé tohle Ferrari je až moc jednoduché a nevystupuje z řady ničím krom toho, že je ošklivé.

Vlastně je tu ještě jedna věc, prima cena. Oproti očekáváním bude Luce v prodeji jako běžný sériový model bez umělého omezení produkce, s cenou začínající na 550 000 eurech (13,4 milionu Kč) se na něj ale fronty stát určitě nebudou. Tedy pokud automobilka nepodmíní jeho koupí dodání některého z žádaných modelů, jako to Porsche kdysi dělalo s Taycanem v souvislosti s prodejem typů jako 911 GT3 RS.

Na auto si samozřejmě udělejte názor sami, za mě ale musí skutečné Ferrari ohromovat svým designem i technikou. Luce nedělá ani jedno. Není divu, že se jak skalní fandové Ferrari, tak skalní fandové elektromobilů ptají, zda tohle není nějaká sabotáž. Protože elektrická auta si nemohla přát horší reklamu - jestliže ani Ferrari nedokáže na tomto poli vytvořit nic atraktivnějšího, je to s nimi vážně špatné. A s Ferrari též, když to samo nepochopilo dřív, než mu to publikum omlátí o hlavu.

Zdroj: Ferrari

Petr Miler