Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Posun Porsche směrem k výrobě docela jiných než striktně sportovních aut je nezvratitelný, i tak odpověď není prosté ne. Globální realita nepanuje všude.

Porsche nikdy nebylo výrobcem jednoho modelu, nicméně až do roku 2002 byla nabídka značky omezena na dvoudveřové vozy ryze sportovního charakteru. S jinak zaměřenými modely sice automobilka i dříve párkrát koketovala, pokaždé však zůstalo pouze u konceptu či prototypu. Příchod SUV Cayenne však změnil vše, v dobrém i ve zlém. Značka sice říká, že díky tomuto vozu byla schopna dalšího rozvoje, zároveň se ale začala vzdalovat od svých kořenů. A to nejen na poli SUV.

Kam až situace zašla, je patrné po zveřejnění obchodních výsledků za loňský rok, kdy se Porsche podařilo prodat 237 788 nových aut. To je obdivuhodné číslo, uvážíme-li, že značky jako Ferrari, Lamborghini, Aston Martin a další podobně tradiční výrobci sporťáků prodávají jen jednotky tisíc aut ročně. Jenže v případě Porsche to na první pohled vypadá lépe než na ten druhý - u zuffenhausenské značky připadá jen 14 procent (konkrétně pak 32 409 kusů) na ikonickou modelovou řadu 911, která si v některých verzích může s oněmi Ferrari a spol. tykat. Na opačné straně rovnice stojí druhé firemní SUV Macan, na jehož konto připadá takřka 40 procent celkových globálních registrací. Může se tedy Porsche nadále legitimně nazývat sportovní automobilkou?

Odpověď na tuto otázku se nehledá snadno a záleží hlavně na úhlu pohledu, jaký při tom použijete. Vezměte si třeba takový Cayenne Turbo S, který zvládl obkroužit Nordschleife těsně pod hranici osmi minut. Rázem tak překonal kupříkladu někdejší Cayman S osazený 19palcovými litými koly, karbonovými brzdami a řízený Walterem Röhrlem. Tím bychom Cayenne Turbo S mohli taktéž považovat za sportovní model, však se sporťáky dokáže soupeřit navzdory se ohromné velikosti a hmotnosti.

Podobně dnes nejprodávanější model značky, Macan, je ve verzi Turbo schopen na okruhu konkurovat BMW M2, nad kterým zaslintá nejeden fanda sportovních aut jako nad čímsi velmi žádoucím. O SUV - jakékoli - by si přitom takový člověk neopřel ani kolo. I v tomto případě údajně nesportovní Porsche konkuruje sportovnímu modelu a je třeba říci, že v tomto případě nemá ani bůhvíjakou výkonovou převahu.

Je ale rychlost vše? A nebo ke sporťáku patří i jistý principielní přístup pramenící ve snahu udělat věci co nejlehčí, nejmenší, nejnižší a nejlépe ovladatelné? Jak s tím ale pak jde dohromady současná 911, která už vyměnila lehkost za turbo, komunikativnější hydraulický posilovač za úspornější elektrický a do níž si můžete přikoupit takové nesmysly, že to musí zakladatele firmy obracet v hrobě?

Je tu spousta otázek, na které si musíte odpovědět sami, nabízíme ale i jednodušší pohled na realitu. Je-li pro vás rozhodující dělítko sporťáky vs. SUV, pak je třeba říci, že existují místa, kde na Porsche mohou nadále hledět jako na primárně sportovní automobilku, která SUV nabízí jen tak do počtu. Česká republika to není, v Monaku nebo Dubaji mají ale sporťáky stále navrch a podobných míst bychom jistě našli více.

Pozoruhodné je, že ani na jednom z největších trhů Porsche, ve Spojených státech amerických, nejsou z SUV značky zase tak „na větvi”. Ještě donedávna byly i tam schopny sporťáky (a zejména pak 911) překonat prodeje jediného SUV Cayenne, po příchodu Macanu se ale misky vah převážily i v USA. Přesto jsou tam primárně sportovní modely v prodejích procentuelně zastoupeny více - Macanu bylo v zámoří prodáno 19 332 kusů, asi 35 procent, Porsche Cayenne pak 15 383 kusů neboli 28 %. Po modelu 911 ovšem sáhlo více lidí než v globálním měřítku (8 901 ks, 16,5 %) a to samé platí o 718 (6 260 ks, 11,5 %). To je dohromady alespoň třetina, téměř...

Petr Prokopec