Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(video) Definuje-li soukromé letadlo rychlý a komfortní přesun na střední vzdálenosti, pak nové S 63 AMG je prvním, které to zvládá bez křídel.

Musím říci, že mám rád auta, která v sobě spojují zdánlivě neslučitelné vlastnosti. Je to dáno mou, snad přirozenou lidskou touhou získat jednou koupí co nejvíce hodnoty, ale také jistou fascinací nad konstruktérským umem, který dokáže rozprostřít schopnosti toho kterého vozu do neobyčejné šíře. Takové auto dokáže zastat hned několik naprosto odlišných rolí a činí tak s elegancí nedávající příliš znát, že by se v jakékoli z nich cítilo špatně.

Všimněte si přitom slova „spojují”, nikoli „chtějí spojit”. Aut toužících být mnoha vozy naráz najdeme na dnešním trhu mnoho, někdy až příliš mnoho, těch prvních však jako šafránu. V některých případech je dobrý výsledek dílem... nechci říci náhody, ale spíše kouzlem nechtěného. Vývojáři dělají auto „pro někoho” a jen „pro někoho”, jeho zbylé vlastnosti ale zkrátka nechtějí zanedbat. Vůz určený kupříkladu pro náruživé řidiče je pak rázem i příjemným prostředkem pro obyčejné přesuny. A nebo naopak vytvářejí auto zcela obyčejné, chtějí ale, aby umělo využít svůj výkon, ať už je jakýkoli. Rázem pak oslovuje i řidiče, co se za volantem chtějí bavit, třebaže auto samo původně vůbec nemělo v úmyslu takové jedince uhánět.Nebudu uvádět příklady automobilů z této skupiny, v našich testech z uplynulých let jste pár takových, nečekaně fungujících kompromisů dozajista odhalili.

Pak je tu ale ještě jedna podskupina - jde o auta, která od začátku taková být chtějí, která jsou od první minuty vyvíjena jako spojení něčeho zcela protichůdného a právě dnes testovaný model je jedním z nich. Mercedes S 63 AMG musí na jednu stranu být hyperkomfortní limuzínou, na druhou stranu ale musí umět alespoň nějak využít výkon 585 koní a alespoň trochu nadchnout řidiče, neboť většina kupců tohoto modelu si své S sama řídí.

To jsou extrémy dotažené ad absurdum, spojit tohle v tak výkonném modelu je velmi složité. A je tu ještě jeden důvod, proč to S 63 AMG před očima kritiků nemá lehké. Pokud odhalím fungující kompromis například v Octavii RS, je to příjemné překvapení, od ní to málokdo čekal. Ale S 63 AMG? Jeden z vrcholů nabídky modelu, který chce být nejlepším autem na světě? Který chce předběhnout konkurenty stejné generace o několik let? Od něčeho takového nemůžete čekat málo a nastavená měřítka tomu nutně odpovídají.

Byl jsem tedy velmi zvědavý, jak Mercedes před touhle zkouškou obstojí, zda toho do množiny vlastností eSkového AMG napěchoval tolik, že omámen padnu údive, nebo až extrémním výkonem zlikvidoval komfort standardní třídy S a nenahradil jej ničím, co by tuto ztrátu mohlo smysluplně vyvážit. A pak je tu ještě jedna výzva - v mém případě šlo o první možnost řídit novou třídu S, která má znovu ty nejvyšší ambice. Jde o auto, které dekády předurčovalo to, co bude v běžných autech standardem až za několik let, dokáže si ale obhájit takovou pozici v době, kdy polovičního autopilota dostanete i do nového Golfu klidně s nejslabším motorem? Nejen na tyto otázky se na následujících řádcích pokusím odpovědět.

Hlavně nenápadně

Začít ale musím u vzhledu verze AMG, který lze ve srovnání s ostatními variantami nového S okomentovat suchou replikou jedné kdysi známé textové hry: „OK, nic se nestalo.” Zatímco některá AMG se na pohled snaží od konfekčních modelů téže řady jasně odlišit, třída S se snaží spíše nelišit. Svým pojetím, zvláště pak v testované černé variantě, je zepředu od méně nadaných verzí eSka opravdu sotva k rozeznání a prozradí ji jen zjevně odlišné pojetí spodní části nárazníku.

Podobně je tomu v případě profilu lišícím se jen jinak střiženými prahy, nápisem V8 biturbo na předních blatnících a pochopitelně koly, která si ale můžete koupit klidně k nejslabšímu dieselu. Nejlépe nakonec S 63 AMG poznáte zezadu, což se ostatně bude hodit, neboť vidět jej na silnici z jiné strany bude vyžadovat hodně peněz i kuráže. Ne snad, že by odlišností bylo více než jinde, specifickou spodní část nárazníku se čtyřmi koncovkami výfuků typickými pro AMG posledních let ale přehlédnete ze všeho nejhůře.

Tohle je verze AMG, co nové S jako takové? Slyšel jsem na adresu jeho vzhledu docela dost kritických poznámek, mně se ale líbí, dokonce bych řekl, že to je nejsympatičtější třída S posledních dvou dekád. Generace W126 byla tou poslední, která se mi opravdu líbila, pak přišla W140 s nehezky těžkou zádí, W220, která vypadala smutně, řekl bych až rozšláple už když přišla na trh (natož pak dnes) a nakonec W221 s na můj vkus poněkud nepadnoucími předními světly a zádí příliš okatě, až Banglovsky prolínající koncová světla s víkem kufru a okolními partiemi.

Je to věcí názoru každého z nás, mně ale žádná z těchto generací vzhledově nezaujala. Nová W222 je na jednu stranu decentnější (příď ani záď se už nesnaží být tak „své”), na druhou stranu ostřeji střiženou (méně oblin, více hran) evolucí W221 a mně se tak zkrátka zamlouvá. Těch pár odlišností provedení AMG nakonec tento posun jen podtrhuje a výsledek vypadá po mém soudu nejlépe ze všech dnes dostupných provedení nové generace eSka. Imponuje mi nakonec i tím, že auto nevypadá příliš velké, což se o předchozích generacích říci nedalo. Prostě říkám: „Ja,” tohle se mi zamlouvá.