Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Chytrému napověz, hloupého kopni. A vedení Volkswagenu? To můžete skopat dokulata a stejně se ani za nos nechytne. Je neuvěřitelné, jakým směrem se VW po fiasku pořád použitelného Transporteru T7 vydává, tohle je skoro rozsudek smrti.

Německý koncern Volkswagen se podle nejnovějších zpráv rozhodl k radikálnímu kroku: příští generace ikonické dodávky Transporter už nebude sdílet základy s Fordem Transit. Na první pohled to zní jako skvělá zpráva pro všechny, kteří současný „překabátěný” Ford vnímali jako plivnutí do tváře tradici slavné řady T. Jenže nenechte se mýlit - Wolfsburg se nechystá Transporter zachránit. Chystá se ho definitivně dorazit.

Z turecké louže pod wolfsburský okap

Současná, sedmá generace Transporteru alias T7 vznikla v rámci spolupráce s Fordem. I když „spolupráce” se zdá být silné slovo - Volkswagen se téměř zcela zbavil vlastního vývoje a zákazníkům naservíroval jinak v Turecku vyráběný Transit Custom s logem VW na kapotě a upravenou přídí. Tento krok vzbudil mezi tradicionalisty vlnu nevole a setkal se s oprávněnou kritikou. Spolupráce s Fordem přinesla řadu kompromisů, které k prémiově vnímané německé dodávce zkrátka neseděly nesedí

Nyní šéfové divize Volkswagen Užitkové vozy hrdě oznamují změnu kurzu. Pro začátek příští dekády plánují návrat k vlastním kořenům. Nová generace dostane čistě wolfsburskou architekturu nazvanou SPACE, která bude odvozena od chystané koncernové platformy SSP. Cílem je snížit komplexnost, sjednotit motory, baterie i elektroniku napříč modely Caddy, Transporter, Multivan a Crafter.

Zní to jako procitnutí a návrat k rozumu? Ani omylem. Vtip je totiž v tom, co ona nová platforma SPACE vlastně reprezentuje. Jedná se o čistě elektrickou architekturu.

Ideologie vítězí nad realitou a trh odpovídá jasně

Ano, čtete správně. Volkswagen, který se v posledních letech zmítá v hluboké krizi způsobené právě dogmatickou, až fanatickou sázkou na elektromobilitu a dnes je na tom tak špatně, že už nemá peníze ani na vývoj nového Golfu, hodlá do stejné pasti vrhnout i svůj největší klenot mezi užitkovými vozy.

Zatímco trh s elektrickými auty globálně stagnuje a evropské registrace elektromobilů tyjí jen z peněz všech, kteří je nekupují, automobilky odepisují miliardové investice a továrny VW čelí hrozbě historicky prvního zavírání na domácí půdě, Wolfsburg dál tlačí hlavou proti zdi. Zákazníci dávají jasně najevo, že o drahá a nepraktická elektroauta nestojí, přesto se VW rozhodl spáchat rituální harakiri v segmentu, kde to dává nejmenší smysl ze všeho.

Fyzika v praxi aneb Proč kurýr elektroauto nechce

Dodávka typu Transporter is ze své podstaty dělník. Je to auto pro řemeslníky, kurýry, stavební firmy nebo rodiny cestující na dlouhé dovolené. Všechny tyto skupiny vyžadují jediné: maximální použitelnost, maximální flexibilitu, schopnost tahat těžké náklady, okamžitou připravenost k jízdě bez ohledu na počasí a nízké provozní náklady.

To jsou vlastnosti, které jsou přímým opakem toho, co nabízí těžká bateriová monstra s omezeným dojezdem a nekonečným čekáním u nabíječek, nízkým užitečným zatížením a vysokou ztrátou hodnoty skoro bez ohledu na nájezd. Pro představu, co udělá zimní dálniční štreka s plně naloženou aerodynamickou krabicí na baterky, nemusí být člověk jaderný fyzik.

Ani pravý Kurýr by tuhle misi nepřijal

Automobilka sice neváhala utratit obří balík peněz, aby si do globální reklamní kampaně na současnou generaci T7 zaplatila samotného Jasona Stathama - filmového Kurýra (The Transporter). Ten v nákladných spotech v obleku drsně deklamuje svá legendární pravidla. Jenže realita marketingu tvrdě naráží na realitu všedního dne.

Skutečný kurýr, který rozváží balíky i v mrazu a spěchu, má totiž jedno zásadní pravidlo: nepotřebuje auto, se kterým stráví mládí u nabíječky. Kdyby měl filmový Frank Martin plnit své nebezpečné úkoly s elektrickou platformou, kterou VW pro příští dekádu plánuje, jeho první pravidlo by znělo: „Mise se ruší, čekám na nabití baterie.”

Memento jménem ID. Buzz

Už dnes má přitom VW v nabídce elektrický ID. Buzz. A výsledek? Tržní katastrofa. Tento předražený retro-experiment se stal prodejním propadákem, jehož globální roční odbyty se pohybují v marginálních číslech, která sotva pokrývají náklady na spuštění linky. Kupuje ho jen hrstka nadšenců jako drahý lifestylový doplněk, ale pro reálnou práci je nepoužitelný.

Místo toho, aby se manažeři poučili z vlastních chyb a vrátili Transporteru to, co ho dělalo legendou - tedy nezničitelný naftový motor TDI, se kterým projedete Evropu na jedno natankování -, raději naplánovali jeho definitivní popravu.

Rozsudek smrti podepsán

Zbavit se problematického a nepopulárního základu od Fordu je sice chvályhodné, ale nahradit ho dogmatickým pohonem, pro který se toto auto absolutně, ale absolutně nehodí, je čisté šílenství.

Pro Transporter tohle není nová naděje, ale rozsudek smrti. Pokud v něm Wolfsburg spatřuje svou budoucnost, pak s ním v téhle budoucnosti bohužel nikdo jezdit nebude.

Dnešní osobní verze Caravelle nebo nákladní PanAmericana jsou pořád použitelná auta, „jen” stigmatizovaná Fordem. Tenhle problém VW vyřeší, ještě větší ale při cestě způsobí. Foto: Volkswagen

Zdroj: Car Sales

Petr Miler