Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Evropská unie se dále žene za přeludem a automobilky za ní hrdě kráčí. Titul nositele „karbonového řádu práce” získalo pro letošní rok Ferrari.

I když škodlivý vliv emisí oxidu uhličitého na životní prostředí je dlouhodobě přinejmenším sporný a v poslední době spíše nezvratně zdiskreditovaný, Evropská unie si ale dále žije ve svém tmavomodrém světě a na jejich snižování tlačí všemi dostupnými prostředky. A že jich má.

Tento boj se bohužel nevyhýbá ani automobilismu, spíše jej stíhá v prvé řadě. Od příštího roku tak začne platit pro všechny výrobce aut bez rozdílu limit průměrných emisí CO2 na celou modelovou nabídku ve výši 130 g/km. Pokud nebude dodržen (a že jej dnes neplní mnozí výrobci velmi malých a úsporných aut), přijdou ke slovu sankce. Začínají mírně - na 5 eurech za každý prodaný vůz a gram CO2 na kilometr přes limit. Již za čtvrtý a další gram ale Unie vyiinkasuje eur 95.

To jsou tak ohromné částky (a zaplatíme je samozřejmě my všichni, aniž by se nás na někdo ptal, zda si něco takového přejeme), že výrobci investují již roky hlavně do toho, aby normované emise CO2 u svých aut snížili. A vzhledem k tomu, že průměrnou výši ovlivňují jednotlivé modely proporčně (tedy dle počtu prodaných kusů), tlačí i na prodej vozů, jenž mají emise CO2 co nejnižší. A protože emise oxidu uhličitého jsou jen odrazem spotřeby paliva, vozy jsou dnes vyvíjeny tak, aby dosahovaly co nejnižší normované spotřeby, realitu klidně pomíjeje.

Proto přišla nová turboéra a tzv. downsizing, neboť malé přeplňované motory mají normovanou spotřebu nižší než ty velké atmosférické. A výrobci jaksi pomíjejí, že motory mají v praxi spotřebu mnohdy vyšší - penalizováni budou za neplnění norem, trest od zákazníků čekat nelze, neboť nepřeplňované motory za chvíli zmizí z pohledu zemského. Proto také máme systémy start-stop v autech, kde postrádají smysl (třeba ve sporťácích), elektricky posilovaná řízení ve vozech, kde jdou proti jejich samé podstatě (tamtéž), vyvíjí se elektromobily, které by jinak na trhu nenašly uplatnění (přitom jejich spotřeba energie rozhodně není nulová, jak se často mylně uvádí) a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

Aby výrobci byli v další honbě za splněním přání regulátora patřičně motivováni, jsou průměrné emise CO2 v jejich portfoliu již dnes patřičně sledovány a zveřejňovány. A pohled do takového srovnání skýtá mnoho zajímavých výstupů.

Tím nejzajímavějším je, že loni v boji o snižování emisí CO2 na kilometr u svých aut vyhrálo Ferrari, a to nejen z pohledu nominálních hodnot. Maranellský průměr v roce 2010 činil 326 g/km, což je o plných 46 g/km méně než v předchozím roce. Zasloužil se o to hlavně model California a jeho šestačtyřicetiprocentní zastoupení v prodejích firmy (v roce 2009 33 %), neboť California vykazuje v průměru jen 301 g CO2 na kilometr.

I relativní pokles je tak významný, činil 12 procent, což je opravdu hodně. Zajímavé číslo je to pak hlavně tehdy, když si jej srovnáme s vývojem téže hodnoty u jiných podobných automobilek. Např. Aston Martin se dostal níže o 0,6 procenta, Bentley o 1,9, Lamborghini o 1,5 a Lotus o 3,2 procenta. Největším „hříšníkem” je zde mimochodem Bentley s průměrem 397 g/km, nejlépe je na tom výrobce kompaktních Lotusů se 198 gramy na kilometr.

Výrobci sportovních aut se kýženému průměru pochopitelně nikdy nemohou přiblížit, dnes se jim ale z vysokých hodnot klesá snadno. Ani tak je ale zřejmě sankce EU trápit nebudou, při pár stovkách či tisících prodaných vozech za rok a multimilionových cenách se nějaké to euro ztratí docela snadno. To samé se ovšem nedá říci o výrobcích automobilové konfekce, kteří limit beztak výrazně překračují a klesat již moc není kam. I emise vozů jako je Volkswagen Golf 1,4 TSI, u kterého už není moc co zmenšit, aby vůbec ještě jel, se pohybují mezi 140 a 150 gramy. A to VW vyrábí také Passaty, Phaetony, Touaregy...

Jak vidno, k cíli mají automobilky daleko a Evropská komise se snad ani nezlobí. Však jí takto zákazníci přispějí třeba na subvence elektromobilů, které jsou jinak zcela neprodejné. Divíme se ovšem tomu, že se nezlobí ani jeden výrobce, že se nenajde ani jeden zástupce automobilky, který by řekl cokoli v tom smyslu, že regulace EU směřující za pochybným cílem donutily firmu zahodit léta vývoje a investovat do technologií, po kterých na trhu nebyla a není poptávka a které jsou pro zákazníky mnohdy méně atraktivní než ty předešlé. Zřejmě by to nebylo politicky korektní...

Petr Miler, Walter Kraft