Autoforum

/

Foto: Auta Super, tiskové materiály

Uběhlo jen pár dnů od chvíle, kdy se byznys jednoho z největších českých prodejů luxusních a sportovních aut zhroutil jako domeček z karet. A už teď je jasné, že český trh s ojetými auty nebude hned tak znovu stejný, pokud vůbec.

Minulý týden jsme vás jako první české médium informovali o kolapsu firmy Auta Super, jednoho z největších prodejců drahých aut v Česku. O bujících potížích společnosti jsme byli ze strany našich čtenářů postupně informováni už nějaký čas, sami jsme ale měli problém věřit tomu, že se jedná o systematický problém, nikoli o ojedinělé případy. A vědomi si odpovědnosti za možné zničující dopady článku, který by firmu nařkl z jednání, kterého se nakonec zjevně skutečně dopouštěla, jsme si museli být na 100 procent jistí, že nedostáváme mylné informace.

Je popravdě řečeno fascinující, jak dlouho se dařilo držet věc pod pokličkou. Ačkoli je z ověřených dokumentů, které jsme od klientů společnosti získali, zjevné, že firma se začala dostávat do vážných problémů s plněním svých elementárních závazků už v prvních měsících roku, ani na konci dubna nebylo z veřejně dostupných zdrojů možné nabýt jednoznačný dojem, že se věci mají až tak špatně. V době, kdy lze kohokoli online očernit i z věcí, které ani neudělal, během pár sekund, je to skoro neuvěřitelné. Ale je to tak.

Minulý týden byste po webech našli pár negativních recenzí poukazujících na to, co se stalo, pár příspěvků na sociálních sítích pokládajících nepříjemné otázky, ale nic jednoznačného. Neexistoval žádný zřetelný vnější projev, který by hloubku problémů naznačoval, v diskuzích lidé naopak často argumentovali ve prospěch společnosti a typicky přikládali „analýzy AI”, která ze zřetelných projevů fungování společnosti přisuzovala Auta Super vysokou kredibilitu. Ještě minulou středu by se s vámi AI „hádala” až do roztrhání motherboardu, že žádný problém neexistuje. Přitom firma už byla v tu chvíli fakticky v rozkladu a její prostory se fyzicky postupně vyprazdňovaly.

Máme pocit, že to je primárně dílo velmi dobrého marketingu firmy, který vytvářel důvěru, jíž společnost nakonec nedostála. Když poškozeným položíme jednoduchou otázku: „Proč jste ve věci nejednal dřív?” protože kolikrát dotyční čekali klidně 8 týdnů „nepřepisu” auta nebo jeho nezaplacení, než šli s věcí ven, typickou odpovědí jsou slova ve stylu: „Vždyť to byla Auta Super!” anebo: „Zákaznický servis byl jinak dobrý.” V jednotlivých případech neexistoval pro dotyčné důvod se domnívat, že nešlo o víc než ojedinělé opomenutí. A nechtěli pošpinit firmu, s jejichž službami - a nakonec i samotnými auty - byli spokojeni.

Co přesně ke kolapsu společnosti vedlo, stále nedokážeme říci. Zvlášť po vydání prvního článku od vás dostáváme řadu dalších informací a tipů, jsme v kontaktu s právníky části poškozených, konkrétnější obvinění ale zatím není jak ověřit. Zástupci firmy nekomunikují, veřejné rejstříky nemluví ani o zahájení (zřejmě nevyhnutelného) insolvenčního řízení, policie podrobnější informace neposkytuje. Navenek tak vlastně pořád zůstává v platnosti dominantně pozitivní obraz společnosti, která „akorát” nefunguje. A nejméně v desítkách případů zůstala mrtvým bodem při převodech vlastnických práv či finančních prostředků při prodeji aut převážně v milionových hodnotách.

Při komunikaci s dnes už víc než desítkou poškozených se pak pozoruhodně často objevuje jeden motiv, který stojí za probrání. Jde o nářky typu: „Komu teď mám věřit, když mě podvedla i taková firma?” „Nevěřím už nikomu!” apod. A v nastalé situaci jsou zřejmě významnější než osud samotné společnosti, neboť celá kauza zřetelně zasévá nedůvěru do celého českého obchodu s auty.

Podvodníků je plný svět, kdybychom ale před 14 dny vydali článek o tom, jak jim nenaletět ve světě obchodu s ojetinami, najdete v něm tipy z ranku: - Jak firma působí navenek,
- jak dlouhou má historii,
- kolik prodává aut,
- kolik má zaměstnanců,
- jaké jsou její dohledatelné recenze na webech typu Google nebo Firmy.cz,
- jaké jsou její minulé výsledky,
- jak přiměřený má základní kapitál,
- jak transparentní a kredibilní je její vlastnická struktura apod.

