Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Již za necelé tři týdny se koná další ročník slavného Závodu do oblak neboli Pikes Peak Hill Climb. Také z něj se stane místo exhibice elektrické utopie.

Jaký smysl má motorsport? Pro ženy v domácnosti, které chtějí při nedělním odpoledni sledovat v televizi dojemné příběhy Rosamunde Pilcher a místo toho musejí přes manželova záda koukat na přenos ze závod Formule 1, patrně žádný. Pro řadu lidí je to prostě zábava, my jej ale vnímáme především jako možnost k dosažení technického pokroku, který by v podmínkách „běžného užívání” aut nemusel nastat nikdy, nebo by nastal o dost později. Jen lidská soutěživost promítnutá do prostředí, ve které jsou auta drásána na maximum, dá vzniknout něčemu, co se nakonec může hodit nám všem.

Je těžké říci, co by bylo kdyby, ale třeba kotoučové brzdy, které jsou dnes pomalu i na každém druhém horském kole, kdysi vznikly ve Formuli 1. A je možné, že kdyby se takové soutěže nejezdily, žádné „kotoučovky” by nikdy nebyly. Dobře seřízené bubnové brzdy zastaví auto z 90 km/h jako nic, tak proč chtít více?

Že se dnes něco takového ve Formuli 1 neděje vůbec, nebo jen minimálně by bylo na dlouhé povídání, leccos o tom loni řekl šéf Ferrari. Přesto každý závodění, třebaže s časem, může přinášet a zpravidla také přináší něco platného pro běžný život. Všechny ty pokusy o zdolání rekordů na Severní smyčce německého Nürburgringu k ničemu jinému nakonec nevedou. Bylo by naivní si myslet, že by třeba nové Porsche Boxster S obstálo v našem, ryze silničním testu tak dobře, kdyby se Porsche nepřetrhlo, aby jeho čas z Nordschleife dostalo pod 8 minut.

V tomto prostředí jsou ale v poslední době stále častěji k vidění i elektřinou poháněné vozy. Na jednu stranu proč ne, na druhou zde ale vazba mezi soutěžením a reálným životem chybí. Elektromobily se neprodávají, prakticky nikde a nijak a nemůže se to změnit, dokud nebude nalezeno úložiště energie, které je dokáže pohánět po dostatečné dlouhou dobu a přitom být za smysluplně krátkou doplněno o další. Tento problém zatím vyřešen zdaleka nebyl a trvá přitom prakticky odnepaměti.

V ostrém závodním režimu ujede elektrický soutěžák se smysluplným množstvím akumulátorů maximálně pár desítek kilometrů, a proto se také na obvyklých okruhových závodech či rallye neobjevuje a těžko v dohledné době objeví. Jedno kolo na Nordschleife, to by ale šlo a tradiční závod na Pikes Peak je podobně dlouhý. A tak se se i tam letos ukáže pár elektrických „hraček”.

Loni to začalo účastí sériového Leafu, letos k tomu „electroheadi” přistoupili o poznání zodpovědněji. Nejnověji svou účast oznámil v Americe známý závodník série NASCAR Boris Said, který na horskou silnici vytáhne upravené BMW M3 E36 s elektrickým pohonem schopným vyvinout až 700 koní. Níže přiložené video jej zachycuje v akci a ačkoli Said své ambice otevřeně neprezentuje, se 700 koňmi se tam jistě nechce jen tak projet. Zvláště když letos bude již celá trať asfaltová (bohužel, chce se říci) a pohon zadních kol tak nebude tolik limitující.

Své elektromobily pro Pikes Pieak 2012 ukázalo také Mitsubishi. Vychází ze sériového i-MiEV, ale minimálně v tom ostřejším byste tuhle bublinu na kolech asi nespatřovali. Automobilka mu říká i-MiEV Evolution prototype a ze skutečného MiEVu si bere asi jen tvar kabiny zde přetvořený v část krytu kokpitu. Jinak jde o ryzí experiment, který si sice bere z MiEVu motor, ale hned třikrát a zasazuje jej do trubkového rámu oděného do karoserie stvořené z plastu vyztuženého karbonovými vlákny.

Tento vůz nabízí při rozměrech 4 341 x 1 900 x 1 339 mm a třech motorech s výkonem po 80 kW celkem 240 kW výkonu a to by za blíže neupřesněné, ale snad nevelké hmotnosti nemusel být úplně marný předpoklad pro úspěch. Vedle něj se navíc objeví i skutečný i-MiEV jen s „klecí” a pár drobnými úpravami, jenž disponuje 49 kW na zadních kolech.

Nejzajímavějším vozem je ale třetí, který dnes chceme zmínit. Na elektromobil totiž přesedlal i loňský vítěz, rekordman a legenda Pikes Peak Nobuhiro Tajima. Loni mu vůz vlastní konstrukce vynesl čas pod 10 minut skutečně parádní jízdou a jeho letošní ambice jsou opět nemalé. O jeho autě, které bude opět vlastní konstrukce, se zatím mnoho neví a vidět jsme jej zatím mohli jen na jediné skice, kterou pochopitelně též přikládáme.

Nepředpokládáme, že by tak úspěšný účastník tohoto klání najednou sáhl po něčem, s čím se nedá vyhrát, a tak očekávejme stovky, možná přes tisíc koní výkonu a další nekompromisní parametry.

Tajimův elektrosporťák zatím své parametry tají, marné ale dozajista nebudou

Toto nejsou tři jediné elektromobily ve startovním poli, přihlášeno je i několik (jednotek) dalších. Otázka zní, zda může elektromobil letošní Pikes Peak vyhrát? Může, proč by nemohl, jak jsme kdysi rozebírali, dostat do takového auta neskutečný výkon není tak složité jako u jiných koncepcí a akumulátory na 20 km jízdy nejsou taková výzva.

Znamená ale podobné klání něco pro reálný život? Jak už asi tušíte, podle nás nikoli. Určitě je zajímavé vyvinout funkční elektrický sporťák, který bude připraven na to, až jej bude mít co „živit”. Jenže na to už se čeká dekády a nemusí se to také nikdy stát. A pokud se to někdy stane, mohou být dnešní sportovní elektrické koncepce stejně zastaralé, jako ty padesát let staré z dnešního pohledu. Tento problém navíc konstruktéry speciálů pro Pikes Peak nebo jedno kolo na Nordschleife ani netrápí, energii potřebou pro tak krátké klání dostanou i do dnešních akumulátorů bez větších potíží. Ladí tedy zbytek auta, což by bylo přínosné, pokud by problém s akumulátory neexistoval. Ale on existuje.

Za takových podmínek se nám podobné elektrické exhibice zdají být spíše marným pokusem dokázat, „že to jde”, i když samy spíše ukazují, že to pořád nejde. Klání na tomto poli zkrátka nemůže pro reálný život přinést to, co by bylo třeba, a proto na něj hledíme rezervovaně. Nic to ale nemění na tom, že minimálně Tajima může na letošním asfaltovém Pikes Peaku předvést něco, co jsme dosud vidět nemohli...

Petr Miler