Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Jsou auta, nad kterými si můžeme drbat hlavu, ale pořád musíme uznat, že nějaký smysl dávají. Tohle nedává žádný. Však k čemu vám je auto pro sedm, které by dítě muselo i řídit, aby vůbec sedm lidí s trochou zavazadel zvládlo pobrat?

Automobilový svět nezažívá zrovna své nejracionálnější období a zdravý rozum schytává s dneškem další tvrdou ránu. Pokud jste si mysleli, že s příchodem obřích elektrických SUV jsme dosáhli vrcholu hmotnostní absurdity, tento koráb třícípé hvězdy vás rychle vyvede z omylu. Ani to není SUV, přesto posouvá hranice nesmyslnosti nových aut do sfér, kde už končí legrace. Důvod? Je to nejtěžší osobní Mercedes-Benz všech dob, váží neuvěřitelných 2 999 kilogramů.

Ano, čtete správně. Pouhý jeden jediný kilogram dělí toto elektrické rodinné monstrum od magické hranice tří tun pohotovostní hmotnosti. A to mluvíme o modelu VLE, tedy autě, které má v hierarchii německé značky stále status „osobního automobilu”. Popravdě nevypadá špatně, ale už při jeho představení jsme konstatovali, že smysl bude dávat pro málokoho. Ve verzi 400 4Matic ho nebude dávat snad pro nikoho.

Auto je to tak těžké, že proti němu i ty největší evropská spalovací monstra působí jako podvyživení drobečci. Dokonce takový rodinný ekvivalent v podobě obřího, sedmimístného Mercedesu GLS, váží ve své benzínové verzi GLS 450 podstatně menších 2 550 až 2 580 kg. Elektrický bratr je tedy o monstrózních 450 kilogramů těžší než už tak gigantické klasické SUV. Jen pro představu, ten váhový rozdíl odpovídá hmotnosti plně naloženého klasického vozíku za auto nebo kompletní pětičlenné dospělé posádky, kterou elektrická verze tahá permanentně s sebou, i když jede řidič úplně sám.

Zákonný limit na dohled: Sedm dětí a řidičák v ohrožení

Automobilka se v tiskové zprávě pochopitelně pyšní tím, jak je novinka silnější než kdy dřív, jak posádku hýčká luxusem a kolik prostoru nabízí. Vůz bez problémů pojme až sedm cestujících. Jenže vtip je v tom, že pokud do něj legálně posadíte sedm dospělých lidí, dostanete se do neřešitelné právní pasti.

V Evropě totiž platí neúprosná hranice 3 500 kg pro celkovou hmotnost osobního auta i možnost využití řidičského oprávnění skupiny B. Pokud má samotné nenaložené auto 2 999 kg, zbývá vám pro celou posádku, řidiče, jejich zavazadla a třeba i kapalinu v ostřikovačích směšných 501 kilogramů. Když odečteme průměrného stokilového řidiče, zbývá 401 kg na zbytek rodiny. Pokus naložit sedm dětí s batohy tak zavání okamžitým přetížením. S nadsázkou se dá říct, že aby takové auto mohlo jezdit plně obsazené a legálně, muselo by v něm sedět sedm dětí a jedno z nich by muselo také řídit. A to se zatím moc neosvědčilo.

Ani u zmíněného GLS takový problém neřešíte - s užitečným zatížením přes 800 kg do něj můžete bez obav naskládat sedm statných chlapů i s kufry na týdenní dovolenou a auto nepřetížíte.

Fyziku neoklamete: Kam něco takového dojede?

A pak je tu druhá strana mince - reálná dynamika a dojezd. Mercedes i do takového auta instaluje akumulátor s kapacitou jen 118 kWh, dostal se do bateriové pasti, kterou jsme nedávno probírali. I takhle malá baterka (není to ekvivalent ani 30litrové nádrže nafty v dieselovém autě) váží sama o sobě neuvěřitelných 692 kilogramů. Celá jedna čtvrtina hmotnosti auta tak padne čistě na to, aby vozidlo vezlo svou vlastní baterii! Je to vážně začarovaný kruh, ze kterého není úniku.

Auto to není pomalé , z nuly na stovku se dostane za zhruba 6 sekund, ale k čemu je to dobré? Pohánět třítunový dům na kolech po dálnici vyžaduje enormní množství energie. Jakmile s tímto aerodynamickým mastodontem vyrazíte v zimě na dálnici, reálná spotřeba hravě přesáhne 30 kWh na 100 km. To začnou procenta baterie mizet tempem, které majitele spalovacích obdob rozesměje k slzám. Do zmíněného GLS natankujete 90 litrů paliva za nějaké dvě minuty, se kterým auto ujede i přes 1 1000 kilometrů v kuse.

Slibované papírové dojezdy podle optimistických norem WLTP se v reálném provozu rozplynou jako pára nad hrncem. Výsledkem je tak předražený, nesmyslně těžký symbol elektrického „pokroku”, u kterého už si zjevně nikdo palčivé otázky o jeho smyslu nechtěl pokládat. Nezbývá než si povzdechnout: Ach jo. Kam až tahle honba za nulovými emisemi na papíře, která je draze vykoupená třemi tunami oceli a lithia na silnicích, ještě zajde?

Zdroj: Mercedes-Benz

Petr Miler