Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Švédské terénní kombi dostalo naposledy pětiválcový turbodiesel. Ten je sice nestřídmý a ne zrovna dynamický, charakter ale má.

Automatická převodovka zhoršuje dynamiku i spotřebu

Z kabiny můžeme hupnout zpět do motorového prostoru, o který jsem se otřel již v úvodu. Nyní ale již veškerých nářků zanechám a budu se soustředit jen na to podstatné, což u motorizace D4 nejprve znamená trochu teorie. Pokud totiž zabloudíte do ceníku XC70, může vás zmást jeden zásadní fakt. Pod alfanumerickým označením se totiž neprodává jen jeden, ale hned dva agregáty. První z nich je již označen Drive-E a počítá s dvoulitrovým objemem, čtyřmi válci a výkonem 181 koní a točivým momentem 400 Nm. Ty přitom míří pouze na přední kola, zatímco 2,4litrový pětiválec produkující to samé stádo koní, ovšem doplněné 420 Newtonmetry, již zásobuje kola všechna čtyři. Logické to moc není, přičemž zmatky ještě navyšuje převodovka - u méně objemného motoru již najdeme nový osmistupňový automat, mohutnější agregát je pak pro změnu spojen sice rovněž s automatikou, ale jen se šesti stupni.

Jak přitom napovídají písmena AWD v nadpisu textu, vyšla na mne druhá varianta, tedy milovaný pětiválec, který při silnějším sešlápnutí již dává najevo svůj věk. Při vyšších otáčkách totiž relativně příjemné bručení mění za podivný jek. Velmi často jsem se proto přistihl, že raději než výkonovou špičku motoru využívám hmotnosti setrvačníku, který pohonnou jednotku roztáčí ještě chvíli poté, co jsem již sundal nohu z plynu. Pravda, chce to cvik, ale bez něj bude do kabiny pronikat více ruchů, než by bylo příjemné. Opět ale musím připomenout, že alespoň se jedná o motor, se kterým se dá pracovat a jehož negativa můžete s trochou snahy proměnit alespoň v neutralitu, když ne přímo pozitiva.

O trochu horší je to ale s jízdní dynamikou. Motor sice má v zásobě poměrně dost síly, nicméně archaická (možná je trefnější prehistorická) automatická převodovka jeho potenciál podrývá stejným způsobem jako náš prezident důvěru v demokracii. Patrné je to zejména ve chvílích, kdy do Volva přestoupíte třeba z některého z modelů koncernu Volkswagen - zatímco v jejich případě lze hovořit o bleskurychlé reakci, komponentům XC70 trvá opravdu dlouho, než se rozhoupou k nějaké činnosti. Pokud tedy nechcete být jen relativně rychlí, ale spíše máte touhu deklasovat veškerou okolní dopravu, doporučuji vám minimálně týden strávený někde na cvičišti. Jen poté můžete bez obav na bojiště. A to vám přitom budou velkým pomocníkem pádla pod volantem, která se díky zmiňovanému faceliftu objevují v modelech Volvo poprvé.

Automatická převodovka ovšem nezhoršuje pouze jízdní dynamiku (na základě technických parametrů je manuál s časem 9,2 sekundy o tři desetiny rychleji na stovce, nejvyšší rychlost automatu v podobě 200 km/h pak překonává o pět kilometrů v hodině), ale především spotřebu. A to mnohem více, než se nám Volvo snaží naznačit. Udávaný průměr 6,4 l/100 km je realitě na hony vzdálen, při svižnější jízdě se totiž pod deset litrů nedostanete ani omylem, s trochou cviku a sebezapření můžete skončit na devítilitrovém průměru. A to může být pro naftomily příliš...

Houpavé jízdy na silnici si v terénu ani nevšimnete

Od stinných stránek Volva nebudeme odcházet ani v rámci samotného jízdního projevu. Vlivem výrazné světlé výšky 210 mm lze totiž již dopředu počítat s výraznějšími náklony karoserie. Více než to ale zamrzí fakt, že XC70 se rozpohybuje i při velmi malé vstupní námaze. V podstatě jen stačí hnout volantem o nějakých deset centimetrů od středu a rázem máte pocit, že za chvíli půjdete „přes boudu“. Skutečnost samozřejmě tak hrozivá není, přesto jsou limity blíže než třeba v takovém Audi Allroad. Opět tak přichází ke slovu cvičiště, na kterém budete pilovat průjezdy zatáčkami tak dlouho, dokud nenabudete neochvějné jistoty, že nyní již kombík nepřevrátíte. Velmi rád bych přitom dodal, že věci pomůže příplatkový (za 34 300 Kč) podvozek Four-C, který testovaný exemplář postrádal. Ale bohužel ani v tomto směru nemůžu potěšit, neboť namísto jednoho druhu houpavosti jich budete mít několik. Pevné v kramflecích však Volvo XC70 nebude nikdy, tedy v rámci silnice.

Naprostý obrat nastává v momentu, kdy zpevněný asfalt vyměníte za terén, v tu chvíli kombík dokazuje, že ochranné plastové lemy nedostal jen tak pro parádu. I na běžných pneumatikách zvládá tento Švéd situace, na které byste si v obyčejném automobilu netroufli. S klidem projede půlmetrovým potokem, díky systému HDC se pak nezadýchá ani při sestupu z prudkého kopce. Velký vliv na to má lamelová spojka Haldex páté generace, kterou používá i taková Škoda Octavia.

Díky samočinnému udržování světlé výšky zadní nápravy pak navíc ani nevadí, když zavazadlový prostor jakkoliv zatížíte. V úvodu zmíněnou dětskou výbavičku tak klidně můžete vyměnit třeba za lednici nebo almaru po babičce. Po výjezdu zpět na silnici se s nimi dokonce budete cítit jistější, neboť dojde k lepšímu rozložení hmotnosti. Tíha nákladu kromě toho donutí kombi k lehkému přidřepnutí, po kterém se karoserie nerozhýbe tak snadno. A aby té chvály na praktickou stránku věci nebylo málo, pak dodat musím ještě oblast tahání přívěsů. Za švédské kombi je totiž možné připojit až 2 100 kg těžký vůz, což je v dané váhové kategorii nadstandard. Daná „koule“ je navíc již automaticky spjata se stabilizačním systémem přívěsu, což pro změnu napomáhá bezpečnosti.

Než se ovšem k tradičnímu pilíři značky Volvo dostanu, neměl bych opomenout slibované hodnocení sedadel, přičemž stejně jako u zbytku vozu jsou i zde patrné kompromisy. Pokud se totiž rozhodnete všem dokázat, že i s takovým kolosem se dají „řezat“ zatáčky, pak vám zejména u modelů s koženým čalouněním boční opora zklame. Není totiž tak výrazná jako třeba u německé konkurence a useň jen napomáhá vašemu sklouznutí. Jakmile však začnete v sedácích hledat komfort, dostane se vám jej vrchovatou měrou, k čemuž tomu napomáhá i poměrně rychlé vyhřívání (kromě sedadel můžete „zatopit“ i volantu). To je přitom s ohledem na nadcházející roční období více než nutné, neboť turbodieselovému motoru trvá celou věčnost, než rozlehlou kabinu vyhřeje. To ovšem není problém Volva, ale prakticky celého automobilového segmentu.