Autoforum

/

Foto: Autohaus Tabor, publikováno se souhlasem

Chcete-li jeden jediný vůz, ve kterém se spojí všechny myslitelné přednosti automobilu ve svých extrémních podobách, a přesto za něj nedat majlant a nežít v obavách z jeho dalšího fungování, nejde dnes zajít o moc dál než sem.

Rok 2020 zůstává v myslích příznivců velkých naftových motorů zapsaný hodně černým písmem. Jakkoli to bylo po všech předchozích krocích extrémně nepravděpodobné, pořád existovala alespoň teoretická naděje, že některý z dieselových osmiválců dožije v nově prodávaných osobních autech aktuální dekády. Nevyšlo to. Vé-osmičky skončily v Land Roverech, v Audi a nakonec pohasla i naděje, že by zůstal alespoň ve Volkswagenu Touareg. A to byli jen jacísi poslední mohykáni, dříve takové motory nabízelo BMW, Mercedes, Porsche, Toyota a další.

Osmiválcové diesely ale přes exodus z nabídek nových osobních aut v Evropě z povrchu země hned tak nezmizí. Když už nic jiného, půjde je dál koupit v dříve vyrobených ojetinách, kterých na trhu není zase tak málo. Jistě, bude jich jen ubývat, ještě za pár let ale budou pořád snadno k sehnání ve velmi perspektivním stavu. Ukazuje to i kousek, který vám přiblížíme dnes. Je mu totiž 8 roků, a přesto je jako nový. A díky svému stáří přišel o většinu své někdejší hodnoty.

Jde o Audi A8 předchozí generace, které se mi popravdě řečeno vizuálně nikdy moc nezamlouvalo. Zejména jeho velká přední světla s podivnou vnitřní grafikou dávala tušit, že až toto auto zestárne, do krásy to nebude. Facelift to ale trochu zlepšil a mám pocit, že s odstupem času působí velmi dobře, drží si svou nadčasovou eleganci. Jde o vzhledově odměřený, relativně nenápadný vůz, a možná právě proto je ale stále šik na rozdíl třeba od BMW řady 7, která se se svými vzhledovými šílenostmi už po pár letech zdají být na ručník.

Na design si ale udělejte názor sami, tím nejzajímavějším je na tomto autě technika a jeho vrcholný diesel 4,2 V8 TDI. Je to o generaci starší motor než ten, jenž nám zpod kapot „koncernových” aut naposledy zamával šátečkem, i tak ale měl a má co nabídnout. Ve své poslední evoluční verzi má výkon až 385 koní, což z něj dělá jeden z nejsilnějších sériových dieselů v osobních autech, který dokáže v A8 fungovat při spotřebě 6,2 litru nafty na 100 km mimoměstské jízdy. Pochopte to, ve vpravdě luxusním kočáře je to unikátní spojení, zvlášť s dynamikou, která vůbec není marná - stovka za 4,9 sekundy a maximálka jen elektronikou uměle omezená na obligátních 250 km/h. Spousta rádoby sportovních aut bude mít s těmito čísly problém ještě dnes, bude mít dvojnásobnou spotřebu a o jízdním komfortu nepůjde ani mluvit.

Konkrétní auto, které máme dnes před sebou, je z roku 2016, takže je pořád relativně mladé, především ale nikam nedojelo. Na tachometru má pouhých 35 600 kilometrů. To je až neuvěřitelně málo, na takového polykače kilometrů je to něco jako 5 tisíc kilometrů od zajetí běžného auta. Nakonec, viděli jsme kdysi v prodeji přesně tuto verzi s 855 tisíci km, která pořád nevypadala na odpis. Tohle je navíc pravidelně servisovaný a zjevně citlivě používaný kousek, na autě byste znaky většího opotřebení hledali marně.

Auto je velmi dobře vybavené, jak už to u osmiválcových A8 bývá. Nejsou tu jen jakési „luxusní nezbytnosti” typu masážní ventilovaná sedadla, ale třeba i noblesní kůže Valcona a řada dalších vychytávek vyhrazených autům nejvyšší třídy. Klíčová je ale stejně podstata vozu, jeho technika a malé opotřebení. A ke všemu je tu přijatelná cena.

Taková auta se jako nová prodávala za sumy mezi 3 a 4 miliony Kč, toto je ale nyní na prodej za 47 988 Eur, tedy asi 1,2 milionu Kč. Jasně, není to zdaleka nic, ale jde o zlomek původní ceny při stále dobrých vyhlídkách na řadu let dalšího používání. A 1,2 milionu za všechno zmíněné a ještě s motorem, který se může chlubit vysokou dynamikou i přijatelnými provozními náklady? Nechali bychom si říci, však za takové peníze dnes koupíte víc než Škodu Superb 2,0 TDI s pohonem všech kol.

Jistě, bude chtít pořád dost odvahy sáhnout po 8 let staré A8 za takové peníze, ale víte, jak to je - kdo nehraje, nevyhraje, jezdit do smrti škodovkou umí každý. Kdybyste měli zájem, vůz stojí v Autohausu Tabor, který ovšem nenajdete v Táboře, ale v německém Kehlu. Věta: „Jeď do Kehlu!” se ještě nikdy neposlouchala tak dobře...

Zdroj: Autohaus Tabor@Mobile.de

Petr Miler