Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Hyundai i30 je i jako kombík s levnější benzinovou 1,6 velmi dobrým autem. Auru výjimečnosti ale vedle naftového hatchbacku postrádá.

Pokud se zajímáte o Hyundai i30 a občas zabloudíte na Autoforum.cz, patrně vám neunikl náš jarní test pětidvéřového hatchbacku s motorem 1,6 CRDi a skoro maximální možnou výbavou. Jestliže unikl, přečtěte si ho, neboť dnešní recenze na něj v mnoha směrech navazuje. A jestliže ho máte nastudovaný, víte to, co já - že jde o mimořádně dobré auto. Slovo „dokonalý” používám velmi nerad, neboť dokonalé není nikdy nic, ale v rámci toho, co si bylo možné v té době v nižší střední třídě při dané ceně představit jako možné, svým způsobem o perfektní auto šlo. O jisté neduhy sice nebyla nouze, vedle předností v klíčových funkčních ohledech (kvalita jízdy, uživatelská přívětivost, jízdní efektivita) se ale jednalo o banality a dokážu si představit neobyčejně širokou skupinu zákazníků, která bude s takto naladěnou i30 naprosto spokojena.

Dnes tu máme i30 znovu, takže skeptici mají jasno. Janda zkorumpovaný korejskými miliony nám znovu předestře, jaká je i30 perfektní kára a že nejlepší fára jsou jen ta s padlým H na kapotě. No, tak jednoduché to nebude, neboť odlišností mezi prve a nyní testovaným autem je docela dost.

Napodruhé se mi do rukou dostal nový kombík, který byl vybaven skoro minimální možnou výbavou, pod kapotou měl druhý nejlevnější motor a na tachometru místo trochy hned 12 tisíc kilometrů. To dává spoustu prostoru k novým závěrům, však jde do značné míry o úplně jiné auto, navíc po 12 tisících novinářských kilometrech, které můžete ve srovnání se standardem směle násobit pěti. Nová karoserie si vyžádala upravený podvozek, základní provedení zamávalo vyšperkovanému interiéru, motor nemá s tím původním společného vůbec nic a podobné je to i s převodovkou. To pochopitelně otevírá otázky nad kvalitou jízdy, ovladatelností, efektivitou provozu... Takže jak je na tom i30 ve verzi pro zahrádkáře s omezeným rozpočtem? Pojďme se na to podívat.

Příjemné i s jednodušším interiérem

Vnější design i30 kombi není třeba příliš rozpitvávat, ve srovnání s výchozím pětidvířkem novinkami nehýří. Atraktivní příď je kompletně převzata z hatchbacku a totéž platí o většině karoserie až za sloupky B. Podstatnou odlišnost představují až oba zadní sloupky, které mají nižší sklon a celkově jinou podobu. To ovlivňuje i vyznění zádě, která je též mnohem méně skloněna a její střih je celkově konzervativnější.

Koncová světla sice vypadají velmi podobně, ale stejná nejsou a snaha o oslovení jedinců snících o převozu všech palet s dlaždičkami z místního Bauhausu naráz vyústila v jiné tvarování víka kufru a nárazníku. K odlišným základním tvarům se navíc přidávají i jinak ztvárněné detaily - registrační značka zamířila z nárazníku na víko kufru, nárazník je tak plochý jak Miss Korea, chybí vykrojení u mlhovek, vysouvací parkovací kamera má pevné umístění... V těchto místech se změn najde dost.

Já kombíky příliš v lásce nemám a ani tento se mi ve srovnání s hatchbackem nezamlouvá. Na druhou stranu, ani záď hatchbacku není zrovna vesmírně krásná, takže to berte jako druhý pokus o umravnění divokých linek předních partií postupujících směrem vzad. Třeba se tato variace zrovna vám líbit bude.

Přední část interiéru je pochopitelně totožná jako u hatche, takže zdánlivě není o čem mluvit. Jenže tentokrát testovaná verze byla skoro bez výbavy. Šlo o úplně základní provedení, kterému sudičky z PR oddělení Hyundai přisoudily akorát jeden paket s trochou výbavy za dvacet tisíc korun a hliníková kola za pět. Vznikla tak trochu bizarní konfigurace s parkovací kamerou a vyhřívanými sedadly, ale pouze manuální klimatizací. Co ale bylo pro dojem podstatnější - vůz měl jednodušší přístrojovku a místy skromnější materiály. Přesto musím říci, že vnitřek ostudu vůbec nedělal.

Především byl po uvedené porci kilometrů pořád výborně smontovaný a pominu-li poškození na místech typu vnitřní prahy, kde se akorát někomu nechtělo zvedat nohu při nastupování (typický nešvar...), nebyl ani viditelně opotřebovaný. Skromnější konfigurace pochopitelně nedýchá luxusem, ale ani základní přístrojovka s jednodušším displejem, střední konzole s nejlevnějším rádiem nebo sedadla s látkovým čalouněním přinejmenším nepůsobí nevhodně nebo lacině. A když jsme u sedaček, také ty základní byly svým tvarováním a rozměry neobyčejně příjemné i pro mou nekonvenční postavu.

Vnitřnímu prostoru pro posádku kombík mírně prospěl vzadu, když přidává trochu místa pro hlavu, ale v tomto směru je fajnovým místem k životu i hatchback. Ta podstatná změna se odehrála za zadními opěradly, kde v kombi najdete o hodně větší prostor pro zavazadla - až 528 litrů v základním uspořádání. Pro testování zavazadlových prostorů jsem se asi nenarodil, takže jen řeknu, že mi přišel být vyhovující - o slušné porci místa v litrech nemá smysl diskutovat, ve srovnání s hatchbackem je příjemná šíře vstupního otvoru i nižší nakládací hrana. Podlaha je s ní prakticky v rovině, je to ale trochu fígl, zavazadelník je přirozeně hlubší, na jeho vrchu je ale jakési druhé dno, do kterého můžete odložit větší či menší drobnosti.

Více po mě nechtějte vědět, nedovedu si představit, k čemu by mi tak monstrózní prostor byl dobrý každý den, nebo alespoň každý týden, nebo alespoň každý měsíc, nebo... A pokud vy ano, výše zmíněné vás snad spolu s přiloženými fotografiemi navede k závěru, zda dokáže vyhovět vašim potřebám.