Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Děti, mám pro vás špatné zprávy - váš silný hrdina z Mladé Boleslavi je trochu bačkora. Je to ale důvod k lítosti i pro někoho jiného?

Interiér je hlavně přifouklá Octavie

Jestliže zevnějšek Superbu III se mi zprvu zdál být tak trochu „nenový”, o interiéru to platilo dvojnásob. Škodovka jej sice prezentovala jako dar z nebes, ale... srovnejte si jej sami s vnitřkem Octavie III. Mnoho lepších podkladů pro hru „najděte pět rozdílů” budete hledat stěží. A osobní kontakt ve mně v tomto případě jiný dojem neudělal.

Nechápejte mě špatně, proti heslu „proč měnit, co funguje” nemám zhola nic. Mé námitky míří primárně jinam - vadil mi v prvé řadě rozpor mezi tím, co automobilka hlásala a co mé oči viděly. A vadí mi stále, následující řádky tak berte jako dílo kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru.

Vnitřek Superbu III a Octavie III pochopitelně není stejný. Hlavně základní architektura je jiná, poněkud hranatější. Na druhou stranu se nikdo nemůže divit, že když v autě použijete prakticky stejnou přístrojovku, prakticky stejný volant, prakticky stejný palubní systém, prakticky stejné ovládání ventilace nebo prakticky stejnou řadící páku, dělá vše... prakticky stejný dojem. Tak to prostě je a oněch více či méně zcela společných prvků je podstatně více - drobnější ovladače jsou snad úplně totožné.

Po mém soudu je to škoda, s malým š. Neznamená to, že interiér je fakticky špatný, to ani trochu. Vypadá solidně, díky své jednoduchosti je přehledný, ergonomicky povedený a použité materiály jsou v rámci nabídky škodovky zřetelně nejkvalitnější. Funguje, laská, těší. Jenže jako byste jej už někde viděli, někde níže, někde v autě klidně s poloviční cenou. Nevím, jestli za tím stojí snaha o šetření nákladů, ale myslím, že toto nemuselo být. U vlajkové lodi Škody rázem musíte skousnout, že nemá tak úplně „vlajkovo-lodní” interiér. Sice mu po funkční stránce nic neubírá, jenže obal také prodává a i když není ošklivý, chybějící jedinečnost nelze ignorovat. Jsem přesvědčen, že svébytnější řešení by Superbu slušelo více.

Ať už se vám „octavioidní” dojem z interiéru zamlouvá nebo ne, pochopitelně není vším. I pokud připustíme, že tohle je něco jako Octavie, jedním dechem je třeba dodat, že pořádně přifouklá. Čeho si všimnete hned, je konečně velkorysý prostor v příčném směru. Máte-li ve zvyku často rozhazovat rukama nad chováním jiných řidičů, je tohle první Škoda, ve které si s rukama na volantu neomlátíte loket o dveře, i když do kolonky povolání vyplňujete „basketbalista”. Ani v Superbu to zvykem nebylo a dobré pocity podporují také velkoryse střižená sedadla -možná sedáky by mohly být o něco delší, jako palčivý problém jsem ale jejich délku nevnímal.

Dostatek místa v podélném směru už nový není, jakkoli se zdá být ještě velkorysejší než kdy dříve. Přetrvávajícím paradoxem tedy je, že ačkoli se Superb po mnohých pokusech tvářit se jako auto vyšší střední třídy stále nazývá vozem třídy střední, prostorem jasně překonává snad všechny modely o třídu výše a některé i o dvě. Tak, jak se posadíte v Superbu dozadu, se vám hned tak někde nepoštěstí a přitom tím není uměle omezován ani prostor vpředu.

Mimořádně prostorné auto, tím Superb nadále je, a to ještě přesvědčivěji než dosud. Kapitolou samou pro sebe by mohl být monstrózní, bazénový zavazadeník, který při již zmíněné, kompaktně působící stavbě vozu pokládá otázku, jak se do něj vůbec mohl vejít. Nejde tu jen o samotný prostor (625 litrů), podívejte se také na fotky, jak hluboko a daleko se táhne. A když si k tomu přidáte spoustu drobných „serepetiček” (aka Simply Clever), které jeho využitelnost dále zvyšují... Snad i škoda čekat na kombík, nic podstatně nového do hry nevnese, nemůže vnést. Ale dost už statického zkoumání, tohle auto by mělo i jet.

Motor má švih, noblesu V6 ale postrádá

Superb s příchodem své třetí generace přišel o šestiválec - dobře víme, proč. Protože jeho prodeje ale nebyly nezanedbatelné, nemohla automobilka zákazníky této verze ignorovat a snažila se pro novou iteraci Superbu nabídnout alespoň nějakou náhradu. Tou se stal dvoulitrový čtyřválec 2,0 TSI, známý z nespočtu modelů koncernu Volkswagen v podobně rozmanitém počtu verzí. Ve vrcholném Superbu je naladěný na výkon 206 kW (280 koní), což rozhodně není málo, silnější sériovou Škodu svět nepoznal. Že s nimi auto nebude pomalé, se dalo tak nějak očekávat, ale je to vhodné řešení pro auto takové velikosti, hmotnosti, zaměření..? To už jsou docela jiné otázky.

