Autoforum

/

Foto: Mirek Brokeš, Autoforum.cz

Honda CR-V se dlouhodobě těší oblibě českých zákazníků. I v nové generaci má dobře našlápnuto k tomu na tuto tradici navázat.

Převody, jaké bychom chtěli i jinde

Převodovka CR-V není úplně neobvyklá, podobně poskládané kvalty mělo například Mitsubishi ASX. Na sprinty to není, ale pro běžný provoz prostě není nic lepšího. Kombinace využitelného otáčkového pásma a takové převodovky znamená, že až někam ke 160 km/h dokážete z motoru vyždímat dosažitelné maximum. Co na tom, že ve 190 km/h pak zasáhne omezovač, ve světle předchozích faktů je to podružná věc.

Tabulka otáček motoru při vybraných rychlostech

Tabulka maximálních rychlostí na jednotlivé převodové stupně

Co na to spotřeba? V pořádku, odpovídá. Zkuste v běžném provozu jet za více než 13 l/100 km a budu vás obdivovat. Ostatně už jízda za 10 znamená neustálou hrozbu pro dlouhodobý pobyt vašeho řidičského oprávnění na úřadu. Ani na dálnici se při plném využívání schopností motoru přes 10 litrů moc často nepodíváte. Běžně se s CR-V jezdí za 6 až 7 litrů, za 8 už pak budete patřit mezi ty nejrychlejší. Minimální dosažitelná spotřeba ale zase tak zázračná není. Než se k ní dostanu, musím ocitovat tovární čísla. Nejdříve ta platná pro předchozí generaci vybavenou stejným motorem. Prospekt v jejím případě uvádí 6,5 l/100 km, u nové je to 5,8. Je mi záhadou, kde se ta úspora vzala, ale nutno dodat, že při troše snažení se za tolik dá opravdu jezdit.

Stejně jako u Civicu, ani u CR-V nechybí možnost sbírat zelené stromečky. Nejedná se tedy o nějakou předvánoční soutěž, byť do CR-V by se jich vlezlo docela hodně, jen stačí zmáčknout zelené tlačítko s nápisem ECON. Na rovinu, se spotřebou se nic zvláštního nestane, jen reakce na plyn jsou o poznání horší.

SUV dle definice

Již v úvodu jsem zmiňoval, že tento test započal dnem stráveným za volantem dvou exemplářů této kategorie původem od prestižních německých značek. Celou dobu jsem měl za jejich volanty pocit, že výrobce vlastně nechtěl udělat SUV, že chtěl udělat normální sedan či kombi s prima jízdními vlastnostmi a pak se nějak zapomněl a dal na to vysokou karoserii. Nebo to bylo naopak? Udělal SUV a pak zjistil, že nejezdí, jako prima sedan a pokusil se s tím něco udělat? Ono je to jedno, dopadlo to stejně. Nejezdí to ani jako sedan, ani jako SUV.

„A vojín Kefalín, čo si predstavujetě pod takým pojmom SUV?”, zeptal by se klasik. Správná odpověď bude asi pro každého jiná, já si ale myslím, že pokud už musí tato auta trpět nevýhodami způsobenými vyšší stavbou, měla by se na silnici odvděčit komfortem. Divím se zástupům zákazníků, kteří si pak, snad z prestižních důvodů, SUV koupí a doplní ho sportovním paketem obsahujícím snížený podvozek a nízkoprofilové pneumatiky na velkých kolech. Lepších jízdních vlastností se nedočkají, za to natřásání spoustu. Nu co, je to jejich věc a přejme jim to. Ti ostatní, kteří se mnou souhlasí, si směle mohou pořídit CR-V.

Ale po pořádku. Podvozek každého SUV je vlastně velkým kompromisem mezi oním komfortem, schopnostmi vydat se mimo zpevněné cesty a alespoň přijatelnými jízdními vlastnostmi na silnici. Hyundai Santa Fe si od nás vysloužilo velmi slušné hodnocení, já se ale nebojím prohlásit, že ho CR-V na silnici překonává. Možná bude o chlup méně stabilní na maximu dálniční rychlosti, o to lepší je na okreskách. Součástí testu byla okružní cesta mezi Olomoucí, Jeseníkem a domovem zubatých žab. Znalci už se usmívají, pro ostatní dodám, že je při tom nutno překonat velkou část Jeseníků. Netěšil jsem se, nakonec jsem si to docela užil.

