Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Speciální dlažba s reliéfními špunty či specifickou barvou je vidět na řadě míst hlavně větších měst. Možná tušíte, proč vznikla, ale co všechno „umí”?

Jistě jste si toho někdy všimli - jdete po chodníku a najednou je někde dlažba se „špunty”. A nebo ani nemusíte nikam chodit, dobře vidět jsou i zpoza volantu auta na chodnících vedoucích k přechodům na křižovatkách či jinde v bezprostřední blízkosti silnice. Člověka v první chvíli napadne, že jsou tu proto, aby dlažba v zimě tolik neklouzala, jenže to není ten důvod.

A není zatím ani snaha informovat chodce zahleděné do mobilu, že jsou u silnice, jakkoli v případě této domněnky byste byli pravdě blíže - tyto hrbolky existují kvůli slepým a slabozrakým lidem, aby se mohli lépe zorientovat. A pokud si nyní říkáte, že to přece dávno víte, je třeba dodat, že to zdaleka není celá odpověď. Je až pozoruhodné, kolik různých druhů podobných prvků v chodnících existuje - pro každé místo, které by mohlo být pro člověka se špatným zrakem nebezpečné, totiž existuje jiný vzor dlažby pro nevidomé.

Video níže, které vytvořil britský Královský národní institut slepců, vysvětluje poměry v Londýně. „Velmi málo lidí nevidí vůbec nic, to je důležité říci, jen asi tři procenta,” říká Richard Holmes z Institutu. Někteří lidé vnímají světlo, jiní mají dobré periferní vidění a špatné středové vidění, pokračuje.

Je tu také vysvětlení, co které vzory znamenají. Špunty v rovných linkách například signalizují změnu sklonu chodníku před přechodem pro chodce; tenčí pruh takových dlažebních kostek či dlaždic vede směrem k přechodu a u kraje chodníku je takováto dlažba po celé šířce přechodu. Špunty v nerovných linkách označují blízkost hrany nástupiště vlaku nebo metra.

Oválné výstupky signalizují nástupiště tramvaje - tedy místa, kde není velké propadliště jako na vlakovém peróně, ale pořád vás tam něco může přejet. Příčné reliéfní proužky přes chodník znamenají schody nebo něco podobného, kde můžete zakopnout. Naopak podélné proužky ukazují trasu, která je bezpečná. A u chodníků, jejichž půlka je cyklostezkou, řekne směr proužků, která půlka je která.

Podstatné jsou také barvy speciální dlažby. Obecně jsou jasné, kontrastní barvy vhodné pro lidi s omezeným viděním, protože velké rozdíly v barvě jsou vnímány snáze. Červená barva znamená, že má přechod semafory - nebo by to tak aspoň mělo být. Ovšem z estetických důvodů je speciální dlažba nezřídka jen v jiném odstínu šedé než zbytek chodníku. Zdravému oku to víc lahodí, ale znamená to, že je slabozrací lidé vidí hůř.

Samozřejmě je důležité, aby v rámci města byly vzory konzistentní, protože pro slabozraké lidi je bezpečná navigace městem složitá a jakékoliv odlišnosti, např. i chybně vrácený poklop, jsou matoucí. A je také nutné zvolit správný poměr mezi speciální a normální dlažbou, protože např. pro člověka s artritidou může být chůze po takové dlažbě bolestivá. A řekněme si na rovinu, že není příjemná ani zdravému člověku v polobotkách.

Není tedy snadné v rámci města speciální dlažbu položit správně. Standardy pro britské chodníky mají asi sto stránek. Standardy veřejné infrastruktury jsou ale složité obecně; v každém případě musí být takové, aby jim rozuměli všichni - jak ti, co chodníky navrhují a staví, tak ti, co po nich pak chodí.

I v České republice jsou speciální dlažby nezřídka k vidění, však jste si jistě všimli, že nový chodník je třeba světle šedý a najednou v něm je pár červených dlažebních kostek se špunty. Pokud jste nevěděli, k čemu slouží, teď už to víte. A pokud jste to věděli, jen jste nebyli nuceni zajímat se o hloubku jejich významu, buďte za to rádi - existují lidé, kteří to štěstí nemají a i takové věci jim pomáhají snáze žít...

Zdroj: Tom Scott na YouTube

Petr Miler