Autoforum

/

Foto: Ruf Automobile

Legendární německá automobilka ztratila s částí trhu kontakt až do takové míry, že se dnes sama není schopna dostat zpátky do hry, aniž by riskovala další blamáž. Zkusila tedy koupit Singer, ale nepochodila, teď klepe na dveře Rufu.

„Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj,” chce se zas jednou říci při pohledu na patálie Porsche. Automobilka, která dekády šokovala leda tím, kolik peněz dokáže vydělávat na své úzkoprofilové nabídce, nyní šokuje tím, jaké absurdity je v zoufalosti také schopna nabídnout. A tato zoufalost se v krizi přiznané i nejvyšším vedením neprojevuje jen v produktové rovině.

Podle zdrojů obvykle dobře informovaného WirtschaftsWoche se Porsche po zdevastování nabídky několika nechtěnými elektromobily a krajně nešťastnými hybridy zaleklo samo sebe a své zřetelné ztráty kontaktu s částí trhu. Z vlastních zkušeností můžeme říci, jak moc ztratila tato značka část své dřívější líbivosti u té nejnáročnější klientely, které je najednou protivné platit velké peníze někomu, kdo tak moc odmítá vycházet vstříc elementárním preferencím zákazníků a nabízela jeden technický nesmysl za druhým. Dnešní vedení firmy je k nim snad znovu vstřícnější, ale škoda byla napáchána a odčinit ji nebude snadné.

Automobilku tak mělo napadnout zvýšit znovu svou atraktivitu v těchto sférách vybudováním jakési divize, která by působila samostatněji. Šlo by o něco, čím se stalo AMG pro Mercedes - dříve samostatná firma s vlastní atraktivitou, která plnila i přání, jež Mercedes ignoroval. Interní Sonderwunsch a podobné nápady samotného Porsche zjevně nestačí, proto jakási poloexterní cesta.

Porsche tedy prý nejprve chtělo koupit Singer, který si svými extra auty vydobyl mimořádné renomé. Podle WiWo ale majitel Singeru takový krok odmítl a přeje si dál zůstat samostatnou entitou. Generálního ředitele Michaela Leiterse tak mělo napadnout hledat spásu u Rufu, který nabízí vlastně podobná, byť víc na výkon zaměřená auta. Zdroj uvádí, že v tomto případě měla být automobilka úspěšnější, ale ani to se nyní nezdá být realitou.

S žádostí o komentář jsme se obrátili na Porsche i Ruf. Automobilka se k věci odmítla vyjádřit, také ale odmítla popřít, že by se k takovému jednání uchýlila. Ruf se odmítl vyjádřit k tomu, zda k jednání o této věci došlo, současně ale popírá, že by byl k prodeji sebe sama svolný.

„Firma Ruf Automobile zůstává hrdým rodinným podnikem, stejně jako jím byla po celou svou historii. Naše nezávislost je základem naší společnosti a umožňuje nám po generace sledovat naši vlastní vize v oblasti techniky, dynamiky a řemeslného zpracování,” stojí ve vyjádření firmy s tím, že „není na prodej a zprávy, které naznačují opak, nejsou pravdivé”.

Zdá se tedy, že Porsche má i v tomto případě smůlu. A pokud bude chtít touto cestou přece jen jít, její možnosti se tenčí. Vizí Leiterse má v každém případě být snaha vyhnout se neustálému přehazování výhybky a raději nechat automobilku sedět na více židlích současně tímto způsobem. Tedy nabídku samotného Porsche jen částečně „normalizovat”, ale neobracet ji znovu o 180 stupňů. A zájemcům o klasičtěji střižená spalovací auta nabídnout stroje částečně oddělené entity, s jejímž osudem by se přece jen žonglovalo snáz.

Jak moc je to dobrý nápad, posuďte sami, Singer ani Ruf u něj ale zřejmě nebudou. Dodejme, že Ruf sám sebe - navzdory pověsti úpravce - vnímá jako samostatného výrobce, třebaže do značné míry vycházejícího z existující techniky především Porsche. Rodinné automobilce s dnes asi 80 zaměstnanci s by případný vstup Porsche pochopitelně značně rozšířil možnosti zejména po kapitálové stránce, současně by jí ale jistě přistřihl křídla. A to zjevně nechce, čemuž po sebevražedných letech Porsche vlastně docela dobře rozumíme...

Zdroje: WirtschaftsWoche, Porsche, Ruf Automobile

Petr Miler