CR-V samozřejmě není žádný sporťák, na limitu je nedotáčivé, naklání se a boční přenos hmotnosti připomíná zhoupnutí kyvadla, při kterém řidič vypadává ze sedadla. Stačí ale dodržet plynulost a CR-V se bude horskými silnicemi protahovat jako nějaký kompakt. Vypněte si ESP a v zatáčce vám řízení odlehčením naznačí, že kola ztrácí kontakt. Lehce uberte, auto se zhoupne, zatíží předek a dále následuje zvolenou stopu. Vadou na kráse jsou brzdy, tedy spíše přecitlivělé ABS. To zasahuje příliš bry a ještě u toho pouští blinkry. Je nepříjemné, když vám auto před každou ostřejší zatáčkou bliká jako popelářský vůz.

To vše CR-V zvládá nejen na hladkých cestách, ty rozbité polyká úplně stejně. Žehlička to není, absorbuje ale tolik, že je vám jedno, jestli jedete po kočičích hlavách, v pravém pruhu D1 nebo nějaké zapomenuté cestičce 3. třídy. Vadou na kráse je hluk od podvozku, jinak se karoserie jen tak pohupuje. V terénu jsem auto příliš netrápil, ale blátivou lesní cestu rozbitou od traktoru zvládlo s přehledem. Kdo chce více, musí lovit v jiných vodách.

Elektronika vládne světu

Na CR-V se v době, kdy se prodávala její první generace, přilepila pověst auta s nepředvídatelným pohonem všech kol. Ano, u té první se to připojení dělo poněkud překotně, ale kde že loňské sněhy jsou. Nejnovější generace využívá systému Real Time AWD, kde je mezi hnacím hřídelem a zadním diferenciálem lamelová spojka spínaná elektronicky ovládaným elektromotorem. Tolik teorie. Reálně se to projevuje tak, že ať elektronika pod vámi dělá co chce, stejně o tom nevíte. Nezkusil jsem na sněhu či ledu, možná to půjde poznat více, kluzkým blátem jsem se do kopce prokousal bez potíží a na mokré cestě se to projevovalo tak nějak nijak.

Testované auto se pyšnilo rozsáhlou nadstandardní výbavou, jejíž součástí byly všelijaké pomocné systémy. Plně vypínatelnou stabilizaci jsem již zmiňoval, Start-Stop přetvářející auto na vibrační stolici je samozřejmostí. Standardem je u CR-V asistent pro rozjíždění do kopce. Tak ten, to se přiznám bez mučení, mi opravdu pil krev. Je tak aktivní a nepřizpůsobivý, že prostě musíte počkat, až vám brzdy uvolní. Jste rychlí na pedálech? Umíte pracovat se třemi pedály naráz? S tím se jděte chlubit jinam, asistent drží a držet nepřestane dokud se mu neuráčí.

Dalším v řadě, tentokráte už za příplatek, byl adaptivní tempomat. Funguje dobře, jen ne u nás. Drží si příliš velký odstup, do kterého se nezřídka někdo vecpe. A stejně jako u konkurence, na dálnici stačí trochu prudší zatáčka, kde se do paprsku radaru dostane kamion ve vedlejším pruhu a CR-V panicky brzdí. Na tempomat navazoval systém pro zmírňování následků kolizí, který pomocí radaru sleduje auta před vámi a buď vyzývá k akci, nebo sám brzdí. Fajn věc, v ostřejší zatáčce vám přitáhne pás a zabrání vypadnutí ze sedadla. Jinak spolu s asistentem pro udržování jízdních pruhů ideální zlý sluha. Možná jsem příliš podezřívavý, ale nejsou tohle přesně systémy, které dodávají falešný pocit sucha a bezpečí? Jak jinak si vysvětlit neojedinělou reakci ve smyslu, že je to fajn, to se pak za jízdy po dálnici dá v pohodě sledovat facebook? Je na každém, jak těchto sluhů bude využívat, ti s frakem označeným velkým H umí opravdu pomoci.