Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

U Nissanu zřejmě zjistili, že větší problém než Leaf neprodat je ho prodat. A tak si ze zájemců o vůz vybírají jen ty „vhodné”.

Nissan Leaf je pro praktický život 99,9 % uživatelů aut naprosto nepoužitelný. S kapacitou akumulátorů přibližně odpovídající nádrži se sedmi litry nafty a dobou dobíjení, která ve většině obvyklých zásuvek přesáhne 10 hodin, selže už při prvním pokusu dojet kamkoli jinam než ráno do práce a odpoledne z práce. Pokud byste s ním byť jen jednou za dobu jeho vlastnictví chtěli dojet dále, ukáže vám záda. To jsou zkrátka fakta. Ostatně ani výše zmíněné číslo jsme si nevycucali z prstu, elektromobily obecně nejsou aktuálně s to oslovit ani jedno promile světových zákazníků nových aut a Leaf je jen jedním z nich.

Vlastně na tom není nic špatného, jenže automobilka se tváří, jako kdyby s tímto modelem rozbila „elektrický bank”. Absurdně s ním zvítězila v anketě auto roku, jeho dojezd považuje za dostatečný a když někde prodá více než pár auta díky monstrózním zvýhodněním všeho druhu, hned se tím chlubí. Takže úspěch? Navenek možná, pod povrchem to ale zřejmě taková sláva není.

V Austrálii se totiž provalilo, že zájemci o Leaf musí před koupí u Nissanu podstoupit tzv. „suitability test” tedy jakýsi test vhodnosti. Pokud před ním zájemce neobstojí, Nissan mu auto neprodá, i kdyby se rozkrájel.

O co v této zkoušce jde? Všechny detaily zatím nejsou známé, jisté ale je, že test je dvoukolový a Nissan se v něm zajímá hlavně o to, jak zákazník hodlá vůz využívat a jakým elektrickým zázemím disponuje ve své domácnosti. Pokud úmysly zákazníka nebo technické předpoklady jeho příbytku vyhodnotí jako nevhodné, pak mu zkrátka řekne „sorry”.

Po medializaci této záležitosti u protinožců vydal Nissan stručné tiskové prohlášení, ve kterém tuto praxi přiznává a konstatuje, že většina zákazníků, které odmítl, nedisponovala parkovacím místem jinde než na ulici nebo se přiznala k pravidelnému cestování na delší vzdálenosti. Asi by nebylo od věci se zákazníka před koupí neformálně zeptat, jestli je si vědom reálných limitů auta a dobrat se tomu, zda je pro něj opravdu vhodným řešením. Ale formální dvoukolový test?

Pochopitelně se ihned začalo mluvit o tom, proč Nissan něco podobného dělá. Některá média spekulují, že tak reguluje příliš velkou poptávku, tento problém ale Japonci určitě neřeší. Jsou si totiž, ač to veřejně nepřiznávají, vědomi faktu, že Leaf je i přes mediálně budovanou image elektromobilu pro každého skutečně použitelný jen pro extrémně úzkou skupinu zákazníků a výběrem klientů pouze z ní se vyhýbají hněvu všech ostatních. Ten se na ně logicky musí snést poté, co vůz není schopen uspokojovat reálné potřeby klientů, jenž vůz reklamují, nehovoří o něm v dobrém nebo jinak vystavují Nissan negativním důsledkům uskutečněného prodeje.

Nissan zkrátka stejně jako všichni před ním přichází na to, že elektromobil není ani tak problém neprodat, problém je ho prodat, i když není nabízen zrovna levně. Jeho praktická využitelnost je minimální, cena vysoká a už tato kombinace zákazníky těžko nadchne. A to se automobilka zatím nemusí potýkat s reklamacemi souvisejícími s omezenou životností akumulátorů - i zde se Japonci tváří velmi sebevědomě, nedokážeme si ale představit, že akumulátory skutečně vydržely bez důsledku deset let každodenního dobíjení.

Dosud to prakticky se všemi masověji prodávanými elektromobily v uplynulých dekádách dopadlo stejně - automobilky je nakonec od zákazníků odkoupily zpět a zlikvidovaly, aby se s výše zmíněnými problémy jednou pro vždy nemusely potýkat. A ani bychom se nedivili, kdyby Leaf jednou potkal podobný osud.

Aktuální australská (a možná nejen australská, nepředpokládáme, že by Austrálie měla být jedinou zemí, kde se něco podobného děje) praxe naznačuje, že se Nissan s těmito potížemi reálně potýká. Kdyby tomu bylo jinak, jistě by vůz bez řečí prodal každému, kdo je ochoten požadovanou sumu vytáhnout z peněženky. On si ale vybírá jen ty, u kterých podobné problémy neočekává. Ani vysoká cena Leafu tak očividně není s to Nissanu vyvážit potíže, které by mohl mít v souvislosti s prodejem vozu těm, kteří jej používá „nevhodným způsobem”. Třebaže to v tomto případě znamená i úplně normální ježdění...

Zdroje: Nissan, Australský tisk

Petr Miler