Autoforum

/

Foto: Honda

Vlastně má pravdu, EU se skutečně chová tak, jako by pro nic elektrická auta byla fetišem a brání se racionální debatě o nich. Je ale těžké brát taková slova vážně od šéfa evropského zastoupení firmy, která roky dělala do puntíku to samé.

Je vlastně fascinující, jak hysterické reakce ze strany některých vyvolávají naše kritické články směrem ke snaze nařizovat elektrická auta. Není to primárně kritika těchto aut jako takových, vše začíná u onoho vnucování. A pokud to tak nevypadá, je to tím, že pohled na elektromobily je nevyhnutelně ovlivněn právě snahou je vnucovat všem a všude bez rozdílu, což logicky vede k trochu jinému vnímání, jiným reakcím.

Však pokud vám někdo nabídne ke koupi zapáchající byt plný krys, řeknete: „Ne, děkuji,” a prostě odejdete, nemáte důvod na něj dál myslet, dál o něm mluvit. Pokud vám ale někdo řekne, že v takovém místě budete od zítra bydlet, až chcete nebo ne, a všichni ostatní to budou také, nutně ho z hlavy nepustíte a před ostatními o něm také mlčet nebudete. Budete se tomu bránit a upozorňovat na to, co vám na takto vnucované věci nevoní.

Buď jak buď, naše kritika byla vždy věcná a konstruktivní, pokaždé jsme byli připraveni o věci v intencích řečeného dál debatovat, zastánci onoho nařizování ale nikoli. Ti skutečně začali obvykle jen hystericky křičet, nálepkovat nás a dál se nechtěli o ničem nebavit. Kdy se takto zachováte? Když se pro vás něco stane dogmatem, chcete-li fetišem, a nemáte žádný racionální důvod to zastávat, popř. nemáte žádný racionální protiargument? Prostě ji chcete a vadí vám každý, kdo chce opak a snaží se otevřít oči i jiným?

Lidé od Hondy se mezi takové zařadili mezi prvními a úsměvně nemohli vystát ani věcnou kritiku elektrických sekaček na trávu. A to víte, když jsme si pak párkrát dovolili říci, jaký nesmysl byla Honda e, tedy 3,8metrový hatchback, který dostal baterie o kapacitě 35,5 kWh, což není ani ekvivalent 10litrové palivové nádrže, a přesto stálo 899 900 Kč? To byl teprve oheň na střeše. Japonci přesto dál ignorovali, že o tato auta lidé v takové míře, v jaké si vysnili (do roku 2040 nechtěli prodávat nic jiného), prostě nestojí, a cpali je do popředí dál a dál a dál.

V důsledku toho ovšem loni na evropském kontinentu prodala pouze 72 tisíc aut, jakkoliv roce 2007 měla na kontě rekordních 313 tisíc registrací. Taková Mazda či Suzuki, které se k elektromobilitě stavěly a staví spíše rezervovaně, přitom za stejné období své prodeje v regionu více než zdvojnásobily. A není to jen evropský problém, Honda začala narážet na limity svého elektrického fetišismu napříč světem a ani po odepsání stovek miliard za zaříznuté projekty nechtěla změnit směr. To udělala až poté, co se celá obří firma propadla do první ztráty od roku 1957.

Co byste v takovém případě čekali, snad víc smyslu pro realitu? Zklameme vás. Do čela evropského zastoupení Hondy byl dosazen Hans De Jaeger, který by se měl pokusit Hondu znovu vytáhnout na výsluní. Ze slov, která prohodil s kolegy z Autocar na Festivalu rychlosti v Goodwoodu, se ovšem nezdá, že by ho smysl pro realitu postihl. Vinu za pád značky totiž hází především na EU, o níž říká, že si z elektromobilů udělala „fetiš” a odmítá vidět jakékoli alternativy, odmítá jakékoli diskuze. Co ale dělala celé ty roky Honda? Přesně tohle. A byla to tedy hlavně ona, kdo se svým dogmatickým lpěním na jediné cestě dostal do problémů, ve kterých dnes je, k tomuto ji - tuplem ne globálně - nikdo nenutil.

„Musíme být velmi opatrní. Čím víc regulátoři šponují své požadavky, tím dražšími se nová auta stávají. Od úřadů bych proto požadoval daleko vyšší konzistenci a srozumitelnost. Situace se ovšem stává stále komplikovanější,“ uvedl De Jaeger s tím, že úřady „výrobce aut ani v nejmenším nepodporují, a to nemluvím pouze o Hondě“. S čímž samozřejmě souhlasit lze, jenže to jsou slova, která zástupci automobilek měli pronášet už před mnoha léty. Ne teď poté, co právě tohle firmy podporovaly a teď jim kvůli tomu teče do bot.

Však Honda v Evropě zašla ještě dál a ve zdejší nabídce nechtěla mít jediné spalovací auto už do roku 2030. Teď tu (míněno v EU, rozhodně pak v Česku) neprodává ani jeden elektromobil a může být ráda, že to tak je - pořád může prodat aspoň něco, i když její předražené hybridy také velký smysl nedávají.

De Jaeger se přesto zdá být nepoučen, když uvádí, že nově chce Honda v Evropě spoléhat na auta, která zákazníky chytnou za srdíčko. Přičemž za jeden z příkladů dal model Super-N, na který přišly jen „velmi pozitivní reakce“. „Jakmile tohle auto řídíte, objeví se vám úsměv na tváři. Zároveň je ale velmi praktické,“ dodal dále. Což znovu mohou být slova, se kterými lze do jisté míry souhlasit. Super N je totiž stejně jako Honda e vyveden v retro stylu, který dokáže okouzlit.

Jenže tu máme ještě menší auto, než jakým bylo „éčko“, na délku měří jen 3 599 milimetrů. Zároveň tento elektromobil počítá s menšími bateriemi, jejichž kapacita 29,6 kWh má vystačit na 205 km mimo město a 315 km v něm. Už ve své domovině si Honda za tento vůz účtuje zhruba 400 tisíc korun, což také není málo, ve Velké Británii startuje na 18 995 liber, což je dokonce 540 tisíc korun. Je to jen další nemístně drahý nesmysl.

Ani s novým kapitánem u kormidla tak Honda evidentně nehodlá změnit směr, který ji přivedl do tak velkých potíží. Mluvit v takové chvíli o elektrickém fetiši evropských politiků je tedy jen ukázka pokrytectví. De Jaegerovi by přitom stačilo, aby si zajel na jakýkoliv sraz příznivců značky - zjistil by, že jich není málo. Ale že zkrátka ani nemají co kupovat. Když to ale nechce slyšet několik let od nás, asi to nebude chtít slyšet ani od nikoho jiného...

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec