Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Pozoruhodným dílem se prezentuje holandský Squadra Tuning. Sexy Alfu GTV vybavil dvěma motory V6, jedním pro každou osu. S 487 koňmi jede jako ďas.

Mezi všemožnými tunery se zejména v posledních letech stalo zvykem volit při úpravách cestu nejmenšího odporu. Trochu jiný software řídící jednotky, pár kousků plastu, jiný volant, zuřivé jméno a na světě je skoro nové auto. Proč ne, ale poctivá úprava podle nás vypadá jinak - snaží se jít do samé podstaty techniky vozu a nebo se ji dokonce pokouší pozměnit. Právě druhou cestu zřejmě nejraději volí Stephan Lenior, jehož firma Squadra Tuning se blýskla zásadně přepracovanou Alfou GTV. Má totiž celkem dvanáct válců, dva motory a pohon všech kol.

Lenior s úpravou poprvé vyrukoval již loni, a tak pro vás možná nejde o úplnou novinku. Nedávno se ale Alfě GTV Bi-Motore, jak si celé dílo říká, věnoval holandský Autoweek, a tak o ní víme mnohem více a prohlédnout si ji můžete i na vcelku popisném videu. Pojďme ale začít pěkně od podlahy.

Sama Alfa Romeo GTV V6 není zrovna slabým autem. Je to sice spíše stylové GT než nějaký sporťák, i dnes (nebo spíše především dnes) ale představuje zajímavou kombinaci výkonu, velikosti a hmotnosti. Jenže Stephan Lenior je očividně maximalista a na svou vlastní otázku „Co uděláte, když výkon motoru vašeho vozu není dostatečný?” prezentovanou na webu vlastní firmy odpověděl dosti radikálně a přidal ji prostě druhý motor V6. Své místo si našel tam, kde má GTV běžně zavazadelník, a na světlo světa se začala postupně drát dvanáctiválcová čtyřkolka Alfa Romeo.

Kompletní dokumentaci celé přestavby lze najít na webu Squadra Tuningu (i ten by mimochodem potřeboval nějaký ten tuning...) pouze v holandštině, pokusíme se vám ale to podstatné přiblížit. Pokud jsou naše informace správné, dozadu přišel agregát 3,2 V6 i se svým uchycením z Alfy 166. Vepředu se pochopitelně nachází šestiválec 3,0, který byl do GTV V6 montován již ve výrobě. Každý motor dostal vlastní pětistupňovou převodovku z Lancie Kappa 2,4 JTD, obě pochopitelně se společným ovládáním jedinou řadičkou, stejně tak je tomu i v případě spojky a plynu.

Vůz musel kvůli zásadně těžší zádi dostat i nové brzdy, které pocházejí opět z Alfy 166 a aby tvůrce tohoto vozu alespoň trochu kompenzoval vyšší hmotnost jako celek, zbavil jej veškeré nepotřebné výbavy od elektricky ovládaných sedadel přes klimatizaci až po odhlučňovací materiály, přibyla naopak lehčí kola. Z vnějšku se k tom toho nezměnilo vůbec nic, snad jen velký otvor na víku „kufru”, který přivádí vzduch k chladiči druhého motoru prozrazuje, že vzadu není něco v pořádku...

Podle stvořitele tohoto něžného monstra dávají oba motory dohromady výkon až 487 koní. Těžko říci, jak byl naměřen a tedy jak je tento údaj věrohodný, dynamika ale ostudu rozhodně nedělá - zrychlení z 0 na 100 km/h za 4,5 sekundy, na 200 km/h za 14 sekund a teoretická maximální rychlost 299 km/h jsou hodnoty vlastní už vážně míněným sporťákům.

Nevíme, jak se s takto řešenou čtyřkolkou jezdí (synchronizace fungování obou motorů musí být nesmírné složitá), ale auto samo o sobě opravdu jezdí a vůbec ne špatně. To můžete ostatně sami seznat na přiloženém videu, kde se k fungování jednotlivých částí vozu vyjadřuje přímo Stephan Lenior. Žel bohu holandsky, některé věci ale nepotřebují komentář. Třeba to, že uvnitř vozu má veškeré informace o stavu motoru dvakrát a i spouštění každého agregátu má vlastní startovací tlačítko...

Petr Miler