Autoforum

/

Foto: Pagani

Většina automobilek se ohání tím, jak plní tužby a přání svých zákazníků. Vážně? Pokud nepatříte k těm, kteří chtějí to samé co skoro všichni ostatní, máte obvykle smůlu, a to i u Ferrari. Někteří ale ještě chápou, komu musí jít na ruku, když chtějí rozesílat tučné faktury.

Ještě před nějakými dvěma dekádami byl manuál standardem a často i jedinou volbou téměř u všech sportovních aut. A bylo jedno, zda šlo o ostrý kompaktní hatchback, výkonné kupé střední třídy nebo exkluzivní supersport. Dnes se ale musíte hodně snažit, abyste trojici pedálů a „fofrklacek” dostali do skoro jakéhokoli auta. A nejen to, přistoupit bude třeba také k mnoha kompromisům, neboť výrobci často spojují manuály jen s níže posazenými verzemi takových aut. Obzvláště smutné pak je, že se tak děje i u natolik renomovaných výrobců, jakými jsou třeba BMW či Porsche.

Chvíli se zdálo, že proti proudu by po letech mohlo začít kráčet Ferrari. V zákulisí se totiž začalo proslýchat, že italská automobilka chystá speciální verzi modelu 12cilindri, u které by došlo právě na návrat manuálu. Počáteční nadšení ovšem začalo rychle chladnout, neboť na světlo světa prosákly obrázky z patentového úřadu, které naznačovaly, že se Maranello vydalo cestou Koenigseggu. Tedy že nejde o skutečnou manuální převodovku, ale jen její elektronickou imitaci, která ve skutečnosti jen vydává povely tomu samému automatu jako u ostatních provedení.

Přesně tohle řešení 12cilindri Manuale smutně dostalo a jde o technologii, na jakou si asi u italské automobilky budeme muset zvyknout. Vývoj stoprocentně nebyl levný a v 1 499 kusech by nešel rozpustit. Přitom kdyby Ferrari kupříkladu nakoupilo manuály třeba u firmy Xtrac, mohlo by nakonec novou variantu prodávat ještě dráž jako autentické a dnes zcela výjimečné řešení. Přesně po tom dnes klientela prahne především, o čemž svědčí i ceny, za které se manuální verze dřívějších modelů prodávají v aukcích.

Právě Xtrac oslovila jiná italská automobilka, která je skutečně ochotna naslouchat hlasům svých zákazníků. A ti si nepřejí žádnou elektronickou náhražku, nýbrž originál. Jakkoli tedy Huayra byla původně vyvinuta jen s automatem, postupně se dočkala pravověrného manuálu. Ten je sedmistupňový a bez problémů zvládá na zadní kola přenášet 864 koní výkonu a 1 100 Nm točivého momentu, který produkuje šestilitrový dvanáctiválec z produkce Mercedesu-AMG.

Jako první se touto kombinací pochlubilo před dvěma lety provedení Epitome, nyní tu pro změnu máme druhý ze tří „sedmdesátkových hitů“. Šéf italské automobilky Horacio Pagani totiž loni slavil 70. narozeniny, pročež se rozhodl vyrukovat s novou edicí Huayra 70. Variantu Trionfo jsme si již představili, nyní tak přichází řada na Derecho. Tedy roadster oháknutý do dvouodstínového laku Pearl Orange, se kterým kontrastují modře zbarvené detaily. V obou případech je přitom jasně viditelná karbonová struktura karoserie.

Uvnitř pak vládne hlavně kombinace modré a bílé kůže, na volantu, řadicí páce či dveřních panelech si však můžeme povšimnout oranžových detailů. S karbonem pak Pagani nešetřilo ani zde, spojen je pak s broušeným hliníkem. Výsledek je opravdu působivý, jakkoli musíme přiznat, že verze Trionfo nám do oka padla více. O tom ale svět je, někdo má rád vdolky a jiný zase holky. Chutě zákazníků jsou totiž různorodé, a výrobci by se měli snažit o uspokojení každé z nich. K tomu se ale do důsledku má už málokdo.

Zdroj: Pagani Automobili

Petr Prokopec