Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Trojkové BMW s číslovkou okolo třicítky v názvu je poprvé čtyřválcové. Jeho charakteru to neprospělo, i tak nabízí něco, co šestiválce neumí.

Nuda jen jako první dojem

BMW 328i není auto, které by za jízdy dokázalo udělat skvělý první dojem. Už z pasáže o motoru jste mohli pochopit, že ten nedělá dojem prakticky žádný, jen si odpracuje, co má. A stejně na vás působí zprvu prakticky všechno, co u 328i souvisí s jízdou.

Ujel jsem prvních 100 kilometrů a na otázku na charakter auta jsem vyhrkl jen: Passat. Tak už se to podařilo, říkal jsem si, z trojky je konečně auto pro každého. A vážně nepřeháním, že se to tak na první pohled jeví - motor 28i vedle 2,0 TFSI do nebe vynášet nebudete a že máte poháněná zadní kola ani nepoznáte. 328i je díky jemnému nástupu výkonu, 255 mm širokým zadním kolům, mohutnému rozchodu a naladění podvozku obecně tak neutrální, že něco jako přetáčivost zažijete leda na jedničku na dlažebních kostkách pod plným plynem. Už na dvojku (a že ma osmistupňový automat krátké kvalty) ji budete muset ve vracečkách nutit bičem, aby pohnula zadkem a vydala se do šikany alespoň trochu dveřmi napřed. A ani na brzdách si moc nepomůžete. Motor je neutrální, podvozek je neutrální, jinak je jízda tichá, klidná a že by vás řízení nebo automatická převodovka táhly do hry...

Situaci trochu změní práce s voliči jízdních režimů nesoucí jména Eco Pro, Comfort, Sport a Sport+. Překřtil bych je na Prius, Passat, BMW 3 a Sámer Issa - v prvním je vše podřízeno spotřebě, v posledním si auto jednoznačně hraje na něco, čím není a vůbec to nefunguje (škubající řazení apod.). Comfort je normální režim, proto Passat, ve Sportu se ale všechno tak nějak změní do podoby, se kterou se dá něco dělat. Ten samý režim pak přijde ke slovu při vypnutí stabilizace (částečném nebo úplném), akorát jsou k tomu omezeny zásahy stabilizačního systému. A to se hodí.

328i se totiž nezmění před očima zmáčknutím nějakého tlačítka, ona se začne měnit ve vašich očích v momentě, kdy od ní začnete něco chtít. A to vás v režimu Passat ani nenapadne. Je to takový zakletý princ, akorát místo olizování žáby se musíte pokřižovat a s odhodláním vyrazit na techničtější silnice. Tam začnete zažívat něco, co jsem v dvousetčtyřicetikoňové trojce nezažil snad nikdy.

Velmi snesitelná lehkost bytí

Když jedete s 328i F30 svižně, neděje se nic. Ale jakmile přitlačíte na pilu, začnete najednou vnímat, co dovede. Je totiž pocitově pozoruhodně lehká. Ani ne tak co do ovládání, konec konců stále kloužete po prkenném sedadle od středového tunelu ke dveřím a zuby nehty se držíte toho volantu ze Santa Marie, ale auto samo o sobě permanentně dělá přesně to, co po něm chcete. Dělá dokonce více než to.

Mám vyhlédnutou jednu lehkou, ale táhlou rychlou zatáčku. Projíždí se rychlostmi začínajícími dvojkou a na jejím konci je menší terénní vlna. Většina aut této velikosti, 335i F30 nevyjímaje, se v ní zachová asi takto - ztratí kontakt se silnicí, v závislosti na své hmotnosti uskočí nějaký ten metr do strany, padne především na pravá kola, zavlní a buď se srovná sama, nebo ji pomůže menší kontra. Utřete pot z čela a jede se dál. V 328i se zde nestalo skoro nic - auto se ve stejné rychlosti sotva odlepilo od země, terénní vlnou lehce proplulo a bez dramatických výkyvů pokračovalo dál v cestě. A tehdy okamžitě víte, že jste mohli jet o 10 nebo 20 km/h rychleji a pořád by to šlo.

