Autoforum

/

Foto: Ferrari

Co všechno může být v autě ještě falešné? Upřímnou odpověď si raději necháme pro sebe, spojení „manuální převodovka” by ale nutně bylo její součástí. Je to další hloupá móda a je snad až smutné, že Ferrari s ní touží být spojováno.

Touha po autenticitě je přirozenou součástí charakteru člověka jako živočišného druhu. Ne každý si to uvědomuje, troufneme si to ale pro změnu označit za součást jakéhosi životního poznání, součást postupné vývoje lidské osobnosti. Je zkrátka jen otázkou času, než na to přijde snad úplně každý a začne chtít to pravé, to skutečné, to autentické. Ne to, co se za to vydává.

A troufneme si to posunout ještě dál, autenticita je podle nás něco, co nutí lidi ve výsledku lidi dělat možné i nemožné, aby se jí domohli. Je skoro jedno, jakou optikou se na věc podíváme, platí to snad vždy a všude. Některým ženám bude připadat jako prima obchod koupit si falešnou značkovou kabelku, než zjistí, že jen ta pravá přináší vše, co si s takovým produktem vysoké úrovně spojují. Muži mohou zůstat do nějaké chvíle přesvědčeni, že ukájet se nad obrázky náhodných žen dělajících prakticky cokoli jim dá v tomto směru vše, co mohou potřebovat, než zjistí, že i mnohem méně odvážná interakce se skutečnou lidskou bytostí je zážitek úplně jiné úrovně.

Stejně tak zjistíte, že jízda sebelepším simulátorem jízdy autem vám nedá nic, co by se dalo srovnat se skutečným prožitkem z řízení reálného automobilu.

Dobrat se vnějších projevů něčeho je zkrátka relativně snadné a zdánlivě zajišťující to samé, hlubší poznání téže věci v reálné formě vám ale odemkne novou úroveň vnímání, kterou nejde nijak nahradit. Moderní simulace či náhrady spousty věcí jsou velmi, velmi přesvědčivé, nemám o tom nejmenších pochyb. Ve svém širokém okolí ale vnímám, že jsou ve výsledku jen reklamou na to pravé, co si zkrátka musíte víc zasloužit. Víc odpracovat. A ve výsledku víc prožít.

Touto optikou stále více pohrdáme vším tím falšováním čehokoli, o co se pokouší moderní auta. Naučil nás to život přesně ve výše popsaném duchu - není to apriorní odpor, je to poznání. Začne to u falešných výdechů vzduchu na karoserii nebo falešnými výfuky, však k čemu jsou? Pokračuje to umělým zvukem motoru, ze kterého vás nakonec akorát bolí hlava, nebo falešně trhavým řazením automatu vytvářejícím umělé drama, ze kterého vás akorát bolí za krkem. A končí to těmi největšímu moderními „libůstkami”, hotovými královnami fejku, jako kompletně fiktivní motor Porsche s fiktivním řazením a fiktivním zvukem. Nejnovější Ferrari je někde na půli cesty mezi těmito nesmysly.

Realitou se tedy bohužel stalo to, co se před pár dny začalo proslýchat - že údajný návrat ručního řazení do bude jedna velká opičárna. Bláhově jsme dříve doufali, že si Ferrari prostě nechá vyvinout nový dobrý manuál, nacpe ho do limitovaných edic pár modelů aut a vydělá na tom miliardu. Ale proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě, že? Automobilka se místo toho vydala cestou, kterou jí svým nápadem prošlapal Koenigsegg a cizí není ani zmíněnému Porsche. A nad kterou si lze říci jen klasické: „Teda, to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?”

Ferrari totiž představilo model či spíše novou verzi 12Cilindri Manuale, skoro by se ale mohla jmenovat spíš Pagliaccio. Je to hotový automobilový klaun, ovšem toho ražení, do kterého se ve své slavné písni situoval jistý Petr Novák - tragický případ osobnosti, která si nasadila veselou masku. Dřív nebo později celá tahle maškaráda spadne a zůstane jen líčidly rozežraná tvář, kterou budete leda litovat.

