Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Neexistuje praktický důkaz o tom, že by rychlost a počet nehod či jejich následků měly souvislost. Francie tak pro podporu svého plánu musela sáhnout jinam.

Od 1. července letošního roku začne ve Francii platit nový rychlostní limit na silnicích s obousměrným provozem. Namísto stávající devadesátky budou moci motoristé nově jet maximálně 80 km/h, přičemž dle politiků v čele s premiérem Edouardem Phillippem by tato změna měla každoročně přispět k záchraně 350 až 400 lidských životů. Více než polovina smrtelných nehod v zemi galského kohouta se totiž odehraje právě na okreskách.

Již ve chvíli, kdy jsme o novém limitu poprvé informovali, jsme zmiňovali jeho nesmyslnost. Jakkoliv totiž politici berou vysokou rychlost a vysokou úmrtnost jen za dvě strany téže mince, realita je jiná. Prakticky neexistuje jediný případ z minulosti, kdy by zvýšení nejvyšší povolené rychlosti znamenalo zvýšení nehodovosti či úmrtnosti, nakonec i u nás jsme to zažili, bezpečnost německých dálnic jsme zmiňovali naposledy včera a v Austrálii dokonce po zrušení rychlostních limitů nezemřel vůbec nikdo. Realita ale Francouze evidentně nezajímá, jinak by ostatně ke snížení povoleného limitu nemohlo dojít.

Někteří by mohli čekat, že lidé budou z každého utahování otěží nadšení, není to ale tak úplně pravda. Odpor proti této změně je citelný a vystupuje proti ní řada motoristických sdružení. A díky jednomu z nich se také ukázalo, na čem Francouzi staví své předpoklady o pozitivním efektu na počet nehod resp. jejich následky.

Odhalila to francouzská motoristická skupina 40 Million Motorists, dle které „toto vysoce nepopulární nařízení omezí řidiče a oslabí ekonomiku“. S tím ale politici jistě souhlasit nebudou, zvláště pak s druhou částí. Dle jejich dosavadních propočtů by totiž snížení povoleného maxima mělo ročně vynést na pokutách přes 7 miliard korun. Náklady na jeho zavedení přitom dosáhnou maximálně nějakých 200 milionů korun.

Do státní kasy by tedy mělo přitékat každoročně nemalé množství finančních prostředků, přičemž je otázkou, kterak budou investovány. Dá se ale předpokládat, že zpátky do silniční infrastruktury nezamíří. O tom ale spekulovat nechceme, místo toho se vraťme k oné skupině 40 Million Motorists. Její prezident Daniel Quero totiž tvrdí, že „dané řešení je absurdní, protože nemá žádný reálný základ. Jediným pseudo-argumentem, ke kterému se odvolávají jeho obhájci, je matematický vzorec, který byl vypočítán švédskými výzkumníky v 80. letech. Ten přitom nebere v potaz současný stav silnic či bezpečnost moderních aut.“

Něco takového se dalo čekat. Ve Francii se při konstrukci absurdního omezení rychlosti v době, kdy auta zvládají vysokou rychlost i případné nehody lépe než kdy v historii, upínají k teorii, která se skutečným světem mnoho společného nemá. Však si vzpomeňte, jak vypadaly automobily před 30 léty a jaké tehdy byly silnice. Vycházet z tehdejších teorií směrem ke konstrukci dnešních omezení je absurdní. Nikdo se tak nemůže divit protestujícím řidičům, že tady opravdu nejde o lidské životy, nýbrž pouze o výběr oněch pokut.

Premiér Phillippe si ale cokoliv nenechá vysvětlit. Dodává totiž, že „toto opatření je v souladu s jediným kritériem: dokáže účinně zredukovat počet a závažnost dopravních nehod. Rychlost je ve Francii hlavní příčinou incidentů. Dokonce i když nevede přímo k havárii, může ovlivnit její náběh, závažnost nebo často obojí najednou.“ A proto ta osmdesátka zavedena bude.

Petr Prokopec