Tyhle pocity přitom v 328i zažíváte často, v zatáčkách je zkrátka neobyčejně rychlá. Netrpí žádnými dramatickými setrvačnými tendencemi a okamžitě a samozřejmě se rovná do stopy, kterou ji udáte. Je opravdu nekonečně neutrální, neztrácí nejdříve trakci ani na přídi ani na zádi, stopu drží do takových krajností, až vás z toho mrazí. V plné parádě se to projevuje na mokru, kde jinak nutně opatrná nebo následně taneční jízda s autem podobné koncepce vůbec nepřichází ke slovu. Ani s plynem se nemusíte nějak zvlášť mazlit, 328i drží a drží a když to vzdá, tak celá. A to se koriguje strašně snadno, jakkoli je přechod do takového stavu o to méně vyzpytatelný.

Nevím, čím to je, nebyl jsem s autem na váze (bohužel), abych ověřiil rozdíl mezi ním a 330i E90, která je jízdně též přesvědčivá, ale tohle neumí. Říkáte, že něco podobného by pak musela nabízet jakákoli čtyřválcová trojka a objevil jsem Ameriku? Jak se to vezme - žádný čtyřválec v řadě 3 ještě neuměl jet takhle rychle a právě s rostoucí rychlostí se tento aspekt projevuje stále citelněji.

Hmotnost jako taková přitom ani papírově nijak závratně nízká není (1,5 tuny), a tak to pravděpodobně je to menším zatížením přídě, které pak logicky nemusí být vyrovnáváno přetáčivější zádí. Velkou zásluhu na tom má vzhledem k třídě vozu a jeho výkonu až absurdní rozchod kol a převaha toho zadního, ale jen tím to zaručeně není - 335i F30 se takto pozoruhodně nechovala a nic jiného než více kil převážně na přídi ji odlišovat nemohlo.

Podvozek se vůbec projevuje jinak. Na 19" kolech s pneumatikami typu runflat byste mohli čekat prkennou jízdu, ale to neplatí. Vedle 335i je to jednoznačně win-win - podvozek je jistější, i když nenáleží k verzi Sport, a přitom zásadně lépe kopíruje povrch. Že bych runflaty s chutí nacpal do nejbližší popelnice, protože hlavně v nízkých rychlostech po větších nerovnostech zbytečně poskakují, to platí stále, v tomto případě ale obtěžovaly snad nejméně, co jsem kdy u „runflatových trojek” zažil. A to mám stále v živé paměti 335i E92, která byla na 19" kolech s dojezdovými pneumatikami na špatném povrchu doslova nesnesitelná.

Zkrátka a jednoduše, 328i se na první pohled chová až příliš obyčejně, od konfekce ji ale odlišuje to, že jakmile po ní začnete něco chtít, ukáže mnohem lepší tvář, než jakékoli jiné auto na trhu. Svou jízdní noblesou na samé hranici možností přitom překonává i vrcholnou 335i a těžko by se jí v tomto směru rovnala i jakákoli starší generace trojky.

Možná se tedy ptáte, jestli vůbec má smysl kupovat si kvůli rychlosti 335i, konec konců i podle továrních údajů o zrychlení z nuly na stovku je 328i jen o málo pomalejší. Na stovku možná, ve vyšších rychlostech ale 328i nemá vedle 335i co říci a od nějakých 180 km/h už se k vyšším rychlostem příliš nežene. A mám pocit, že by měla co dělat i se starší 330i E90, která k omezovači na 250 km/h doráží o poznání rozhodněji.

Zajímavé by ale bylo srovnat si 328i a 335i F30 na pomalejší technické trati, kde se nestačí projevit opravdu výrazná dynamická nadvláda šestiválce ve vyšších rychlostech a naopak se bude projevovat lehkost a jakási zvláštní mrštnost (auto vám mrštné nepřijde, ale když ho začnete ostře vodit zatáčkami, nemůžete jej nazvat těžkopádným) čtyřválcové trojky.

328i každopádně má své kouzlo, jen si o něj musíte důrazně říci. Její limity totiž budou totiž dlouho dále, než si budete myslet. Pokud oceníte její chladnou neutralitu až do krajnosti, bude i vás bavit, jen trochu jinak, než bývá u trojky zvykem.