Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Snílek, nebo seriózní konstruktér? Belgičan Devaere je přesvědčen, že má životaschopnou alternativu k tradičním motorům.

V evolučním souboji o nejúspěšnější technologii proměny chemické energie na mechanickou práci využívanou k pohonu silničních dopravních prostředků jednoznačně dominuje pístový spalovací motor fungující na principu čtyřdobého Ottova spalovacího cyklu.

Amatérských, profesionálních i vědeckých pokusů o překonání této nejrozšířenější koncepce bylo tolik, že by to vydalo na celou knižnici. Jen namátkou můžeme zmínit třeba z rotačních jednotek známý Wankel, dále Webbův, Cornuův, Umplebyho, Cooleyho nebo Siddonsův agregát.

Pak tu máme toroidní motory od Dewandreho, Becka, Esselbeho, Wolffa, Tschudiho nebo Bradshawa a spousta času i peněz bylo věnováno axiálním jednotkám, motorům s rotujícími ventily anebo kuriozity od Bakewella, Polizziho, Bretona... Pokud máte jen trochu rádi neobvyklou techniku, vřele doporučuji.

Přestože z výše zmiňovaných konstrukcí se žádná nijak zásadně neprosadila a to i včetně relativně známého Wankelu, neznamená to, že se další a další lidé nepokoušejí protlačit svou myšlenku neobvyklého motoru. Jedním z posledních je belgický návrhář Franky Devaere, který vytvořil něco na způsob systému Fairchild-Caminez, akorát celý křížový mechanizmus pístů a ojnic vykonává kromě vratného pohybu také pohyb rotační.

Motor Harolda Camineza měl značné problémy s vibracemi a vzhledem k materiálům používaným v 20. letech minulého století také s vysokou hmotností. Devaere měl v tomto směru určitě mnohem více možností, jak se ale vypořádal se všemi nástrahami (třeba rychlou změnou otáček, která je u větší rotující hmoty a vznikajících obrovských odstředivých sil značně komplikovaná) není dosud jasné.

Jeho myšlenkový model s názvem RBR (Radial Bi Rotary) byl zatím převeden pouze do 3D grafiky, která vám ve videu pod článkem alespoň pro představu napoví, jak by jeho dílo mělo fungovat v praxi.

Devaere momentálně pracuje na prvním skutečném motoru s objemem 750 krychlových centimetrů a všechny komponenty je údajně možné vyrábět konvenčními technikami. Kromě neobvyklé konstrukce má jednotka pracovat v Atkinsonově cyklu s pozdějším zavíráním sacích ventilů. Autor slibuje různé varianty spalující konvenční paliva a jako hlavní benefit vysokou účinnost. Pokud uspěje, určitě se k jeho motoru ještě vrátíme.

Miro Mihálik