Dost bylo alegorií, nakonec Ferrari celým, správně italsky náhodným názvem celého řešení „Manuale by Wire” přiznává, o co tu jde - tohle auto nemá manuál, má pořád stejný dvouspojkový automat (dokonce s jiným počtem stupňů!), kterému přibyl ovladač jako k Playstationu, jímž - stejně jako onomu Playstationu - vydáte signál, co byste si tak přáli zařadit. A Playstation, pardon Ferrari 12Cilindri Pagliaccio, váš impuls zváží a v lepším případě změní stupeň s pomocí převodovky, kterou reálně neovládáte, a spojky, na jejíž chod též nemáte žádný reálný vliv. Je taková vymakaná, adekvátně drahá erotická pomůcka. A může být i obdivuhodně přesvědčivá. Pořád je to ale „fejk”, který s realitou nemá nic společného.

Auto tak jako sen nadšených řidičů vypadá jen na první pohled. A nutno dodat, že kombinace nově pojatého středového tunelu s řadicí pákou pohybující se v klasické výrazné „italské” kulise z leštěného hliníku s jinak moderním interiérem vypadá velmi lákavě. Jsou tu také tři pedály místo dvou a uspořádání kabiny bylo celkově upraveno tak, aby vše ergonomicky fungovalo. Jenže je to jedna velká fikce, jsou to takové Krajní meze na kolech.

Neexistuje tady žádné, ale absolutně žádné mechanické spojení mezi řadicí pákou, spojkovým pedálem a samotnou převodovkou. Celý ten třípedálovo-řadičkový ansámbl je jen složitou náhradou pádel pod volantem, takže musíte jen vydávat komplikovanější impuls k tomu, aby automat stejně přeřadil sám. Pamatuji z dob dávno minulých počítačové hry, ve kterých jste si při ovládání klávesnicí měnili při volbě ručního řazení převodové stupně s pomocí kláves A a Z (Y). Tak tohle je jako by se místo to nahoru řadilo s pomocí Ctrl+Shift+Q - už se bavím.

„Manuale by Wire” tak spolehlivě maže všechny faktické výhody ručního řazení včetně nižší hmotnosti - naopak systém kvůli novým senzorům, modulům a fyzickým prvkům váží o 5 kg víc než auto s „upřímným” automatem. Ferrari sice tvrdí, že vynaložilo „mimořádné úsilí”, aby celý prožitek nepůsobil uměle, ale může vůbec? Je hezké, že auto může při necitlivé práci se spojkou i škubat nebo mu může zhasnout motor, ale už jen fakt, že auto musí nějak obejít, že fyzicky má převodovka osm stupňů, ale ručně řadit jich lze jen šest... To si někde přeřadí sama jen tak? Nebo dva stupně ignoruje či přeskakuje? Nedivili bychom se, kdyby si tohle Fejkari kupci vyzkoušeli a dříve nebo později stejně přepnuli do automatického módu, který jako jediný využije plný potenciál převodovky.

Auto se tedy jinak fakticky nijak nezměnilo, je stále stejně homologované, a tak i jeho motor V12 bez turba o objemu 6,5 litru dál produkuje výkonu 830 koní a točivý moment 678 Nm. Motor dál točí úchvatných 9 500 otáček za minutu, auto rozpálí na stovku za 2,9 sekundy, na dvoustovku za 7,9 sekundy a rozjede se na víc než 340 km/h. To je všechno fajn, pseudomanuál tomu ale reálně nepřidává vůbec nic.

Aby se tedy auto nějak fakticky lišilo, bude každé Manuale od výchozího provedení odlišeno prvky dodanými divizí Tailor Made, mj. laserem gravírovanými bočními znaky, černými pruhy odkazujícími na model 365 GTB4 Daytona, speciálními laky, kovanými koly s novými designy a čalouněním i obložením vyhrazeným jen pro tento model. Takto bude postaveno 1 499 aut s cenou od 590 000 Eur (asi 14,3 milionu Kč), což je asi o 5 milionů víc, než stojí standardní provedení. Dodávky začnou zkraje příštího roku a uhádli jste, Fejkari, pardon Ferrari má vyprodáno. Tentokrát to říkáme bez špetky stesku, takováto faleš nás absolutně neoslovuje.

Zdroj: Ferrari

Petr Miler