Přesto zkraje musím potvrdit onu dynamickou domněnku. On totiž Superb není ani v tomto provedení nijak extrémně těžký - jistě, něco přes 1 600 kg není vysloveně málo, ale je to hodně na auto takové velikosti, s vnitřním prostorem na pomezí vyšší střední a nejvyšší třídy (bez přehánění), 280 koňmi, pohonem všech kol a automatickou převodovkou? S virtuálním eurořidičem na palubě? Pokud říkáte „ano”, pak přeji dobré ráno do nemocnice, probrali jste se po 20 letech kómatu. Pro srovnání - čtyřválcové BMW řady 5 ve verzi 28i xDrive s automatickou převodovkou váží o 170 kg více. Je o 46 mm delší, o 4 užší, o 4 nižší, má o 35 koní méně a dovnitř se toho vejde asi polovina. Ale BMW 5 je přece úplně jiné auto! No, to určitě...

Superb 2,0 TSI 4x4 je prostě výkonný a relativně „netěžký”. Když si k tomu přidáte mnohokrát probírané přednosti jednotky 2,0 TSI, jejíž parametry jsou jen nepodstatně odlišné od té v Seatu Leon Cupra a přidáte dobré zpřevodování šestistupňového automatu, nemůže jít o pomalé auto. Opravdu nejde, jak vám dosvědčí i přiložené video s akcelerací z klidu až k maximální rychlosti a několika ukázkami pružného zrychlení. Ani ty ale dostatečné zřetelně nevykreslí, jaký přirozený švih a dynamickou lehkost Superb s 280koňovým TSI skýtá.

I když jsem s ním jezdil převážně při zatížení dalšími 250 kg (eurořidiče si zase odečtěte, toho jsem vysadil), ani jednou jsem nenarazil na projevy jakékoli dýchavičnosti. Pochopitelně, v nejnižších otáčkách se motor chvíli probírá k životu, po chvíli a především pak v těch středních a vyšších s autem cvičí s pozoruhodnou lehkostí. Typické předjížděcí manévry z rychlostí okolo 80 km/h na trojkou jsou radostí a motor netěší jen dynamikou - jeho výkon s rostoucími otáčkami příjemně graduje a smysluplné i jeho vytáčení do hloubi červeného pole otáčkoměru. Chce se mu pořád a stále, až kam automatická převodovka dovolí.

Dynamika i celkový projev motoru jsou příjemné a to včetně toho zvukového, který je v některých jízdních režimech nastavován (zde jemně, není to Cupra...) reproduktory. Motor navíc nezklame ani svou spotřebou, což je u 2,0 TSI opět nepřekvapivé zjištění. My jsme celý test s kolegou absolvovali se spotřebou téměř 20 litrů na 100 km, což se může zdát jako vysoké číslo. Jenže tohle nebude hodnota typická, ale spíše extrémní - charakter dálniční jízdy si z přiloženého videa můžete představit sami, jak to vypadalo na okreskách pro změnu napoví snímek v další kapitole. Při takovém zacházení bych od limuzíny s 280koňovým turbem čekal více a pokud jsme zvolili mírnější, přesto zdaleka ne defensivní styl, spotřeba se pohybovala okolo 10 litrů na 100 km. Tohle problém nebude, jakkoli udávaná kombinovaná spotřeba 7,1 litru benzinu na 100 km bude dosažitelná leda při velmi pasivní jízdě.

Takže spokojenost, prima downsizing? Ne tak docela. Nemohu po stránce „objektivních zjištění” motoru mnoho vyčítat - autu dopřává absolutní i jakousi samozřejmou, neměřitelnou dynamiku, projevuje se tiše či příjemné zvučně a za své dobré služby nežádá nemístně mnoho paliva. Přesto jsem se počas testu nemohl zbavit pocitu jeho jisté nepatřičnosti. Že by mohl znít a pod přední kapotou si příst trochu jinak, je spíše zatvzrelý pocit staromilce, jedna věc ale až tak subjektivní není.

U podobného auta očekáváte jistou noblesu a to ne jen z hlediska kultivovanosti či zvuku. Měla by mít také svůj dynamický aspekt, určitý nástup výkonu, jeho průběh, očekával bych distingvované reakce na práci s plynem... Jenže to se u malého turba nedostavuje, zejména pak v nižších otáčkách. Pořád cítíte, že mezi vámi a motorem něco je, co způsobuje jistou nervozitu, neurvalost, co činí nástupy výkonu příliš překotnými, obtížně korigovatelným, něco, s čím se prostě nepracuje úplně snadno, zvlášť když to všechno můžete ovládat jediným pedálem (povinný automat...). V Leonu Cupra patří jisté uličnictví ke hře, ve Škodě Superb? Tam je podle mě trochu navíc.