A Auta Super by ve všech těchto ohledech obstála na jedničku, možná na jedna minus. A ani to není na škodu - dokonalý není nikdo, to už bude víc podezřelá jednička z hvězdičkou. Když tedy zkolabovala firma s víc než 10letou historií, téměř perfektní image, veřejně vcelku známým a úspěšným obchodníkem v pozadí, skvělými minulými výsledky... Pak v kontaktu s kým se má kdo cítit bezpečně? Najít pozitivní odpověď je opravdu těžké.

Dnes je obchodování s auty v Česku nastavené tak, že implicitně vyžaduje určitou důvěru - někdo prostě musí udělat něco dřív než ten druhý. Typické je první zaplatit spolu s uzavřením smlouvy a pak auto převést, ale i kdybychom obvyklý postup otočili, bude tu vždy někdo, kdo musí udělat první krok. A ten druhý ho nemusí následovat. Neexistuje dnes zajetá praxe, která by tento postup obcházela, prostě i věříme.

Zásadní otázkou tedy nyní je, zda zasetá nedůvěra časem zmizí, nebo se celá praxe změní. Pochopitelně existují způsoby, jak celou operaci udělat téměř dokonale neprůstřelnou, zde budiž inspirací obchod s nemovitostmi - různé bankovní, notářské a další více či méně věrohodné úschovy peněz dovolují navázat pohyb finančních prostředků na splnění určitých podmínek (zbavení předmětu obchodu zatížení dluhem, jeho převod ve veřejných registrech apod.), jejichž nesplnění vede k úplnému zrušení a vrácení plnění. Ale opravdu chceme obchod s auty zatížit takovou administrativou? Ať už dobrovolně nebo povinně?

V případě aut za miliony to cestou k odstranění pochybností být může, dosud jsme si ale prostě věřili. Jistě se už nejednou stalo, že ta či ona strana obchodu odešla s nepořízenou, nepamatujeme ale v české historii případ, kdy by tak velká společnost s takovým image, zázemím, obraty, výsledky, zbožím... najednou zklamala takové množství klientů. A může se stát, že to obvyklou praxi změní, protože univerzální rada jak nenaletět jednoduše neexistuje. Do problémů se může dostat libovolná firma a v každém obchodě budou existovat momenty, kdy se auto ocitne „na území nikoho” a stane se předmětem sporu, kdo komu co nezaplatil nebo nepředal za plnění. Zde je (paradoxně) jistě menší riziko problémů u menších bazarů s minimálními náklady, které zajišťují hlavně komisní prodej. Zrovna s ním ale klienti Auta Super narazili mnohokrát též.

Dalším aspektem je nedůvěra, kterou tento případ vyvolává u bank, jež budou zřejmě nejvíc poškozenými stranami, tady jim půjde o stovky milionů. Ve své hlavní práci v IT mám klienty i v bankovním sektoru a od jednoho ze zástupců české pobočky velké banky jsem se včera (pondělí 4.5.) dozvěděl, že po kolapsu Auta Super výrazně zpřísňují podmínky dostupnosti úvěrování firem obchodujících s auty a prověří všechny existující kontrakty tak, aby minimalizovali riziko dalších ztrát.

To může vést k dalším úpadkům nikoli proto, že by ta či ona firma byla vyloženě v problémech, ale potíže se zajištěním dalšího průběžného financování vlastních zásob. I malí prodejci, kteří např. dováží lepší auta z Německa a mají na skladě 20 nebo 30 aut v hodnotě 1 až 2 miliony, potřebují snadno 50 milionů korun, aby zásoby financovali. S takovým vlastním kapitálem do obchodu s auty nejde skoro nikdo nikdy, to bez banky (nebo jiného věřitele) není možné.

Celá tato kauza tedy může výrazným způsobem překreslit mapu českého obchodu s auty. Popravdě bychom byli nejraději, kdyby se to nestalo, a celá záležitost byla brzy puštěna ze zřetele jako ojedinělý případ selhání, jehož podstata bude snad brzy objasněna. Z dosavadních reakcí prostředí, ve kterém se denně pohybujeme, ale tušíme, že takhle jednoduché to nebude - důvěra se těžko buduje, ale snadno ztrácí...

Zdroj: Autoforum.cz

Petr Miler